NASA v roce 1979 spadly trosky stanice do Austrálie. Místní jí napařili pokutu 400 dolarů za odpadky

Představte si noc z 11. na 12. července 1979. Esperance leží na jižním pobřeží Západní Austrálie, obklopené obrovskými plochami řídce osídlené krajiny. Krátce po půlnoci místního času však noční klid skončil.

Lidé v Západní Austrálii pozorovali jasné ohnivé stopy na obloze. Posádka letadla nad Indickým oceánem popsala Skylab nejprve jako modrou ohnivou kouli, která během desítek sekund změnila barvu na červenooranžovou a rozpadla se na několik velkých kusů. Nad západní částí Austrálie se ozývaly sonické třesky. Probudily lidi nejen v okolí Esperance, ale také v mnohem vzdálenějších oblastech včetně Kalgoorlie.

Trosky dopadly do obrovského pásu táhnoucího se z Indického oceánu přes jižní část Západní Austrálie. NASA později uváděla stopu dlouhou více než tisíc kilometrů a širokou téměř dvě stě kilometrů.

V buši zůstaly kyslíkové a dusíkové nádrže, části konstrukce, izolace, elektroniky a další zbytky stanice. Některé byly obrovské, jiné se daly zvednout jednou rukou. A pak přišla zpráva, ve kterou v Houstonu doufali nejvíc. Nikdo nebyl zraněn.

Program Apollo směřoval ke konci a NASA hledala způsob, jak technologii vyvinutou pro lety k Měsíci využít také pro dlouhodobý pobyt člověka na oběžné dráze. Vznikl ambiciózní projekt vesmírné laboratoře založené na upraveném třetím stupni rakety Saturn V, označovaném S-IVB. Z původního raketového stupně se stal obrovský orbitální workshop.

Tak se zrodil Skylab. Když 14. května 1973 odstartoval z rampy 39A Kennedyho vesmírného střediska na poslední raketě Saturn V, byl to technický kolos. Na délku měl přibližně šestatřicet metrů. Samotný orbitální komplex vážil po dosažení oběžné dráhy kolem 77 tun a jeho vnitřní přetlakový prostor měl zhruba 360 metrů krychlových, z toho přibližně 283 metrů skutečně obyvatelného prostoru.

Ve srovnání s těsnými kabinami Mercury, Gemini a Apollo to byl kosmický palác. Stanice však měla smůlu už během startu. Aerodynamické síly utrhly její mikrometeoroidní a tepelný štít. Při tom byl jeden z hlavních solárních panelů zcela ztracen a druhý zůstal zaklíněný.

Uvnitř začala prudce stoupat teplota a Skylab měl zároveň zoufalý nedostatek elektřiny. První posádka pod velením Charlese „Petea“ Conrada proto místo pohodlného zabydlování zahájila téměř záchrannou operaci.

Astronauti rozvinuli provizorní sluneční clonu, která začala snižovat teplotu, a později při výstupu do volného prostoru uvolnili zaseknutý solární panel. Stanice byla zachráněna. Následovaly celkem tři pilotované mise.

Devět astronautů strávilo na Skylabu dohromady 171 dní a provedlo stovky vědeckých experimentů. Solární observatoř pořídila více než 170 tisíc snímků Slunce a lékařské experimenty přinesly první rozsáhlé poznatky o tom, co s lidským tělem dělá dlouhodobý pobyt v beztíži.

V únoru 1974 opustila stanici poslední posádka. Astronauti před odletem upravili její dráhu tak, aby se podle tehdejších odhadů udržela ve vesmíru přibližně do roku 1983. NASA měla plán.

Vyvíjela raketoplán Space Shuttle a jednou z uvažovaných raných misí bylo setkání se Skylabem. Astronauti by ke stanici připojili raketový stupeň, který by ji buď vytáhl na vyšší oběžnou dráhu, nebo později umožnil řízený zánik.

Projekt dostal konkrétní podobu a počítalo se i se zařízením nazvaným Teleoperator Retrieval System. Jenže čas běžel rychleji než vývoj raketoplánu. Osud Skylabu nakonec zpečetily dvě věci. Vývoj raketoplánu se zpožďoval. A Slunce bylo mnohem aktivnější, než odborníci při původních výpočtech předpokládali.

Silnější sluneční aktivita zahřívala horní vrstvy zemské atmosféry, které se rozpínaly do větších výšek. Skylab tak zažíval větší atmosférický odpor a jeho oběžná dráha začala klesat rychleji, než NASA očekávala.

Ještě v roce 1977 už nové výpočty ukazovaly, že stanice může vstoupit do atmosféry v roce 1979. Raketoplán přitom stále nebyl připraven. Záchranná mise byla zrušena. Bylo jasno. Skylab spadne. Otázkou zůstávalo pouze kde.

Jakmile se blížil konec sedmdesátitunového kolosu, média se příběhu chytila s nadšením. A lidé také. Prodávala se trička s terči a nápisy odkazujícími na pád Skylabu. Objevoval se „Skylab Repellent“, konaly se večírky a uzavíraly sázky na přesný čas a místo návratu stanice.

San Francisco Examiner vypsal odměnu 10 000 dolarů pro prvního člověka, který do redakce přinese autentickou trosku Skylabu. Konkurenční San Francisco Chronicle zase nabídl 200 000 dolarů, pokud by jeho předplatitel utrpěl kvůli Skylabu škodu nebo zranění.

V některých amerických čtvrtích lidé dokonce malovali na zem obří terče. NASA měla přitom důvod brát situaci vážně. Očekávalo se, že část stanice vstup do atmosféry přežije.

Podle tehdejších výpočtů byla pravděpodobnost, že některý z úlomků zasáhne člověka někde na světě, přibližně 1 ku 152. Pro konkrétního jednotlivce samozřejmě vycházelo riziko absurdně malé – přibližně 1 ku 600 miliardám.

Pravděpodobnost, že trosky dopadnou na město s více než 100 tisíci obyvateli, se však odhadovala přibližně na 1 ku 7. Orbita Skylabu vedla mezi přibližně 50. stupněm severní a 50. stupněm jižní šířky. V ohroženém pásu proto ležela značná část obydleného světa. Na Filipínách dosáhla nervozita takové úrovně, že prezident Ferdinand Marcos vystoupil v televizi, aby veřejnost uklidnil.

Skylab neměl motor, kterým by NASA jednoduše zapnula brzdy a poslala stanici do předem vybraného bodu oceánu. Po opětovném získání kontroly však inženýři dokázali měnit orientaci stanice a tím ovlivňovat její aerodynamický odpor.

Nejprve ji drželi v poloze, která odpor minimalizovala a prodloužila její život přibližně o tři a půl měsíce. Později ji naopak nastavili tak, aby mohli zvolit vhodnější poslední oběh. Dne 11. července 1979 vybrali orbitu, která vedla převážně nad oceánem a přes velmi řídce obydlenou část Austrálie.

Ve výšce přibližně 150 kilometrů pak poslali poslední povely, vypnuli řídicí gyroskopy a uvedli Skylab do pomalé rotace. Od té chvíle už stanice letěla prakticky sama. Cílem bylo, aby se začala rozpadat nad Indickým oceánem východně od jižního cípu Afriky.

Rozpad skutečně začal nad oceánem. Jenže některé části konstrukce přežily déle, než se doufalo. Stovky úlomků pokračovaly po dlouhé dráze a část z nich skončila v Západní Austrálii.

Když se potvrdilo, že trosky dopadly na Austrálii, americký prezident Jimmy Carter kontaktoval premiéra Malcolma Frasera. Vyjádřil úlevu, že podle prvních zpráv nebyl nikdo zraněn, a nabídl Austrálii veškerou potřebnou pomoc.

Fraser odpověděl se stejně suchým humorem, jaký později proslavil Esperance. Napsal Carterovi, že přijmout Skylab byla „pocta, kterou by Austrálie ráda oželela“, ale zároveň ocenil celý americký vesmírný projekt. V Esperance se mezitím rozběhl lov na trosky.

Jedním z lidí, kteří našli zbytky Skylabu, byl sedmnáctiletý Stan Thornton. U svého domu v Esperance objevil několik kusů. A vzpomněl si na desetitisícovou odměnu San Francisco Examineru. Získal svůj první pas, odletěl do Spojených států a nechal nález ověřit odborníky NASA.

Po přibližně týdnu čekání skutečně dostal slíbených 10 000 dolarů. Z obyčejného australského teenagera se na chvíli stala světová celebrita. Jenže úředníci v Esperance připravovali ještě lepší pointu.

V době pádu Skylabu stál v čele Shire of Esperance Mervyn Andre. A právě místní úřad se rozhodl reagovat způsobem, který vstoupil do historie. Spojeným státům vystavil pokutu. Důvod? Littering. Odhazování odpadků. Částka činila 400 australských dolarů.

Jenže tím příběh ještě neskončil.

Uběhlo téměř třicet let. V Kalifornii na starou historku narazil rozhlasový moderátor Scott Barley z Highway Radio. Přišlo mu komické, že Amerika stále symbolicky „dluží“ australskému městu 400 dolarů za vesmírný nepořádek.

V pořadu Barker and Barley in the Morning proto vyzval posluchače, aby se na starou pokutu složili. Peníze se podařilo vybrat.

V dubnu 2009 pak Shire of Esperance obdržel šek na 400 amerických dolarů, kterým Highway Radio pokutu symbolicky zaplatilo za NASA. Scott Barley následně dostal pozvání na oslavy třicátého výročí pádu Skylabu v Esperance.

Zdroje:

https://www.nasa.gov/mission/skylab/

https://www.nasa.gov/history/50-years-ago-the-launch-of-skylab-americas-first-space-station/

https://www.presidency.ucsb.edu/documents/message-australian-prime-minister-j-malcolm-fraser-skylab

https://infocouncil.esperance.wa.gov.au/infocouncil/Open/2010/10/APC_19102010_MIN.pdf

https://www.guinnessworldrecords.com/world-records/114725-first-fine-for-littering-from-space

https://archive.ph/20120711163508/http%3A/esperance.yourguide.com.au/news/local/news/general/littering-fine-paid/1488319.aspx?storypage=1

https://www.wired.com/2011/07/0711skylab-reentry-space-junk/

https://www.wired.com/2001/03/the-day-the-skylab-fell/

https://solarscience.msfc.nasa.gov/Skylab.shtml