Měla ve Skloexportu jen reprezentovat a usmívat se. Regina Rázlová pak strávila 11 měsíců ve vazbě

V čele tohoto pádu ale nestál žádný chladnokrevný ekonom – stála tam bývalá filmová hvězda normalizačního Československa, kterou nabídka „reprezentovat a usmívat se“ nakonec stála rok života ve vazbě, zdraví i skoro dvě dekády herecké kariéry.

„Moje role ve Skloexportu byla vlastně herecká. Měla jsem reprezentovat a usmívat se,“ napsala později ve své knize Regina Rázlová – žena, jejíž tvář znalo v sedmdesátých letech celé Československo z filmového plátna, a která se v devadesátých letech stala předsedkyní představenstva jedné z největších českých exportních firem. Netušila, že tahle „role“ se pro ni stane tou nejtěžší v celém životě.

Regina Rázlová se narodila 16. července 1947 v obci Brná nedaleko Ústí nad Labem jako dcera Stanislava Rázla, pozdějšího prvního předsedy vlády České socialistické republiky. V éře normalizace jí to otevíralo dveře, které pro jiné zůstávaly zavřené – vystudovala DAMU, hrála v Divadle Jaroslava Průchy v Kladně, v Divadle E. F. Buriana a od roku 1980 v samotném Národním divadle.

Natočila přes dvacet filmů, mimo jiné komedie Utrpení mladého Boháčka, Parta hic nebo Ten svetr si nesvlíkej, a vyučovala herectví na DAMU, kde mezi jejími žáky byli mimo jiné Karel Roden, Marek Vašut nebo Veronika Žilková.

Přesto se zlé jazyky ještě za jejího mládí bavily tím, že jí kariéru vyšlapal právě vlivný otec. Ona sama to celý život rozhodně odmítala – a fakta jí dávala za pravdu: na DAMU byla přijata už napoprvé a v konkurenčním prostředí obsazování se dlouhodobě prosazovala i díky nespornému hereckému talentu, ne jen díky jménu, které nosila.

Právě tahle dvojznačnost – dcera vlivného komunistického funkcionáře, ale zároveň nadaná a pracovitá herečka – ji provázela celou kariérou a nakonec i celým jejím dalším osudem, kdy se z výhody jejího původu stala jednoho dne přítěž.

Jenže s pádem komunismu se pro Reginu Rázlovou obrátilo všechno vzhůru nohama. Původ, který jí za normalizace otevíral dveře, se po revoluci stal jejím prokletím. Přišla o angažmá v Národním divadle, přestala učit na DAMU, v televizi a filmu na ni najednou nezbylo místo.

Žena, která ještě před pár lety hrála hlavní role po boku hereckých legend, se najednou protloukala životem, jak se dalo. „Vázala jsem věnce, malovala pohlednice, prodávala chlebíčky, proutkařila, věštila,“ popsala později to období bez příkras.

Ve chvíli, kdy byla Rázlová na dně, přišla nabídka, která zněla jako záchranné lano. Nabídli jí místo poradkyně, později rovnou předsedkyně představenstva ve firmě, o jejímž skutečném fungování neměla ani ponětí – ve vývozní společnosti Skloexport, tehdy s desítkami tisíc zaměstnanců a konsolidovaným obratem přes dvanáct miliard korun ročně.

„Třicetiletí kluci mě oslovili, abych prodávala v jejich stánku s občerstvením… A tak jsem radila a radila, až jsem se dostala ke sklářům,“ popsala později tu podivnou cestu od nabídky pracovat v malém stánku až po křeslo předsedkyně představenstva velkého podniku.

Byla to nabídka, která vypadala jako druhá šance – šance být zase někým, komu lidé naslouchají, koho respektují a jehož tvář otevírá dveře. Ve skutečnosti šlo o funkci, na kterou nebyla vůbec připravená. Jak sama později uváděla, její role měla být čistě reprezentativní. Měla se usmívat, dělat dojem, otevírat jednání. Rozuměla podnikání ve sklářském průmyslu asi tolik, kolik by rozuměl kterýkoli jiný divák jejích starých filmů.

Skloexport přitom nebyl ledajaká firma. Byl to tuzemský vývozní pilíř celého sklářského průmyslu, značka, pod kterou se do celého světa desítky let prodávalo české sklo – Bohemia Glass, Bohemia Crystal, jména, která rezonovala od Evropy po Ameriku. V devadesátých letech se ale kolem firmy roztočila spirála podezřelých transakcí.

Podle pozdější obžaloby se vedení pokoušelo prostřednictvím nově založené společnosti Skloexport Group ovládnout tuzemský sklářský trh a zahraniční obchod se sklem – a k tomu mělo posloužit i převádění ochranných známek a majetkových podílů ze zahraničních zastoupení na propojené firmy jako Sincom a Minas.

Podle obžaloby přišel Skloexport v letech 1996 a 1997 jen na těchto transakcích o víc než půl miliardy korun. Firma přitom zároveň dlužila Komerční bance a Živnobance dohromady téměř 1,4 miliardy korun a státnímu rozpočtu dalších víc než tři čtvrtě miliardy. Byl to pád v gigantickém měřítku – vývozní gigant, který dodával sklo do celého světa, se během pár let proměnil v hromadu miliardových dluhů.

Skloexport přitom nebyl jen tak nějaká náhodná firma vzniklá po revoluci – navazoval na dlouhou tradici československého sklářského exportu, sahající hluboko do minulého století, kdy se české sklo díky svým řemeslným tradicím prodávalo doslova po celém světě.

Právě proto byl jeho pád v devadesátých letech vnímán jako mimořádně bolestný symbol – nešlo o zánik ledajakého podniku, ale o rozklad instituce, která desítky let reprezentovala jedno z mála odvětví, ve kterém byla československá a později česká ekonomika suverénně světová.

V září 1997 podal právní zástupce Skloexportu trestní oznámení přímo na Reginu Rázlovou jako předsedkyni představenstva. O rok později, v roce 1998, se vracela ze zahraniční cesty do České republiky – a přímo tam ji zadržela policie. Byla obviněna ze zneužívání informací v obchodním styku a z toho, že se podílela na tunelování firmy, kterou měla vlastně jen reprezentovat.

Následoval jeden z nejtěžších roků jejího života. Strávila jedenáct měsíců ve vazbě, částečně na samotce. Podle jejích pozdějších vzpomínek a knihy, kterou o celé zkušenosti sepsala, jí ve vazbě odmítali podávat antidepresiva – přestože už od mládí trpěla těžkými depresemi a v minulosti se kvůli nim opakovaně pokusila o sebevraždu. Jednou, jak sama později popsala, ji ve vážném stavu doma zachránil vlastní otec, který k ní náhodou přišel zalévat květiny.

Z vazby vyšla Regina Rázlová s podlomeným zdravím, které se už nikdy úplně nezotavilo. Krátce po propuštění jí lékaři diagnostikovali roztroušenou sklerózu – podle jejích slov i svědectví jejího okolí ji spustil právě psychický teror z těch 11 měsíců ve vazbě. Byla to nemoc, která ji trvale poznamenala, omezila v běžném životě a zůstala jí dodnes.

Přesto se nenechala definitivně srazit na kolena. Soudní proces se táhl přes deset let a prošel opakovaným kolem obžaloby, zproštění, odvolání a znovuotevření. Pět spoluobžalovaných soud zprostil obžaloby. Případ Reginy Rázlové však projednával samostatně a o její vině ani nevině nakonec pravomocně nerozhodl. Její trestní stíhání bylo v roce 2013 zastaveno kvůli prezidentské amnestii.

V roce 2006 u Evropského soudu pro lidská práva vysoudila na českém státě odškodné za neoprávněnou vazbu – nicméně částka, kterou dostala, byla ve srovnání s tím, co ztratila, takřka symbolická.

„Musela jsem projít společensko-politickým procesem,“ řekla o tom všem s odstupem let. „A když jsem se z toho po letech dostala a vyléčila si pošramocené zdraví, byla jsem přece jen pořád plná toho příběhu a mini příběhů, které v něm byly schované.“

Terapii nakonec našla paradoxně v psaní. Její třetí manžel, architekt Jindřich Santar, kterého si vzala v roce 1999 přímo v době, kdy byla ve vazbě, ji přiměl sepsat celý příběh do knihy s příznačným názvem Z uvedených odposlechů je zřejmé, že obviněná Regina Rázlová… „Když jsem knížku dopsala, začala jsem žít, jako by se mi to nestalo. Zachránilo mi to život,“ řekla později o tom, jak jí psaní pomohlo se s celou zkušeností definitivně vyrovnat.

Santar byl pro ni klíčovou oporou v nejtěžších letech – byli spolu šťastní až do jeho smrti v prosinci 2012, kdy podlehl rakovině. Byla to další rána v životě, který jich už tak nabral víc než dost: dvě předchozí krátká manželství s herci Petrem Štěpánkem a Petrem Olivou, smrt bratra, kterého srazilo auto sovětských vojáků, roztroušená skleróza, později i plicní embolie a hořící vlastní auto, ze kterého se v poslední chvíli dostala ven.

Po osmnácti letech pauzy se Regina Rázlová rozhodla vrátit k tomu, co uměla nejlíp. Ve svých jedenasedmdesáti letech řekla novinářům větu, ze které mrazí i hřeje zároveň: „Chtěla bych zemřít na jevišti nebo před kamerou. Nebyla by to špatná smrt. Myslím, že je štěstí odejít při milované práci.“

Vrátila se do divadla Ungelt, kde vytvořila hlavní role v inscenacích jako Kurtizána nebo Miss Dietrich lituje, hostovala znovu i v Národním divadle a objevila se v řadě televizních seriálů – od Policie Modrava přes ZOO až po Zlatou labuť a Slunečnou. Získala i famózní ohlasy za roli ve filmu Tancuj, Matyldo.

Dnes, po sedmdesátce, znovu vyučuje herectví na DAMU – přesně na té škole, ze které ji po revoluci vyhodili. Věnuje se malování, zahradě, dětem a vnoučatům. Její syn Lukáš Rázl byl mimochodem sám součástí obžaloby v kauze Skloexport – jako člen dozorčí rady čelil obvinění ze zneužívání informací v obchodním styku. Kauza tak nezasáhla jen ji, ale celou její rodinu, na dlouhá desetiletí.

Liberecká centrála Skloexportu, honosná budova u vlakového nádraží, zůstala po krachu firmy prázdná. Roky ji vlastnilo Finanční ředitelství, které ji plánovalo využít pro vlastní potřeby, nakonec ale usoudilo, že rekonstrukce by byla příliš nákladná. Budova tak dlouho chátrala jako pomník někdejšího exportního impéria – stavba, která kdysi symbolizovala sílu českého sklářského průmyslu, se proměnila v prázdnou schránku bez využití, čekající na kupce.

Skloexport a jeho pád se dnes v odborných textech uvádí po boku dalších slavných kauz devadesátých let jako jeden z typických příkladů „tunelování“ – pojmu, který vznikl přímo v Česku a stal se synonymem éry, kdy se privatizační chaos a slabá kontrola staly živnou půdou pro miliardové machinace.

Nikdo nikdy nebyl za pád Skloexportu pravomocně odsouzen. Soud, jak sama Rázlová opakovaně zdůrazňovala, konstatoval, že se „trestný čin nestal“ a že „nebyla způsobena žádná škoda“ – a přece firma zkrachovala, tisíce lidí přišly o práci a stát i banky zůstaly o miliardy korun chudší. Je to jeden z paradoxů celé polistopadové transformace: peníze zmizely, firma padla, ale nikdo za to formálně neponese vinu.

Zdroje:

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/liberecky-soud-vynese-rozsudek-v-kauze-skloexport-v-polovine-ledna-162290

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/soud-osvobodil-vsechny-obzalovane-v-kauze-skloexport-169357

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/skloexport-regina-razlova-klaus-amnestie-navrat-na-podia.A180807_070952_domaci_lre

https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-regina-razlova-vyhrala-ve-strasburku-spor-s-cr-40115658

https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/792114/byvala-uradovna-reginy-razlove-77-odtajnena-z-tohoto-luxusu-sla-za-mrize.html

https://www.liberec.cz/cz/obcan/aktuality/zpravy-z-mesta/predstavitele-mesta-si-prohledli-budovu-skloexportu.html

https://www.divadloungelt.cz/herci/regina-razlova

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/regina-razlova-hraje-zenu-s-alzheimerem-neni-to-film-ktereho-je-treba-se-bat-zve-do-kina-343628