Článek
Blue Hole u letoviska Dahab na okraji Sinajského poloostrova patří k nejznámějším a nejzrádnějším potápěčským lokalitám na světě. Jde o kruhový, modře zbarvený závrt v korálovém útesu, který sahá do hloubky okolo 120 metrů a pro svůj ponurý věhlas si vysloužil přezdívku „hřbitov potápěčů“.
Místní veteráni odhadují, že Blue Hole si v novodobé historii vyžádala až kolem dvou set obětí, a skálu u vstupu do vody pokrývají pamětní desky se jmény těch, kteří se již nevynořili. Navzdory tomu magická přitažlivost tohoto místa neutuchá – potápěči (jak s přístroji, tak i bez nich) sem proudí z celého světa, aby otestovali své limity.
Zlatým grálem Blue Hole je tzv. Arch neboli tunel v hloubce zhruba 55 metrů, který skrz korálovou stěnu propojuje vnitřní závrt s volným Rudým mořem. Jde asi o 26 metrů dlouhý průchod zalitý modravým šerem, jenž skýtá ohromující scenérii přirovnávanou k „podvodní katedrále“.
Zdolání tunelu Arch je však mimořádně obtížné – pro technické potápěče se stalo obdobou výstupu na Mount Everest či Kilimandžáro a pro freedivery představuje krajně riskantní výzvu. Mnoho odvážlivců zde fatálně doplatilo na dezorientaci: světlo prosvítající v dálce tunelem může ve velké hloubce klamat a potápěči dezorientovaní dusíkem či nedostatkem kyslíku se už nevynoří včas.
Přesto právě tento nule byl cílem italské šampionky Alessie Zecchini – a Stephen Keenan, její instruktor, se rozhodl jí u toho krýt záda.
Strážný anděl freedivingu
Stephen Keenan (39) byl v roce 2017 pojmem ve světě hloubkového potápění bez přístrojů. Rodák z irského Dublinu, absolvent mikrobiologie na Trinity College, propadl freedivingu během dovolené v Dahabu v roce 2009 a brzy se tomuto sportu začal věnovat naplno.
Přestěhoval se do Egypta, naučil se arabsky a stal se instruktorem volného potápění – učil stovky studentů v Dahabu, Španělsku či na Filipínách. Sám posouval své limity: v roce 2015 se spolu se španělským rekordmanem Miguelem Lozanem a Švýcarem Pascalem Bergerem stal spoluzakladatelem školy Dahab Freedivers a téhož roku dosáhl osobního maxima – ponořil se s monoploutví do hloubky 81 metrů na jeden nádech.
Nejvíce se však proslavil jako záchranář dohlížející na bezpečí závodníků při hloubkových ponorech. Měl pověst neohroženého „anděla strážného“ freedivingové komunity. Působení těchto lidí je pro závody klíčové – při každém ponoru číhá tým několika potápěčů připravených zasáhnout při výstupu závodníka, kdy vlivem klesajícího tlaku kyslíku v krvi hrozí ztráta vědomí. Stephen Keenan patřil k absolutní špičce této náročné profese.
Ambiciózní šampionka
Alessia Zecchiniová (*1992) je jednou z nejvýraznějších postav současného freedivingu. Italská závodnice měla již ve 25 letech na kontě několik světových rekordů a titul „nejhlubšího ženského ponoru světa bez přístrojů“ – v květnu 2017 se na Bahamách v rámci soutěže Vertical Blue potopila s monoploutví do 104 metrů, čímž vytvořila světový rekord. Celkově během své kariéry ustanovila či překonala přes třicet mezinárodních rekordů v různých disciplínách.
Do léta 2017 jí však v hlavě ležela výzva, která ležela mimo oficiální závodní plány: proplavat na jeden nádech dahabský Arch v Blue Hole. Tuto nebezpečnou trasu se u žen podařilo zdolat jen legendární ruské potápěčce Natalii Molčanové a to v disciplíně s ploutvemi (CWT). Zecchiniová chtěla nejen vyrovnat tento počin, ale ještě jej trumfnout – hodlala Arch přejít stylem bez ploutví (CNF), tedy náročnější cestou.
Stephen Keenan nebral přípravu lehkovážně. Dobře věděl, jak zrádná Blue Hole dokáže být, a průplav Arch již v minulosti několikrát organizoval. Sám si tunel zkusil poprvé o rok dříve (2016) a úspěšně jím proplaval. Pro Alessiin pokus 22. července 2017 sestavil detailní plán a zajistil rozsáhlý tým. Celkem osm zkušených freediverů tvořilo logistickou podporu, navíc byli přizváni tři techničtí potápěči s kamerami, kteří měli celý ponor natočit.
Den předem proběhlo důkladné školení všech zúčastněných a nácvik časového harmonogramu. Zecchiniová trénovala v Dahabu už tři týdny pod Stephenovým dohledem a byla ve vrcholné formě. V zátoce Lighthouse simulovala 45m volný ponor a pak 30m plavání bez ploutví, aby se co nejpřesněji odhadl potřebný čas. Z těchto dat vyplynulo, že celý ponor skrz Arch by měla zvládnout asi za 2 minuty 40 až 2 minuty 50 sekund.
Poslední ponor
Osudný ponor započal 22. července 2017 krátce po jedenácté hodině dopolední. Podmínky nebyly ideální – na hladině panoval vítr, zvedaly se mírné vlny a viditelnost pod vodou v prvních desítkách metrů nebyla perfektní. Přesto nic nebránilo akci. Alessia Zecchiniová se naposledy nadechla a v čase 11:20:05 se spustila po laně dolů do modravé hlubiny.
Všichni členové týmu zaujali svá místa – uvnitř Blue Hole ji stínovali potápěči v různých hloubkách, na volném moři držel asistent pozici orientačního lana a Stephen Keenan čekal u bóje venku, připraven zahájit svůj sestup 40 sekund po ní.
První minuta probíhala hladce. Alessia klesala rychle a přesně podle plánu – asi za 65 sekund dosáhla hloubky kolem 52 metrů a zmizela v temném otvoru tunelu. Z odlišné perspektivy na volném moři vně útesu to signalizovali potápěči posunkem na hladinu a Stephen dostal pokyn zahájit odpočet k sestupu. V tu chvíli však do předem vyladěného scénáře vstoupil lidský faktor.
Těsně před svým zanořením Keenan nečekaně požádal o „extra 10 sekund“ navíc. Jeho kolegyni Lily, která mu dělala na bóji časomíru, to překvapilo – netušila proč, ale respektovala jeho žádost. Stephen možná cítil, že potřebuje pár sekund k dobalancování dechu či zklidnění, nebo chtěl dát Alessii větší náskok. Každopádně se tím rozhodil pečlivě vyladěný synchron. Místo aby začal klesat 40 sekund po ní, odložil start na 50 sekund po Alessiině záboru.
Mezitím Zecchiniová prsařskými tempy míjela mohutné stěny tunelu. Plavala svižně – dokonce rychleji, než předpokládal plán (tunel překonala za cca 25 sekund namísto původně kalkulovaných 35). Je možné, že na ni dole působila nervozita či chlad a instinktivně přidala na tempu. Každopádně kolem času 1:30 min od startu vyplula z tunelu ven do volného moře dříve, než všichni čekali.
K její smůle však Stephen ještě nebyl na místě, aby ji zachytil. Alessia se rozhlédla a neviděla ani orientační lano, ani safety potápěče – což ji zmátlo. Netušila, že už tunel opustila, a domnívala se, že stále pokračuje uvnitř mezi skalami.
Držela se proto dál při pravé stěně útesu a plavala vpřed, přičemž nevědomky stočila směr o 90° doprava – začala se odchylovat od plánované trasy a odplouvala pryč od lana i od místa setkání.
Stephen Keenan dorazil k ústí Arch zespodu asi v čase 1:40 min ponoru. Oproti plánu měl zpoždění přibližně 20 sekund. Alessia už tou dobou nebyla nablízku: během těch chybějících vteřin uplavala od výstupového lana odhadem 15 až 20 metrů šikmo do volného prostoru, podél vnější stěny reefu.
Stephen ji musel zahlédnout někde v hloubce kolem 50 metrů – malou siluetu plavající špatným směrem, daleko od lana. Okamžitě pochopil, že situace se vymyká kontrole. Bez váhání se pustil do pronásledování.
Podle záznamu z kamer urazil za 28 sekund vzdálenost zhruba padesáti metrů, až ji dostihl v hloubce kolem 40 metrů. Zecchiniová konečně zaregistrovala pohyb – Stephen se přiblížil zespodu a objevil se před ní tváří v tvář. Bylo to asi 2 minuty a 8 sekund od začátku ponoru. V temnotě otevřeného moře, daleko od orientačního lana, se dva ztracení freediveři konečně potkali.
Okamžitě zahájili výstup k hladině, oba nyní s posledními zbytky dechu. Alessia neměla ploutve, takže musela zabírat pouze pažemi a nohama jako při plavání, a Stephen plaval vedle ní s dlouhými ploutvemi. Prvních několik desítek metrů stoupala Zecchiniová vlastní silou, zatímco Keenan ji jistil nablízko. Kolem 30metrové hloubky ji Stephen uchopil oběma rukama za boky a snažil se jí pomoci nahoru.
Zřejmě vyhodnotil, že sama už zpomaluje a hrozí u ní hypoxie – snažil se tak zkrátit čas, po který bude muset Italka bez kyslíku vydržet. Alessia se také pokoušela kopat nohama, ale tempo obou potápěčů určoval hlavně Stephenův záběr ploutvemi. Tím, jak oba usilovně bojovali s vodním odporem a nedostatkem kyslíku, se jejich organismy blížily kritické hranici.
Ve zhruba 10 metrech pod hladinou Stephenovi pravděpodobně došel kyslík a nastala náhlá ztráta vědomí při výstupu. Jeho tělo díky zbytkové pozitivní vzplývavosti a postroji bez zátěže pokračovalo samo k hladině i v bezvědomí. Alessia naštěstí zůstala při vědomí po celou dobu, kam oba dorazili přibližně v čase 2:52 min od startu ponoru.
Na hladině však panoval chaos. Keenan a Zecchiniová navíc nevystoupali u hlavní bóje, ale daleko stranou – odhadem 60 až 70 metrů od místa, kde je čekali kolegové. Italka se sice vynořila při vědomí, byla ale v šoku a několik vteřin nereagovala – oči měla prázdné a nevnímala, co se kolem děje.
Stephen vedle ní zůstal bezvládně ležet obličejem ve vodě. Až když k nim doplavala jedna z potápěček a zatřásla Alessií, mladá freediverka „procitla“. Okamžitě pochopila vážnost situace: podařilo se jí převrátit Stephena na záda, strhnout mu masku z obličeje a začít volat o pomoc. To už k nim po hladině spěchali první členové týmu.
Po několika minutách usilovného plavání byl Stephen vtažen na břeh u vstupu do Blue Hole, kde ho záchranáři ihned položili na zem a pokračovali v resuscitaci. Bohužel zde vyšlo najevo, že záchranný systém na místě má trhliny. U Blue Hole tehdy nebyl dostupný defibrilátor a místní úřady ani neumožňovaly sanitkám stálou pohotovost přímo u vody – nejbližší ambulance čekala u parkoviště o pár stovek metrů dál.
Po nekonečných minutách se dorazilo přivolané taxi, do nějž potápěči naložili stále nepřítomného Keenana a zamířili mu vstříc. Pokračovali v oživování i během jízdy k sanitce. Podle některých zpráv Stephen vykazoval známky života, když ho vkládali do auta. Přesto se jeho srdce nepodařilo znovu rozpumpovat. Po převozu do nemocnice v Dahabu lékaři prohlásili Stephena Keenana za mrtvého.
Dozvuky tragédie
Silný, ač tragický příběh Stephena Keenana a Alessie Zecchiniové neunikl pozornosti širší veřejnosti. V roce 2023 měl premiéru dokumentární film The Deepest Breath režisérky Laury McGann, který mapuje životní dráhy obou potápěčů a vrcholí dramatickým líčením událostí v Blue Hole.
Snímek představuje jejich „osudové spojení“ a nahlíží i jejich osobní vztah – McGann jej popisuje jako možná romantické pouto, které se prohloubilo společnou vášní pro hlubiny. Film získal mezinárodní ohlas a přirovnání k napínavým dokumentům typu Free Solo (o sólovém lezení) či Fire of Love (o vulkanolozích).
Stephen Keenan zůstává v paměti jako hrdina, který položil život ve snaze zachránit druhého. Jeho jméno je vyryto na skále u Blue Hole vedle ostatních, kteří zde přišli o život. Alessia Zecchini pokračuje ve své kariéře freediverky a věnuje své další úspěchy právě Stephenovi.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Alessia_Zecchini
https://en.wikipedia.org/wiki/Stephen_Keenan
https://www.aidainternational.org/PostDetails/47
https://alchemy.gr/blogs/news/why-did-irish-freediver-steve-keenan-die-in-dahab
https://www.outsideonline.com/outdoor-adventure/water-activities/safety-diver-stephen-keenan-dies-during-rescue-dahabs-blue-hole/?scope=anon
https://www.theguardian.com/world/2017/aug/26/blue-hole-red-sea-diver-death-stephen-keenan-dahab-egypt
