Článek
Podle pozdějšího rodinného svědectví se Jan Werich musel schovat. V chalupě ve Velharticích, kam jezdíval odpočívat, měla jeho vlastní dcera Jana popadnout sekeru a v opilém hněvu jej začít pronásledovat po dvoře. Bylo jí přes čtyřicet let, jemu kolem sedmdesáti.
Miliony diváků ho znaly jako laskavého klauna s charismatickým úsměvem – teď však legendární herec podle této vzpomínky utíkal před výpady své jediné dcery. Podle rodinného pomocníka, který u Werichových tehdy vypomáhal, trvalo dlouhé minuty, než se Jana uklidnila a otec mohl vyjít z úkrytu.
Tak dramatický výjev v rodině Werichových nepřišel z ničeho nic. Jana Werichová-Kvapilová, dcera jednoho z nejslavnějších českých herců 20. století, měla za sebou roky nenaplněných ambicí a rodinných svárů. Propadla alkoholu, který v ní probouzel agresivitu, a její vztahy s rodiči byly plné napětí.
S otcem ji sice pojilo i pracovní partnerství a vzájemná náklonnost, jenže Jan Werich byl také dominantní osobnost, jež určovala směr dceřina života. A matka Zdena? Ta dala Janě v dětství i dospělosti často najevo spíše chlad než lásku.
Amerika, kterou milovala
Jana Werichová se narodila 18. října 1935 v Praze do výjimečné rodiny. Jejím otcem byl Jan Werich – již tehdy známý komik z Osvobozeného divadla – a matka Zdena Werichová, rozená Housková, působila v divadelním zákulisí a později byla uváděna také jako překladatelka z angličtiny.
Když byly Janě necelé čtyři roky, odjela s matkou přes oceán za otcem. V roce 1939 musel Jan Werich spolu s kolegy Jiřím Voskovcem a Jaroslavem Ježkem prchnout před nacismem do exilu ve Spojených státech. Rodina se znovu spojila v New Yorku a malá Jana tam strávila většinu válečných let.
Život v Americe si zamilovala. Z vyprávění příbuzných víme, že se v zámoří brzy cítila jako doma – naučila se perfektně anglicky a osvojila si tamější svobodný způsob života. O to těžší pro ni byl návrat do poválečného Československa. V roce 1945 se Jan Werich rozhodl vrátit do vlasti a přivést rodinu zpět do Prahy.
Jana to otci nikdy úplně neodpustila. Později se nechala slyšet, že tímto rozhodnutím jí otec „zkazil život“. V deseti letech opustila dynamický New York a ocitla se v rozbombardované Praze, která brzy na dlouhá desetiletí upadla do diktatury.
Ani po návratu domů nebyla rodinná situace jednoduchá. Jan Werich se stal ředitelem divadla a rodina žila ve vile na pražské Kampě, takže měla hmotné zázemí. Zároveň však museli Werichovi opatrně manévrovat v nastupujícím komunistickém režimu. A v osobní rovině se rodiče s malou Janou často míjeli.
Jan byl pracovně vytížený a Zdena, která v Americe držela rodinu pohromadě, se v Praze potýkala s vlastními trápeními. Na dceru tak někdy nezbýval čas ani trpělivost. Jana později vzpomínala, že jako dítě občas zažívala pocity opuštění – třeba když ji otec brával na pochůzky do města a nechával ji dlouhé hodiny samotnou čekat v zaparkovaném autě neznámo kde.
Herečkou z vůle otce
Po válce vyrůstala Jana Werichová ve stínu slavného otce a postupně na ni dolehla i jeho očekávání. Jan Werich byl přesvědčen, že jediná dcera musí jít v jeho šlépějích. Ač Jana sama neměla o herectví velký zájem, podvolila se vůli otce a nastoupila na Divadelní fakultu AMU. Vystudovala herectví v roce 1957.
Po promoci se objevila v drobných angažmá na regionálních scénách – hrála ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti a v Městském oblastním divadle v Kolíně. Od roku 1960 působila v Praze, nejprve v malém divadle Rokoko a pak jako členka hereckého souboru státního filmu.
Velké role ani výraznější úspěch však nepřicházely. Jana zdědila umělecké geny, ale talentem ani povahou se svému otci nemohla rovnat – a dobře to věděla. Trápil ji celoživotní komplex méněcennosti, že jako herečka navždy zůstane jen „dcera Jana Wericha“.
V roce 1963 dostala příležitost zahrát si po boku otce v televizní komedii Uspořená libra, kde ztvárnila drobnou roli poštovní úřednice. Před kamerou však vedle charismatického Jana Wericha nemohla výrazněji vyniknout. Podobně tomu bylo i na divadelním jevišti: v 60. letech hrála s otcem v Hudebním divadle Karlín a později v Nuslích (dnešní Divadlo Na Fidlovačce). Ani tam ale nevystoupila z jeho stínu.
Janu Werichovou daleko více než herectví bavila práce v pozadí. Díky vyrůstání v USA výborně ovládala angličtinu, a mohla tak překládat zahraniční hry a muzikály do češtiny. Koncem 60. let se začala věnovat také psaní scénářů a dramaturgii. Často spolupracovala přímo se svým otcem, pro něhož bylo pohodlné mít po ruce takto talentovanou asistentku.
V roce 1970 například spolu s Pavlem Koptou přeložila do češtiny slavný americký muzikál West Side Story pro uvedení na domácí scéně. Postupně se z ní stala spíše divadelní a literární poradkyně než herečka – v Hudebním divadle v Karlíně a v Nuslích ostatně od roku 1966 působila už jako asistentka režie. Na jevišti se od té doby objevovala minimálně.
Jednu věc ovšem Jana udělala po svém a mimo otcovu režii: založila vlastní rodinu. Teprve ve svých 32 letech si poprvé troufla postavit se otci a vdát se. Jan Werich do té doby podle pozdějších vzpomínek odháněl od Jany každého nápadníka – ne ze strachu o její pověst, ale spíše žárlivostí a ješitností. Velmi těžce nesl, když v životech jeho blízkých hrál hlavní roli někdo jiný než on sám. Až kolem roku 1967 mu Jana oznámila, že si bere lékaře Jiřího Kvapila.
Manželství Werichovy dcery nebylo šťastné, ale přineslo jednu velkou radost: v roce 1968 se Janě narodila dcera Zdenka, které v rodině všichni přezdívali Fanča. Dědeček Jan Werich si vnučku okamžitě zamiloval. K malé Fanče se upnul s takovou láskou, že to veřejně dával najevo i na úkor Jany.
„Miluju Fanču a všechno, co dělám – od dýchání po vydělávání peněz – dělám kvůli ní. A pak teprve kvůli Janě,“ prohlásil bez okolků v jednom rozhovoru. Bylo to neomalené, ale pravdivé: Werich našel ve vnučce zalíbení, jaké u dcery nikdy nepoznal. Jana to přijímala se smíšenými pocity. Na jedné straně ji těšilo, že otec Fanču zahrnuje láskou; na straně druhé z jeho slov jasně cítila, že sama pro něj vždy zůstala až na druhém místě.
Nechtěná dcera
Vztah Jana Wericha s dcerou byl složitý, přesto však alespoň pracovně blízký. Mnohem chladnější pouto měla Jana se svou matkou. Zdena Werichová byla ženou v pozadí slavného muže a dlouhá léta zvládala roli opory. S Janem Werichem se vzali už v roce 1929 a prošli spolu těžkými časy emigrace i poválečného chaosu. Zdena šila divadelní kostýmy, vedla domácnost a starala se o rodinné zázemí. Za touto oddaností se však skrývaly zklamané naděje a později i duševní nemoc.
Paní Werichová trpěla psychickými problémy a už v 60. letech se dokonce musela léčit na psychiatrii. Útěchu hledala v alkoholu – a právě sklony k nadměrnému pití po ní Jana podle pozdějších publicistických zdrojů nejspíš zdědila.
Zdena podle vzpomínek pamětníků nikdy nepatřila k laskavým a trpělivým matkám. Ve skutečnosti dceru často slovně shazovala a ponižovala. Podle svědectví pamětníků dokonce opakovaně prohlásila, že Jana přišla na svět nechtěně. Jindy prý ve vzteku nazvala vlastní dceru výrazem, který slušná společnost nepoužívá ani pro nepřátele.
Pro mladou Janu Werichovou bylo odmítnutí ze strany matky velmi bolestivé – obzvlášť když zároveň vyrůstala v atmosféře veřejné slávy, v níž se očekávalo, že bude mít dokonalý život. Místo toho si z dětství odnesla nejistotu a pocit, že není dost dobrá.
Přes všechny křivdy a neshody ale Jana na své rodiče nezanevřela. Na veřejnosti o otci ani matce nikdy nemluvila špatně. Naopak je až do konce bránila a zdůrazňovala, že rodina držela v jádru vždy při sobě. V kruhu blízkých vzpomínala, že ačkoliv měli Werichovi svérázné povahy a vztahy plné třecích ploch, pojila je i silná vzájemná náklonnost a společný smysl pro humor. Jana tak zůstávala loajální dcerou – i když ji rodiče nevědomky zraňovali a její vlastní život se ubíral nechtěným směrem.
Agrese v opilosti
Během 70. let začal život Jany Werichové-Kvapilové nabírat trpký spád. Její manželství s Jiřím Kvapilem se rozpadlo a skončilo rozvodem. Jana zůstala s malou dcerkou sama a bez silnější opory. Herectví už dávno pověsila na hřebík a tvůrčí ambice odsunula stranou.
Veřejnost ji znala jen matně, pokud vůbec – příjmení Werichová sice budilo pozornost, ale Jana se v té době prakticky stáhla z veřejného života. Překládala jen příležitostně. Cítila se neúspěšná a osamělá. K tomu se přidávaly vleklé osobní mindráky z minulosti. Únik našla tam, kde kdysi hledala útěchu její matka: v alkoholu.
Zpočátku si Jana zřejmě dávala skleničku „na kuráž“ nebo proti depresi, brzy se z toho však stala závislost. Závislá na pití byla už kolem čtyřicítky a její nejbližší to nemohli nevidět. Jan Werich měl sám v oblibě svou sklenku whisky, ale v případě dcery šlo o nekontrolované pití.
Po rozvodu se Jana často objevovala v rodinné vile na Kampě nebo na otcově chalupě ve Velharticích pod vlivem alkoholu. Někdy byla smutná a uzavřená, jindy zlostná. Její vznětlivost v opilosti postupně přerostla až do nebezpečných výbuchů.
Právě jeden takový záchvat zuřivosti měl podle pozdějších vzpomínek prožít Jan Werich na vlastní kůži v rekreační chalupě ve Velharticích. Tam Jana jezdila s otcem na léto. Když se toho večera napila přes míru, cosi se v ní zlomilo – snad se nahromaděný vztek na celý svět obrátil i proti otci.
Měla popadnout do ruky sekyru, kterou měli Werichovi u dveří na štípání dřeva, a začít s křikem otce honit po domě i venku kolem chalupy. Šokovaný Jan Werich nakonec podle této verze utekl a skryl se v kůlně či komoře, než dcera vyčerpáním přestala běsnit. K vážnému zranění tehdy naštěstí nedošlo. Alkohol proměnil dříve nenápadnou, zakřiknutou ženu v nevyzpytatelnou, agresivní osobu, před kterou se musel mít na pozoru i její stárnoucí otec.
Navzdory všemu Jana zůstávala nablízku rodině. Stále žila částečně v Praze a starala se o svou dceru Fanču – v tomto ohledu své povinnosti nijak nezanedbala. Zdena Werichová v té době přežívala s řadou nemocí a Jan Werich na tom také nebyl zdravotně dobře.
Rok 1980 přinesl do rodiny Werichových poslední ránu. Jana se tehdy ve svých 45 letech dozvěděla zdrcující diagnózu: podle pozdějších publicistických zdrojů jí lékaři našli zhoubný nádor na děložním čípku. Dlouho odkládané vyšetření potvrdilo obavy, že její zdravotní potíže znamenají vážnou nemoc. Jana reagovala rezignací.
Jestli do té doby měla aspoň teoretický důvod pokusit se přestat pít – teď už ho neviděla. Naděje na vyléčení v ní byla pramalá a vůle bojovat žádná. Zdálo se, že všechny těžkosti, s nimiž se potýkala, teď směřují k nevyhnutelnému konci.
Do toho přicházely další ztráty. V dubnu 1980 zemřela Janina matka Zdena Werichová ve věku 73 let. Příčinou úmrtí byla patrně kombinace dlouhodobých zdravotních problémů. Jan Werich ztratil životní partnerku a posledních pár měsíců života zůstal vdovcem. Jeho vlastní zdraví bylo podlomené – už v 70. letech prodělal onkologickou operaci hrtanu a přišel o hlas, trápily ho i další nemoci stáří.
Jan Werich zemřel půl roku po své ženě, dne 31. října 1980. Československo tehdy přišlo o legendu – Werichovo úmrtí se stalo celonárodní událostí a jeho pohřeb v Praze byl pro mnoho lidí dojemným rozloučením s kusem vlastní minulosti. Jana ztratila otce, který ač nebyl dokonalý, znamenal pro ni celý život silnou autoritu i oporu. Ke všemu se sama potýkala s pokročilou rakovinou.
Když Jana Werichová-Kvapilová o něco více než půl roku později zemřela, média o tom přinesla jen stručnou zprávu. Odešla 9. května 1981 ve věku 45 let – tiše a do jisté míry očekávaně, ve stínu nedávné otcovy smrti.
Zdroje:
https://www.lifee.cz/tv-a-filmy/jan-werich-a-jeho-dcera-jana-kdyz-se-napila-zacala-ho-po-chalupe-honit-se-sekyrou_365937.html
https://www.svetzeny.cz/zabava/osobnosti/jana-dcera-legendarniho-jana-wericha-detstvi-prozila-v-americe-bojovala-s
https://www.blesk.cz/clanek/regiony-ostrava/783717/objevili-ztraceny-klobouk-zdeny-werichove-73-lezel-vyhozeny-mezi-odpadky.html
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/81372/jana-werichova
https://www.csfd.cz/tvurce/1400-jana-werichova-kvapilova/prehled/
https://www.kultura.cz/profile/23537-jana-werichova
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jana_Werichov%C3%A1
https://www.databazeknih.cz/knihy/jak-to-vsechno-bylo-pane-werichu-24178
