Článek
Není to tak dávno, kdy jsme se s partnerem stěhovali a zařekli se, že už se nikdy stěhovat nebudeme. Ale jak už to tak bývá, život tomu chtěl jinak a nás čekalo na podzim další stěhování. A my jsme se s partnerem rozhodli, že si tentokrát zaplatíme stěhovací službu, aniž bychom vlastně věděli, do čeho jdeme a možná i trochu navzdory rodině, která by nám se stěhování byla ochotna pomoct.
Nechápejte mě špatně. Jsem vděčná za rodinu, která se hned nabízela, že nám se vším pomůže, zabalí, rozmontuje, sežene po známých dodávku nebo se to přeci nějak dá osobními auty, a to všechno zadarmo, nebo s nepoměrně menšími náklady, než je placená služba. Jenže přesně takhle to bylo minule. Do teď si pamatuju, jak jsme po úzkém schodišti nesli skříň, sotva jsme ji uzvedli, na jedné straně jsme museli být i dva, a do toho se ozývalo: „Zaber!“ nebo „Ne, takhle ne! Proč to pouštíš? Nahni to!“
A za to nám už snad ani ty ušetřené peníze nestály.
Ano, ve výsledku jsme se skutečně přestěhovali. Zpocení, zničení a naprosto frustrovaní, že všechen nábytek ještě musíme poskládat a zaplnit horami krabic. I po pěti letech jsme měli ve skříni nevybalené krabice. A z toho vzniklo naše přesvědčení, že už nikdy víc.
Nakonec se nám ale naskytla příležitost, která se neodmítá a přeci jen jsme se rozhodli, že stěhování za to stojí. Shodli jsme se na tom, že to zkusíme tentokrát jinak, objednali si stěhovací službu a světe div se, ona to opravdu bylo úplně jiná zkušenost!
Já nevím, asi jsem zpitomělá všemi těmi filmy, historkami nebo prostě předsudky, ale čekala jsem spíš katastrofu. Umaštěné týpky, co pro oslovení „paninko“ nejdou daleko. Že nám skříň odřou ze tří stran nebo že krabice, ať je na nich napsáno cokoli, prostě nějak hodí do dodávky a případné rozbité nádobí byla naše chyba, protože jsme to špatně zabalili.
Tímto bych se chtěla omluvit všem stěhovacím službám, nebo alespoň té, kterou jsme si najali my, protože to bylo naprosto dokonalé. Od komunikace, že nic není problém, včasný příjezd, přes úsměvy, slušnost a lehkost, s jakou svou práci dělali. Do nějaké míry to byl pro mě i zážitek, že jsem si doslova mohla dát nohy nahoru a nic neřešit.
Za necelý den bylo stěhování nábytku a krabic hotové, a co víc, veškerý nábytek byl i zpět smontovaný a daný do pokojů, kam jsme potřebovali. Díky tomu, že jsem nic netahala a v podstatě jsem celé stěhování odpočívala, večer a následující dny jsem byla celá nadšená z nového bytu a dala se do vybalování. A světě div se, krabice jsou vybalené a žádné pětileté prohřešky nám nehrozí.
Teď už opravdu nečekám, že bych se ještě v dohledné době stěhovala, ale kdyby náhodou, tak bez stěhováků ani ránu.
