Článek
Je úžasné, jaké jsou v dnešní době možnosti vyžití už s tak malými děti. Krom různých herniček, cvičení, plavání nebo teď populárních sensory play kroužků, je možné vyrazit i do divadla. My jsme s dvouletým synem navštívili Divadlo Spejbla a Hurvínka na „mimi představení“ Hurvínek a moře snění, vhodné pro děti od 1 do 3 let.
Měla jsem obavu, jak to zvládneme. Jestli to syna bude bavit, jak ho případně zabavím nebo umlčím, pokud by se třeba vztekal, což rozhodně není v tomto věku nijak výjimečné. Nebo naopak, kdyby se mu nedalo vysvětlit, že musí sedět na místě a chtěl tam pobíhat. Nedovedla jsem si celý ten koncept představit, ale zároveň jsem se těšila, že to bude něco jiného, než jsme dosud zkusili.
Do divadla jsme dorazili asi jen deset minut před představením, říkala jsem si, aby dobrou náladu nevyčerpal ještě před začátkem. Juniora jsem měla v kočárku s tím, že v nejhorším případě kočárek vynesu po schodech. Před vstupem ale hned čekal pořadatel, ujistil se, že jdeme na představení a navedl nás k výtahu. V prostorách divadla byla další pořadatelka, ukázala mi, kde si nechat kočárek a věci, že se můžeme jít podívat na vystavené loutky a požádala nás, abychom si před představením zuli boty.
Samotné představení se konalo v širší chodbě, děti i rodiče seděli po jejím obvodu na sedacích pytlích nebo přímo na kobercích na zemi. Syn ze začátku moc nevěděl, co se bude dít, nechtěl sedět sám, ale jen na mně, a v prvních minutách víc sledoval osvětlovače a to, že někde zhasla světla než loutky. Zároveň jsem si nezvládla úplně dobře sednout, já se dívala skrz další rodiče a nedošlo mi, že junior nic neuvidí. Po pár minutách jsme se ale trochu posunuli a konečně i syna zaujalo, co se děje vepředu.
Pak už šlo všechno jako po drátkách. Loutkaři a celý koncept divadla pro děti byl do nejmenšího detailu promyšlený. Délka půl hodiny byla tak akorát, aby se děti nenudily. Herci chodili s loutkami i přímo za dětmi, které si občas mohly třeba Hurvínka pohladit. Někdy vyhazovali různé věci, aby je děti mohly sbírat, foukali do bublin, nebo nechali děti, aby krmily obrovskou rybu. Troufám si říct, že nejen pro mě, ale i pro syna to byl skutečně zážitek a na konci říkal: „Ještě!“
Po samotném představení následovala ještě krátká herna, kdy se některé loutky ještě vrátily pro fotku s dětmi.
Pokud máte možnost se do divadla dostat, určitě tomu dejte šanci. Celý koncept je domyšlený do nejmenšího detailu, i mladší děti fascinovaně sledovaly představení, starší se rozhodně nenudily. Všichni byli milí, usměvaví a my se rádi do Divadla Spejbla a Hurvínka vrátíme.
