Článek
Již několik měsíců se spekuluje o možném převratu v Rusku. Přistupovala jsem k této otázce opatrně. Připadalo mi, že existuje příliš mnoho nadějí, že je to naivní. Vladimir Putin vládl více než dvacet let. Mnozí předpovídali jeho pád - vždycky předčasně. Na Twitteru vznikla skupinka lidí, kteří trvali na tom, že Putin je nemocný. Rádi sdíleli jeho fotografie, jak sedí na schůzkách a opírá se o stůl, jako by každou chvíli mohl spadnout. Nechtěla jsem se stát takovým člověkem. Převrat pro mě byl nepravděpodobný. Scénář, který se skutečně odehrál minulý víkend - jeden z Putinových vojevůdců vyvolal vzpouru, obsadil jedno z vojenských velitelství v zemi a pochodoval na Moskvu, a to vše za Putinova vládnutí - tomu jsme však věnovali jen velmi málo pozornosti.
Přestože od začátku konfliktu všichni experti přemýšleli o způsobech, jak by se mohl Putinův režim zhroutit, a sledovali, co Putin dělá, aby se ochránil, Peter Clement, bývalý ředitel ruské analýzy v CIA, zaznamenal několik dní před válkou televizní setkání, na kterém Putin naléhal na členy své bezpečnostní rady, aby podpořili jeho politiku vůči Ukrajině. Clement na Twitteru tvrdil, že to byl brilantní tah Putina, který měl za cíl donutit vyšší představitele své administrativy, aby se přizpůsobili.
Z tohoto důvodu Clement předpokládal, že nejpravděpodobnější útok proti Putinovi by mohl přijít z nečekaného směru, ze strany někoho, kdo se drží více v pozadí a o kom jsme dosud neslyšeli. Clement byl ochoten na Twitteru spekulovat, ale zároveň považoval šance za poměrně malé. Bylo by nezbytné mít nějaký plán, a právě v tom se Clement potýkal s problémem - nemohl najít lidi, kteří by mohli být klíčovými spoluviníky.
Z čtyř set sedmdesáti tří autoritářských režimů, které zanikly v letech 1950-2012, sto padesát tři z nich skončilo převratem. Nicméně, převraty začaly ustupovat. Po skončení studené války Spojené státy přestaly podporovat vojenské diktatury, které byly často spojovány s vojenskými převraty. Je nepravděpodobné, že by bezpečnostní služby nebo někdo z Putinova blízkého okruhu zasáhl proti ruskému prezidentovi, protože režim se dostal do fáze, kterou politolog Milan W. Svolik nazývá „etablovaná autokracie“. V etablované autokracii si vůdce monopolizuje moc natolik, že ji již nelze ohrozit tzv. „vzpourou spojenců“. Převážná většina personalistických diktatur, včetně Putinovy, skončila smrtí diktátora u moci, zejména pokud byl diktátor ve věku nad pětašedesát let. Odborníci odhadují šanci na změnu režimu v Rusku v příštích dvou letech na deset procent, a to i při zahrnutí možnosti, že Putin utrpí něco neočekávaného, jako je infarkt, potvrzuje na Twitteru Svolik.
Historik Vladislav Zubok analyzoval ve své knize o pádu Sovětského svazu různé scénáře svržení předchozích ruských a sovětských vůdců - Mikuláše II., Nikity Chruščova a Michaila Gorbačova - a vysvětlil, proč se žádný z těchto scénářů nepodobá současné situaci. Mikuláš II. byl donucen abdikovat v roce 1917 poté, co masové protesty v Petrohradě otřásly důvěrou v jeho režim a armáda se přidala k povstání. Putin se však postaral o to, aby Moskva, jeho hlavní město, byla dobře zásobena a izolována od války na Ukrajině. Existují loajální polovojenské jednotky, které dohlížejí na případné protesty. Chruščov byl v roce 1964 svržen vnitřním spiknutím, vedeným jeho zástupcem Leonidem Brežněvem, který měl podporu v rámci struktury komunistické strany a podněcoval ostatní k odporu proti jejich vůdci. KGB sehrála klíčovou roli v tomto převratu. Naopak Putinův režim je mnohem méně formální a více podobný Stalinovu, kde všechna moc končí u Putina. Tato situace komplikuje jakýkoli plánovaný převrat, protože existuje několik složek tajné policie, které soupeří a soutěží mezi sebou. Pokud jde o Gorbačova, zdá se, že toto srovnání je nejméně relevantní. Gorbačov například dovolil svému rivalovi Borisu Jelcinovi kandidovat na prezidenta Ruska a dokonce financoval jeho kampaň prostřednictvím vlády. Je nepravděpodobné, že by Putin udělal něco podobného.
Od letošního jara se pro Putina vyvinulo několik nepříznivých faktorů: jeho elita začala projevovat neshody, jeho ekonomika trpěla důsledky války a sankcí, a jeho armáda, historicky apolitická, byla zatažena do politického dění kvůli obavám z rostoucího vlivu Prigožina a jeho přístupu k vojenským zdrojům. Nicméně existovalo více faktorů, které působily v opačném směru. Putinovi se podařilo posílit kontrolu nad informačním prostředím, nejvíce nespokojení jedinci opouštěli zemi a představa Ruska jako obležené pevnosti spíše získávala než ztrácela příznivce. A co je nejdůležitější, proti Putinovi neexistovala žádná životaschopná alternativa: jeho vojevůdci nebyli politicky populární a jeho statečnému oponentovi Alexeji Navalnému bylo dle informací jeho advokátů v ruském vězení upíráno jídlo, spánek a zdravotní péče. Bez žádné adekvátní alternativy by se stav quo nadále udržoval.
Prigožinův pochod do Moskvy byl pro všechny šokem. Ruské úřady 10. června prohlásily, že budou požadovat, aby všichni Wagnerovi vojáci podepsali smlouvu s ministerstvem obrany - to znamená, že technicky vzato zruší Wagnera jako samostatný subjekt. Historik Zubok si také všiml rostoucí roztříštěnosti ruské elity, v němž Prigožinův čin přirovnal k tomu, když Julius Caesar v roce 49 př. n. l. překročil Rubikon a pochodoval na Řím.
Navzdory mnoha válkám a tažením se v Rusku ve skutečnosti nikdy neobjevil Caesar - tedy vojevůdce, který by se svými muži vpochodoval do hlavního města a převzal politickou moc. Má to svůj důvod. Tradiční politický systém, který pravděpodobně přetrvává dodnes, je trojúhelník tvořený carem, vojáky a lidem. V dobách potíží může car poštvat lid proti vojákům a naopak. Pokud se věci vyvíjejí špatně, voják může vzít vinu na sebe. To je v podstatě to, o co Prigožin žádal - aby Putin vyhodil své vojáky z armády, kteří tak zaneřádili válku. Zubok dále na Twitteru připustil, že taková strategie je pro Putina nebezpečná: „Můžete si myslet, že někdo je rudý generál, ale vzápětí se dozvíte, že se otočil a popravuje bolševické vedení.“ Ale to je věc, která se děje v době, kdy není car, kdy je Smuta v plném proudu, zatímco Putin, jakkoli oslabený, zůstává carem. Musíme brát v potaz, že Putin zůstane u moci, sice potrestaný, ale v podstatě beze změny.
