Článek
Mít upovídanou kamarádu je jedna věc, ale mít doma takhle upovídanou manželku, to je něco jiného. Zejména když pak žena svého muže osočí, že pořád zívá, když ona s ním mluví. Jenomže on nezívá, on by chtěl jen také něco říct.
Soužití s takovým člověkem, ať už doma nebo v práci, mezi kolegy, je složité. Takový jedinec nedá skoro žádný prostor ostatním, mluví hlavně o sobě nebo pomlouvá další a pitvá se v jejich problémech.
Ve společnosti sice panuje názor, že více upovídané musí být rozhodně ženy, ale to je omyl. I muži dokáží být někdy daleko horší žvanilové a stejně jako upovídané ženy nesnášejí ticho. To je důvod, proč stále dokola mluví a je úplně jedno, co melou, jestli to dává smysl nebo ne – hlavně že řeč nestojí.
Tihle upovídaní lidé mají také jednu společnou charakteristiku, když vás náhodou pustí ke slovu, tak vás stejně neposlouchají a mezitím si připravují, co řeknou potom. Proto je nejlepší se takovým lidem vyhýbat a to pořádným obloukem, samozřejmě pokud je to možné. A jak takové lidi trefně přirovnat?
Přirovnání ukecaných lidí:
- „Ta je tak upovídaná, že by místo rtěnky měla radši používat lepidlo.“
- „Viď, že je ukecaný jako papoušek?“
- „Šmankote, ty jsi ukecaný jako rádio.“
- „Chlápek mele jako kafemlejnek.“
- „Ta je ukecaná jak mladé vrány.“
- „To se fakt nedá, už mluví jak kolovrátek, pořád dokola.“
- „Zvykneš si! Ty její řeči musíš vytěsnit jako kdybys měl tinnitus.“
- „Ta to svoje povídání natahuje jak televizní seriál.“
- „Plácá samé blbosti a ještě se mnou mluví jako bychom se znali už z porodnice.“
- „Mele jako flašinet.“
- „No pěkně je upovídaná jako ta Krakonošovo sojka.“
- „No jo, ta toho vždycky semele jako mlýnek u řezníka.“
