Článek
Je, nebo není Slovensko po vítězství Petera Pellegriniho v prezidentských volbách ve stejné situaci?
Na první pohled to tak vypadá, ale už na ten druhý je tu celá řada odlišností. Předně Andrej Babiš se v té době v úřadu teprve rozkoukával, kdežto Fico - coby čtyřnásobný premiér - už od prvního dne ví, co a jak rychle musí zařídit, aby slovenské kormidlo držel v budoucnu stejně pevně, jako to maďarské třímá Viktor Orbán. Nesmí si dovolit ani jediné zaváhání, ta minulá ho dovedla až nad úplný okraj politického hřbitova, což by on, jako rozený technokrat moci, znovu nemusel rozdýchat.
Srovnávat Miloše Zemana s Petrem Pellegrinim je jako stát v zoologické u výběhu s krokodýlem a rozněžňovat se nad hebkým králíčkem. Ačkoliv se budoucí slovenský prezident pohybuje v politice už po dvě desítky let, chybí mu směs škodolibosti a síla intriky, jakou oplývá znovuzrozený Zeman. Ten si ostatně v sobotu večer - spolu s Babišem a bývalým prezidentem Václavem Klausem (mimochodem právě se navrátivším z Budapešti!) notoval, jak to na Slovensku „dobře“ dopadlo. Stalo se tak, když se společně sešli v pražském Tophotelu na oslavách narozenin jejich „servisní“ televize XTV.
Co vlastně prohrálo Ivanu Korčokovi volby? Důvodů je hned několik - rozhodl se kandidovat jako čistě občanský zástupce, bez zřetelné podpory opozičních stran.
Podaří se Ivanu Korčokovi smysluplně využít podporu svých voličů ve prospěch Slovenska?
Dalším aspektem je totální nerespektování předvolebního moratoria, kdy maďarská televize v rukou Viktora Orbána vesele vysílala podpůrné zprávy ve prospěch Pellegriniho pro své diváky na jihu Slovenska, a tím je de facto poslala k volebním urnám.
Svou roli sehrál i „třetí na pásce“ Štefan Harabin, který sice ne napřímo, ale prostřednictvím svých sítí a e-maily silně mobilizoval své voliče a vsugeroval jim myšlenku volby Pellegriniho jako aktu pomsty za svůj neúspěch. Hodně mu v tom hrálo do karet jasné vítězství Ivana Korčoka v prvním kole, které jakoby namalovalo na jeho záda terč.
Právě fenomén sociálních sítí a sběr kontaktních e-mailů, na které se zaměřují i naše opoziční strany, by měl být před příštími volbami velkou výstrahou a poučením pro českou vládu, že o voliče je třeba bojovat nejen mítinky a billboardy, ale oslovovat je napřímo všemi kanály s dostatečně srozumitelnými vzkazy.
I přes veškerou mobilizaci protistrany získal Ivan Korčok téměř 1.250.000 hlasů, nemálo z nich i od těch, kteří studují v zahraničí. Jak ve svém proslovu po volbě připomněl, chtěl by pomoci zvrátit trend, kdy každý pátý maturant odchází ze Slovenska studovat vysokou školu za hranice. Řada z nich se posléze rozhodne žít mimo svou zemi, kde nevidí žádnou budoucnost.
„Odliv mozků“ je jednou z největších bolestí současného Slovenska a projevuje se to nejen ve vnímání politického směřování. Mimochodem, na Slovensku ještě donedávna nežil ani vlastní syn Roberta Fica, který se po dlouholetém pobytu v Česku vrátil do Bratislavy až po loňském vítězství svého otce ve volbách.
Možná je teď ten nejvyšší čas, aby se s mandátem více než miliónu voličů Ivan Korčok pokusil dát dohromady nesourodou slovenskou opozici a vytvořil z ní obdobu českého Spolu. Díky rozsáhlým diplomatickým zkušenostem by se mu to teď mohlo podařit. Ostatně, jak podotkl, vše, co dělal a bude dělat, bylo i pro jeho vlastní děti a jejich budoucnost. Což Peter Pellegrini nejspíš nikdy nepochopí…
Pro kontext:
