Článek
Jen tak z hlavy jsem si zkusila vybavit alespoň pár pozitiv, za která by si sám bývalý premiér a prezident zasloužil některý z metálů, které 10 let rozdával na Hradě, převážně svým kamarádům, jako cukrkandly. Čest výjimkami, většinou už ale bohužel „in memoriam“.
Zvlášť ostudné bylo v roce 2016 „dám-nedám medaili“ v případě Jiřího Bradyho, který se coby 13letý dostal i se sestrou Hanou do koncentračního tábora v Terezíně a jako jediný z celé rodiny válku přežil. Místo prezidenta tehdy získal ocenění od Poslanecké sněmovny, předsedy vlády i královny Alžběty II., ale přislíbeného prezidentského řádu se už nedožil.
Každoroční přehlídku ocenění otvíral Miloš Zeman řadou rádoby bonmotů, které dokázaly znechutit nejednoho soudného člověka. Miloš Zeman je totiž zvláštní povaha - čím víc může někoho naštvat, tím se cítí osobně šťastnější. Tuším, že správně by se to mělo označovat jako škodolibost.
Navíc mu nechybí ani mimořádná míra ješitnosti, která mu „zakazuje“ za cokoliv, co nezvládne, se prostě lidsky omluvit. „Své“ jsme si jeho vinou užili při ostudné „vlevo dole“ kauze, kdy obvinil spisovatele a novináře Ferdinanda Peroutku z obdivu k Hitlerovi. Jenže tehdy narazila kosa na kámen a o čest svého dědečka se s Zemanem začala soudit Peroutkova vnučka. To, že článek nikdy neexistoval a Zeman si jej nejspíš zaměnil s textem úplně jiného autora, nás všechny stálo na právních poplatcích tisíce korun. Zeman totiž ze svého nic neplatil a hodil svou vinu i trest na stát - tedy na všechny občany prostřednictvím ministerstva financí, které se za něj muselo omluvit!
Když pominu takové „drobnosti“ jako znesvěcení krtečka Zdeňka Milera, kterého Zeman „teleshopoval“ v čínské televizi, nebo potácení se nad korunovačními klenoty po „ruské viróze“, což by bylo spíš k smíchu, kdyby se nejednalo o důstojný akt za účasti hlavy České republiky, máme tu ty nejzávažnější kauzy.
Osobně považuji za největší selhání Miloše Zemana v prezidentském úřadu jeho žádost na Bezpečnostní informační službu o seznam ruských agentů působících na našem území, včetně rozpracovaných kauz z roku 2020, a pak „dlouhé mlčení“ a následné zpochybnění závěru vyšetřování po zveřejnění detailů ke kauze výbuchu muničního skladu ve Vrběticích v roce 2021.
Třešničkou na dortu jsou pak Zemanovy „divnomilosti“ pro lesního z Lán Miloše Baláka a firmu Energie - stavební báňská, a.s., za jejich devastaci obory u Lánského zámku, včetně černého lomu kamene.
Ovšem připomenutí „kšeftíku“ abolice za uznání vlády, které údajně měl slíbit Zemanovi premiér Petr Fiala, je už jen hořká pachuť na patře, která pořád po Zemanových deseti letech na Hradě přetrvává i rok od jeho odchodu do ústraní, odkud se občas ozve s dalším popichováním, kdy se tu vidí s Orbánem a Ficem, tu přijímá Jindřicha Rajchla, aby se příště hubičkoval s Alenou Schillerovou.
Ruku na srdce, vážně by si za tohle všechno - a ještě mnohé další, včetně milosti pro uznaného vraha Kajínka - zasloužil Miloš Zeman Řád bílého lva, který je určen jen pro opravdu mimořádné a mravně pevné osobnosti?
Pro kontext:
