Hlavní obsah
Umění a zábava

Mission Impossible 8 - potvrzení legendy s dírami v logice

Foto: Eva Rinaldi/wikimedia.commons/CC-BY-2.0

Tom Cruise při premiéře na červeném koberci

Klidně mne opravte, ale neznám moc hereckých superstars, kteří by většinu své kariéry trávily v kůži jedné postavy. Tom Cruise, který už třicet let žije s agentem Ethanem Huntem, k nim ale patří.

Článek

Přiznám se, že ze začátku své kariéry mi tenhle hezounek s bezchybným úsměvem nijak nekonvenoval a jeho Top Gun jsem dodnes neviděla. Vydělovat se mi poprvé z devadesátkové herecké generace začal, až když do kin dorazilo drama „zlobivého dítěte Hollywoodu“ Olivera Stone s názvem Narozen 4. července.

Cruise tu předvedl bravurní přerod ze sympaťáka odvedle v na těle i na duchu poznamenaného veterána z Vietnamu. Nebyla jsem sama, kdo to ocenil. protože za svou roli Rona Kovice tehdy získal nejedno ocenění, včetně svého prvního Oscara.

To už se pomalu, ale jistě začal zařazovat mezi hereckou elitu, kam bez debat posledních třicet let bez vážnějších výkyvů patří. Pravda, z jeho první návštěvy Prahy tehdy nebyla nadšená ani Česká republika, ani on sám, když proskakoval vybuchujícím akváriem na Staroměstském náměstí. Tehdy jsme ještě nebyli zvyklí, jaké má mít hollywoodské natáčení parametry a Tom měl pro změnu pocit, že ho tu nikdo nechápe. Kdo mohl tušit, že právě tady a s přispěním českých herců se na motivy staršího amerického TV seriálu zrodí základ série, která láká do kin už druhou generaci diváků.

Když v roce 1995 nechal režisér Brian de Palma zlikvidovat tajnou špionskou jednotku na Kampě a Hunt se musel vydat až do ústředí CIA v dodnes často citované scéně zavěšený ze stropu, málokdo by si vsadil na velký divácký úspěch předurčující další Cruisovu kariéru. Ostatně jen o několik měsíců před tím s jeho popularitou notně zamával skandál kolem nevyhraněného nemrtvého Lestata v Interview s upírem.

Přesto se Mission Impossible stala určujícím trendem pro novou generaci špiónských filmů a musel se jí svým způsobem snažit dohnat i legendární James Bond. Ostatně, kdo jiný než Hunt si troufnul nechat vyhodit do vzduchu Kreml, vloupat se v masce do Vatikánu, lézt s přísavnými rukavicemi po nejvyšší budově v Dubaji, honit se s hlavními zloduchy za písečné bouře či úzkými uličkami na motorkách nebo pronásledovat zabijáky ve Vídeňské opeře.

Ani závěrečný díl Mission Impossible nenechává diváky na pochybách, že tady je svět ještě dokonale „v pořádku“. Jen místo hlavního zloducha obsadila umělá inteligence a s logikou to také sem tam řádně pokulhává. Kdo jiný ze smrtelníků by asi vydržel srážku s ruskou ponorkou, zavalení torpédy, výbuch v podzemí a navrch ještě vzdušný souboj na starých dobrých dvouplošnících?

Poctivá filmařina se kromě bravurních kaskadérských čísel, atraktivních lokací v Africe i Severním oceánu a slušné dávky národní hrdosti se špetkou patosu, pozná i podle toho, že v byť nejnepatrnějších rolích jsou obsazena skutečná herecká esa, jako britská divadelní herečka Janet McTeer či scénárista a herec Mark Gattis. A to se ani nezmiňuji o stále výborné Angele Bassett, která zosobňuje ve své roli americké prezidentky všechno, co bohužel chybělo skutečné kandidátce.

Hlavní pozornost ale patří ústřední trojci v podání sice už poněkud obstarožního, ale pořád přesvědčivého Toma Cruise, charismaticky uvěřitelného Ving Rhamse v roli technického mága Luthera, a ironizujícího Simona Pegga, který se konečně dočkal své velké dramatické chvíle.

Máte-li chuť si užít opravdu pořádný „biják“, pak nečekejte, až bude Mission Impossible na streamu, ale zajděte si na ni pěkně postaru do kina. Ostatně publikum ve věkovém složení od teenagerů až po seniory o francouzských holích dovedlo 169 minut ani nedýchat, jak je vtáhl snímek do sebe. I to chroupání dobrot v sále nemělo zdaleka takovou intenzitu, jako při jiných filmech.

Za sebe bych ale s klidným srdcem nechala některé dialogy nebo flashbacky do minulosti na podlaze střižny. Pak by se MI:Poslední zúčtování mohlo klidně dostat na sympatičtější čas něco kolem dvou hodin. Současná délka je totiž ze všech Mission Impossible bezkonkurenčně nejdelší a místy může působit i jako nezamýšlená parodie sama sebe.

Mimochodem, bát se nemusíte, nepřijdete ani o automaticky se ničící zprávy, šílené kaskadérské výkony a hlavně, ani o vítěznou a nezaměnitelnou melodii složenou argentinsko-americkým pianistou a skladatelem Lalo Schifrinem v 60. letech pro už zmiňovaný televizní seriál promítaný u nás jako Nulová šance.

Pro další informace:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz