Článek
Cestou autobusem se dá zaslechnout leccos. Pokud nemáte uši zašpuntované sluchátky a dotyčná operuje znělým hlasem vytrénovaným léty před tabulí, nelze jinak, než si také vyslechnout její životní příběh.
Dvě zachovalé a elegantní „přesčtyřicátnice“ nastoupily u základní školy, sedly si proti sobě a rozprávěly. Ta v blankytném zimním kabátě a ladící šále začala líčit kolegyni, jak se vlastně dala „dohromady“ se svým manželem. A byl to příběh jako z romantické knížky.
Jako čerstvá absolventka pedagogického oboru fyzika-technické práce přišla na venkovskou školu, kde dostala na starosti hned několik tříd na 2. stupni. Zvlášť jí utkvěl jeden výřečný šesťák, který - jak později na rodičovské schůzce zjistila - měl i mimořádně sympatického tatínka starajícího se o výchovu osaměle.
Klučina byl pořád kolem ní, nosil jí pomůcky z kabinetu, ptal se na kde co, zkrátka takový malý všudybyl. Jediný, koho si z rodiny nepamatovala, byl starší bratr, toho času žák deváté třídy. Ovšem opačně to neplatilo, což v té době ještě netušila.
Když o pár let později doprovázela třídu mladšího z bratrů na mimoškolní akci, všimla si, jak dotyčný, teď už sám deváťák, hodnotí před spolužáky pěkně peprným slovníkem svého staršího bratra. Nedalo jí to, aby ho neupozornila, že takhle o svém sourozenci mluvit nemá.
To ovšem netušila, že adresát bratrovy kritické filipiky stojí jen pár kroků od ní a vše slyší. Mladší bráška se zastyděl a na důkaz dobré vůle jí přítomného sourozence představil. Chvíli se spolu bavili, než se dotyčný, v té době už student střední školy osmělil a pozval ji na kávu.
Učitelka to brala jako odměnu za své pedagogické působení na puberťáka a ani ve snu ji nenapadlo, že jí mladý muž právě začal promyšleně „balit“. Když pak odjela na zkušenou do Ameriky, vyslyšela jeho výzvu na facebookové přátelství, pročež o sobě měli pořád přehled.
Když se po dvou letech vrátila zpátky, sem tam se potkali třeba na diskotéce a po čase si vyrazili i ve dvou, pořád ještě na přátelské bázi. Až jednou, těsně před vánočními svátky cinknul u ní doma zvonek a ona ke svému úžasu za dveřmi uviděla dotyčného kamaráda s batohem. Prý raději odešel z domu, kam si otec přivedl novou přítelkyni. Ta mladému muži „nesedla“, a tak jestli by u ní nemohl pár dnů přečkat, aby všem svými hádkami nezničili Vánoce.
Dotyčné se ho zželelo a než se nadála, byl z nich pár. Sice jim nikdo ze známých nedával víc, než tři nebo čtyři měsíce, ale vztah, který přerostl v manželství, trvá už pěkných pár let.
Až časem se prý vypravěčka postupně dozvěděla, že se manželovi líbila od prvního momentu, kdy u nich v devítce suplovala, a že ji pak tajně sledoval a trnul, aby se nezamilovala do někoho jiného. Dokonce i tu bratrovu litanii na zastávce vyprovokoval on, aby si ho všimla, a příčiny stěhování k ní si také podstatně přibarvil.
„No, líbil se mi táta, měla jsem ráda mladšího bratra, takže logicky jsem se asi musela zamilovat i do něj. Nejspíš měli něco v DNA a já na to byla citlivá,“ uzavřela učitelka svou životní story konstatováním těsně před tím, než autobus dorazil na konečnou.
Nevím, co by jí na takovou teorii řekli kolegové přes biologii, ale jako příběh s happy-endem se to poslouchalo hezky.
