Článek
Nejde o žádnou viktoriánskou duchařskou historku, ale o současný Londýn protkaný tunely podzemky, která v britské metropoli přepravuje cestující už od ledna 1863.
Trvalo ale bezmála dalších sto let, než na nástupištích přibyla výstraha v podobě výrazné žluté čáry a nápisu „Mind the Gap“ neboli „pozor na mezeru“. Varování se týká úzkého prostoru mezi nástupištěm a vlastním vagonem, kam se tu a tam může zaklínit kolečko kufru či kočárku, hůl, ale i noha nepozorného cestujícího.
Stejné hlášení se ozývá i z amplionů ukrytých za obložením stěn stanic. Od začátku 70. let minulého století s ním byl spojen hlas jinak nepříliš známého divadelního herce Oswalda Laurence, který - na rozdíl od řady dalších kolegů - nepožadoval po nahrání za opakovaná vysílání svého varování žádné dodatečné tantiémy.
Začátkem 90. let se pan Laurence rozhodl pověsit před svou sedmdesátkou hereckou profesi na hřebík, ale do důchodu se mu ještě nechtělo. Proto se nechal zaměstnat jako průvodce anglicky mluvících turistů po Maroku.
Když se s ním poprvé setkala londýnská praktická lékařka Margaret McCollum na své dovolené, připadalo jí, že se znají odjakživa. Až později jí - už coby manžel - Oswald prozradil, jaká je jeho nejznámější, jednovětá herecká etuda a ona si uvědomila, že ji zaujal a okouzlil jeho uklidňující hlas, který znala z metra.
Margaret od té doby milovala každou cestu pod městem, připadalo jí, že manžel na ni dává pozor, i když u ní právě není osobně. Zvlášť silně to pocítila v roce 2007, kdy Laurence zemřel. To si pak nechávala klidně jednu soupravu metra ujet, jen aby znovu uslyšela jeho hlas.
Proto pro ni bylo šokem, když se 1. listopadu 2013 místo manželova varování ozvalo neosobní elektronické hlášení. Rázem zapomněla, kam že to chtěla jet, a vydala se za zřízencem londýnské dopravy sloužícím právě ve její domovské stanici Embankment. Od něj se dozvěděla, že hlášení jsou nově nahrazena po celé trase. Až později dostala zprávu, že Oswaldův hlas nešlo přenést na digitální typ, ale speciálně pro ni zaměstnanci našli a nahráli „Mind the Gap“ na CD, které si doma pouští, kdykoliv se jí zasteskne.
Londýnská stanice Embankment
A chcete happy-end? Máte ho mít. Londýnským dopravákům se nakonec podařilo originál hlasu Oswalda Laurence dostat do nového média a jako překvapení pro jeho ženu jej po čase vrátili - ovšem pouze na jedinou stanici.
Margaret občas vstupuje do metra na Embankment, aniž by kamkoliv odjížděla. Stačí jí, když zase „shůry“ slyší manželův hlas, aby měla pocit, že na ni pořád, i bezmála dvacet let po své smrti, stále bdí a nabádá ji, aby dávala „pozor na mezeru“.
Pro další informace:
