Článek
Minulá sněmovna i vláda zastávaly jasnou orientaci, která nám v očích Ruska vynesla nálepku nepřítele. Současná konstelace dává ruce pryč od čehokoliv, na co jsme mohli být doteď hrdí a snaží se kormidlem otočit do nového směru, kterým už plují Orbánovo Maďarsko a Ficovo Slovensko.
Právě nezastíraná inklinace slovenských zástupců k ruskému agresorovi vedla k ochlazení oficiálních vztahů mezi našimi zeměmi, a to ze stupně „mimořádně přátelský“ na „diplomaticky korektní“.
Viníky nejsou tisíce obyčejných slovenských občanů, kteří Fica nevolili a teď jsou z jeho čtvrté vlády upřímně zděšení. Nevěřícně zírají, jak se během dvou let stává z podtatranské demokracie čistá „ficokracie“ zasahující brutálně napřímo do justice, médií, diplomacie, obrany, ochrany přírody či kultury, zatímco zdravotnictví, doprava či školství stojí mimo „premiérský zájem“.
Z kdysi chváleného podtatranského ekonomického tygra se stává - i vinou hromadných odchodů studentů a firem ze země - bezzubé kotě, stále víc závislé na ruské ropě, od které se nehodlá za žádnou cenu odstřihnout.
Na vitalitě mu nepřidávají ani razantní konsolidační balíčky, které místo šetření stále víc sahají po penězích daňových poplatníků, aniž by si odpustily nesmyslně předražené nákupy typu nefunkčních požárnických aut či opulentní oslavy státních svátků určené jen pro „vybrané“.
Nejsilnější opoziční strana Progresívné Slovensko (PS) už dokonce spustila stránku Ficovo zlé hospodárenie | Koľko nás stojí Fico? kde expert na veřejné finance a poslanec PS Národné rady Štefan Kišš vypočítává, kolik Ficova vláda vydává zbytečně navíc. Finance pak zoufale chybí třeba v nemocnicích, kde sami zdravotníci vyhlašují veřejné sbírky třeba na nová okna do košické neonatologie, aby jim na inkubátory nesedali holubi.
Zatím se ve výčtu neobjevila položka za sanaci areálu bratislavského závodu Istrochem, vlastněného Andrejem Babišem v rámci jeho Agrofertu, kterou by mělo Slovensko zaplatit z eurofondů a zbytek doplatit ze svého rozpočtu, jak to navrhl slovenský ministr Tomáš Taraba po setkání s budoucím českým premiérem. Tím by se pozemky bývalé chemičky několikanásobně zhodnotily, protože by se na nich dalo legálně stavět, což dosud pro kontaminaci země nejde.
U našich východních sousedů se otevřeně v souvislosti s touto kauzou mluví o „vánočním dárku“ pro Babiše, který se nikdy netajil svou podporou slovenských vládních politiků. Došlo to až tak daleko, že zasahoval i do slovenských předvolebních bojů vystoupeními na podporu Fica (parlamentní volby) či veřejnou debatou s Peterem Pellegrinim, když ten kandidoval na prezidenta.
Slovenští politici se cestami na území agresora nijak netají - začal s nimi jako první dnešní europoslanec Blaha, který opěvoval Rusko jako „krásné, múdré a vyspelé“. Vloni těsně před Vánocemi se přidal i sám premiér Fico, který si setkání s Vladimírem Putinem letos ještě dvakrát zopakoval, aniž by komukoliv řekl, o čem se mimo dodávky ropy bavili. Pokračuje to poutěmi na Rus dalších politiků, mj. místopředsedy Národné rady a otce současného ředitele Slovenské informační služby Tibora Gašpara, poslance SMERu Richarda Glücka, předseda koaliční SNS Andrej Danko a dalších.
Při sledování jednání předsedy PS Okamury s jeho slovenskými protějšky v minulých dnech mne několikrát napadla slova, která kdysi pronesl poslanec Klement Gottwald po výtce demokratické poslankyně k jeho cestám do Sovětského svazu. „A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutiti krk. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry!“ Při odhlédnutí od tehdejší stranické příslušnosti slova prorocká.
Uvidíme, kdo první se odhodlá z českých zástupců překročit pomyslnou červenou čáru a pošle nám pozdrav z Kremlu. Ostatně, první krok udělal východním směrem před časem už europoslanec Ondřej Dostál z komunistického Stačilo!, který si v květnu neodpustil monstrózní oslavy konce Velké vlastenecké války.
Pro další informace:
