Článek
Jiří Mahen, jehož jméno nesou jak Mahenovo divadlo, tak i Knihovna Jiřího Mahena, byl c&k a meziválečným novinářem, spisovatelem, básníkem, knihovníkem, ale i dramatikem, autorem filmových scénářů a dramaturgem v jedné osobě.
Už za svého života býval srovnáván s Karlem Čapkem, a podle svědků mu to lichotilo. Zatímco Čapek pocházel z mlynářského rodu, Mahena přivítali na svět v rodině čáslavského krupaře. Jak dokládá zápis v kronice, stalo se tak 12.12. 1882 (příznivci numerologie by možná zajásali) ve znamení Střelce. Podle horoskopů jde prý o lidi tvůrčí, ale i nestálé. Právě odtud možná pramenil Mahenův rozptyl do řady s literaturou spjatých činností.
Ovšem pozor, kronika nemluví o žádném Jiřím a už vůbec ne Mahenovi! Naopak hlásí, že se manželům Vančurovým narodil synek Antonín. To až později, při hledání nejlepšího pseudonymu (a Mahen jich vystřídal hned několik, aby pak přistoupil na „obyčejného“ Mahena místo umělecky znějícího "Maheu"). Viníkem záměny písmen prý byl nepozorný tiskař a autor se rozhodl, že to tak může zůstat.
Možná už v té době předvídal, že by za pár let mohlo být u nás v čítankách „převančurováno“. Vzdálený příbuzný Vladislav Vančura (jejich dědečkové byli bratry) se přece stal také výrazným předválečným spisovatelem a z historie svého, původně zemanského rodu, měl čerpat při psaní svého asi nejslavnějšího díla - Markéty Lazarové.
Zpátky k „našemu“ Antonínovi. Ten se po studiích v Praze přestěhoval v roce 1910 do Brna, kde už zapustil kořeny do konce života. Nejprve působil jako autor v Lidových novinách a ve Svobodě, aby po dvouletém angažmá dramaturga v divadle vzal místo prvního knihovníka a ředitele nově vznikající Veřejné knihovny města Brna.
Vzal tím na sebe nelehký úkol vybudovat, otevřít a spravovat zbrusu novou instituci - o tom, jak se mu role podařila, svědčí dnes nejen hlavní budova přímo v centru na ulici Kobližná, ale i 36 poboček po celém Brně, které kromě knížek pro dospělé i děti nabízí i veřejný internet, audioknihy, noty, e-knihy a hlavně bohatý program pro malé i velké návštěvníky. Proto dnes po zásluze nese jeho jméno - Knihovna Jiřího Mahena.
Jednou z poboček je asi ta nejstylovější, umístěná v 1/2 vilky v Masarykově čtvrti, kde Antonín Vančura žil se svou ženou Karlou. Ta se po její smrti stala dílem památníkem a dílem „běžnou“ knihovnou s nevšední atmosférou. Když do ní vstoupíte, připadáte si jako u spisovatele a jeho paní na návštěvě. V zahradě u vily dokonce roste i Mahenova pivoňka, kterou měl vlastnoručně zasadit před bezmála 100 lety.
Ani krásný výhled na celé Brno ale nezabránil spisovateli po příchodu nacistů, aby si uchoval optimismus. Svůj život ukončil dobrovolně v květnu 1939. Zvláštní shoda, když si vzpomeneme, že i Čapek umírá v mezičasí po Mnichovu.
A ještě jedna okolnost, ze které mrazí - Čapkův bratr Josef umírá v koncentračním táboře, Mahenův bratr Pavel Vančura je popraven v roce 1943 za odbojovou činnost proti Říši.
Na závěr ještě jedna drobnost - víte, kde se vlastně vzalo jméno divadla HUSA NA PROVÁZKU? I za ním hledejte Jiřího Mahena - původně šlo o soubor šesti filmových libret, která vydal na sklonku 20. let.
