Český mediální matrix a lži, kterým všichni věříme

Účelem článku není útok na autorku původního článku. Držím palce všem, kteří na Médium.cz své články zveřejňují.

Existuje fenomén známý jako Mandela efekt – situace, kdy si velká skupina lidí pamatuje něco, co se nikdy nestalo. V českém mediálním rybníčku jsme ale tento jev dovedli k dokonalosti. Vytvořili jsme si vlastní, paralelní realitu plnou národních úspěchů a zahraničního uznání. Problém je, že tyto „skutečnosti“ nestojí na faktech, ale na jedné původní chybě, egu nebo zbožném přání, které pak generace novinářů bezmyšlenkovitě kopírují pomocí klávesových zkratek Ctrl+C a Ctrl+V.

Pojďme otevřít složku těch největších mediálních bludů, které se staly oficiální pravdou.

Kdykoliv vyjde článek o legendární Alžbětě Štrkulové (Miss z roku 1967), s železnou pravidelností se v něm dočtete fascinující „fakt“: V roce 1997 prý moderovala finále konkurenční soutěže Miss Universe na Havaji. Zní to jako úžasný příběh o respektu napříč rivalskými soutěžemi.

Má to ale trhlinu velikosti tichomořského příkopu. Finále Miss Universe v roce 1997 se nekonalo na Havaji, ale v Miami na Floridě. Na Havaj se soutěž přesunula až v roce 1998. A co víc? Alžběta Štrkulová nemoderovala ani jedno z nich. Z byznysového hlediska by bylo absolutně nemyslitelné, aby ikona jedné franšízy moderovala galavečer největšího konkurenta. Přesto tuto geografickou a historickou pitomost opisují česká a slovenská média už desítky let. Nikdo se neobtěžuje ověřit si základní data.

My Češi svůj dabing milujeme. Jsme na něj tak hrdí, že nám zjevně nestačí naše vlastní pochvala – potřebujeme si vymyslet zahraniční certifikáty kvality.

Dodnes se v článcích traduje, že tvůrce Simpsonových Matt Groening prohlásil český dabing (s Jiřím Lábusem a Martinem Dejdarem) za nejlepší na světě. Je to čistá městská legenda. Neexistuje jediný doložitelný záznam, kde by to řekl. Představa, že americký producent sedí doma a analyzuje maďarské, španělské a české zvukové stopy, je zkrátka absurdní.

Úplně stejný mýtus se vznáší nad Louisem de Funèsem a Františkem Filipovským. Podle legendy prý Funès napsal Filipovskému osobní děkovný dopis a prohlásil, že český hlas k němu sedí lépe než jeho vlastní. Žádný dopis se v pozůstalosti nikdy nenašel a Funès česky neuměl – nemohl tedy posoudit kvalitu intonace ani souhru s obrazem. Je to jen mýtus, který má pohladit naše národní ego.

Znáte tu poučku, že čeština byla organizací UNESCO vyhlášena jako „druhý nejtěžší jazyk na světě“? Učí se to snad i na základních školách. Realita? UNESCO nikdy žádný takový žebříček nevyhlašovalo. Změřit objektivně složitost jazyka ani nelze.

Stejně tak si rádi přikrášlujeme úspěchy našich hvězd. V životopisech Karla Gotta se dočtete o jeho „triumfálním šestiměsíčním angažmá v Las Vegas, kde mu Amerika ležela u nohou“. Karel Gott tam skutečně zpíval, což byl obrovský úspěch, ale nebyl to jeho sólový koncert – byl jen jedním z mnoha interpretů v obří estrádní show. Podobným syndromem trpí i slovenský producent Jaro Slávik, o kterém se s oblibou píše, že „objevil zpěvačku Ruslanu“. Stačí ale letmý pohled na časovou osu a zjistíte, že v době jeho údajného objevu už Ruslana dávno vyprodávala stadiony.

Tohle všechno by se dalo smést ze stolu jako úsměvné perličky a nepodstatné drby z popkultury. Má to ale jeden naprosto děsivý přesah, před kterým nesmíme zavírat oči.

Pokud nejsou novináři napříč celým mediálním spektrem schopni po desítky let zvednout telefon, otevřít archiv nebo použít obyčejný vyhledávač, aby si ověřili, kde se v roce 1997 konala soutěž krásy, jakou máme záruku u čehokoliv jiného?

Jestliže mediální filtry a fact-checking selhávají u takto primitivních a snadno ověřitelných dat, jak můžeme těm samým médiím věřit, když nás informují o komplexních geopolitických konfliktech, ekonomických krizích, zdravotnictví nebo vládních reformách? Odpověď je krutá, ale jednoduchá: Nemůžeme. Pokud novinář líně zkopíruje lež u Miss Universe, zkopíruje ji úplně stejně i u státního rozpočtu.

Nečteme zprávy. Čteme jen ozvěnu cizích chyb. Vítejte v matrixu.

Hledání skutečné pravdy bolí, ale my v Protokolu 404 se toho nebojíme. Kompletní složky z našich vyšetřování fenoménů a historických lží najdete zde:

Zdroj: wikipedia.org, youtube.com, google.com