Článek
Co člověk skutečně potřebuje?
Představte si, že se zítra probudíte a nemáte nic. Žádný byt, žádné peníze, žádné místo, kam se večer vrátit. Venku mrzne.
Co vás bude zajímat nejvíce? Svoboda projevu? Právo volit? Demokracie? Vzdělání? Svoboda podnikání? Nebo prostě to, kde se najíte, umyjete, zahřejete a vyspíte?
Psycholog Abraham Maslow popsal hierarchii lidských potřeb pomocí známé pyramidy. Na jejím základě stojí přežití – potrava, voda, spánek a základní životní podmínky. Nad nimi bezpečí a jistota. Teprve potom přicházejí další potřeby, jako jsou společenské vztahy, uznání a seberealizace.

Pyramida potřeb - OpenAI
Samozřejmě, nejde o neměnný žebříček. Člověk může bojovat za svobodu i hladový. Ale zkuste bezdomovci nabídnout místo střechy nad hlavou právo svobodně kritizovat vládu.
K čemu jsou člověku všechna jeho práva, pokud nemá kde důstojně žít?

Právo bydlet - OpenAI
Máme právo na nedotknutelnost obydlí. Ale co právo nějaké mít?
Česká Listina základních práv a svobod chrání život, důstojnost, vlastnictví, svobodu projevu, vzdělání, politická práva i nedotknutelnost obydlí. Jenže samostatné výslovné právo na přiměřené bydlení v ní nenajdeme. To je přinejmenším zvláštní.
Ústava chrání naše obydlí, ale výslovně nám nezaručuje právo na dostupné bydlení.
A zatímco o svobodě projevu, demokracii nebo ochraně vlastnictví vedeme nekonečné politické debaty, jedna ze základních životních potřeb se stále více mění v luxusní investiční komoditu.
Když se vyplatí byt nevlastnit pro bydlení, ale pro nedostatek
Ceny nemovitostí dosahují pro mnoho lidí absurdních hodnot. A není to jen otázka nedostatečné výstavby. Je tu také mechanismus, o kterém se mluví podstatně méně. Investor koupí byt. Neprodává ho. Nepronajímá ho. Nechá ho prázdný a čeká, až jeho hodnota vzroste. Pokud takto postupuje větší množství investorů, na trhu ubývají dostupné byty. Přestože fyzicky existují. Nabídka se zmenšuje, ceny rostou a rostoucí ceny přitahují další investory.
Čím méně bytů se dostane k lidem, kteří v nich chtějí skutečně bydlet, tím vyšší může být cena těch zbývajících. A čím vyšší cena, tím lákavější může být další spekulace.
Dokonalý začarovaný kruh. A nepotřebujete k němu žádnou tajnou dohodu investorů. Stačí, když jednotliví vlastníci zjistí, že jim stejné chování přináší finanční výhodu. Jistě, ne každý prázdný byt je spekulací a ne každý investor takto jedná. Ceny ovlivňuje také výstavba, úrokové sazby, dostupnost pozemků a další faktory.
Ale položme si otázku: Kdy se z investování do nemovitostí stává investování do samotného nedostatku bydlení?
A hlavně, jak dlouho bude společnost ochotná takový stav tolerovat?

Portfolio nemovitostí - OpenAI
Jeden domov není padesát investičních bytů
Tady je potřeba rozlišovat. Člověk, který vlastní byt nebo dům, ve kterém žije, chrání svůj domov. Své bezpečí, soukromí a základní životní potřeby. Právě proto je nedotknutelnost obydlí chráněna Listinou základních práv a svobod. Ale člověk, který vlastní padesát investičních bytů, v nich přece nemůže ve všech bydlet. To už není ochrana jeho osobního bydlení. To je ochrana jeho majetkového portfolia. A přestože ústava chrání vlastnictví v obou případech, jejich společenská funkce je zásadně odlišná.
Ostatně samotná Listina v článku 11 říká: „Vlastnictví zavazuje.“
A připouští jeho nucené omezení nebo vyvlastnění ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Takže možná nastal čas přestat automaticky zaměňovat ochranu lidského domova s neomezenou ochranou každého způsobu nakládání s investičními nemovitostmi.
Až si společnost začne pro byty chodit
Že je to přehnané?
Evropou už dnes procházejí debaty o vyšším zdanění dlouhodobě prázdných bytů, regulaci investičního vlastnictví i převzetí rozsáhlých bytových portfolií do veřejných rukou. Například v Berlíně se otázka převzetí bytů velkých realitních společností dostala až k referendu. Také česká média upozorňují, že zásahy do vlastnických práv přestávají být nepředstavitelným tématem.
A majitelé rozsáhlých investičních portfolií by to neměli přehlížet.
Protože pokud bude dostatečně velká část společnosti přesvědčena, že jí současný systém znemožňuje uspokojovat základní životní potřeby, začne požadovat změnu pravidel. Nejdříve daně. Potom omezení. A možná jednou i vyvlastňování za náhradu nebo jiné zásadní zásahy do vlastnictví. Neříkám, že by stát měl investorům zabavovat byty. Takový krok by navíc podléhal přísným ústavním podmínkám.
Říkám, že vlastníci, kteří dnes vydělávají na nedostatku bydlení, možná sami vytvářejí společenský tlak, který jednou ohrozí jejich investice.
A pak jim argument o nedotknutelnosti soukromého vlastnictví nemusí získat tolik veřejné podpory, kolik očekávají. Protože člověka, který nemá kde bydlet, bude mnohem více zajímat vlastní přežití než výnos cizího investičního portfolia.
Co kdybychom právo na bydlení konečně zakotvili v ústavě?
Co kdybychom Listinu základních práv a svobod doplnili například o tuto větu:
„Každý má právo na dostupné, bezpečné a důstojné bydlení. Stát vytváří podmínky k naplňování tohoto práva a chrání jeho dostupnost při respektování ostatních základních práv a svobod.“
Neznamená to, že každý automaticky dostane zdarma byt. Znamenalo by to, že bydlení přestaneme vnímat pouze jako zboží, jehož dostupnost závisí výhradně na finančních možnostech jednotlivce. A že se právo na důstojné bydlení stane jednou z ústavních hodnot, které musí stát zohledňovat. Protože pokud uznáváme právo na vzdělání, ochranu zdraví, lidskou důstojnost nebo pomoc v hmotné nouzi, proč bychom neměli výslovně uznat také právo na přiměřené bydlení?
A teď rozhodněte sami
Představte si, že máte možnost znovu sestavit pořadí základních lidských práv. Ne podle politiků. Ne podle toho, jak jsou zapsána v Listině. Ale podle toho, co skutečně potřebujete k životu.
Kam zařadíte právo na bydlení?
Před právo volit? Před svobodu projevu? Před právo vlastnit majetek? Nebo až za ně? A odpověděli byste stejně, kdybyste dnes večer neměli kde spát?
Anketa
Jde o výběr deseti oblastí práv, nikoli úplný výčet Listiny. Účelem ankety není některá práva rušit, ale zjistit, jaké priority jim lidé přisuzují.
Možná zjistíme, že pořadí práv, o kterých se nejvíce mluví, není vůbec stejné jako pořadí práv, bez kterých si lidé nedokážou představit svůj život.






