Článek
Jeho činy byly opravdu kruté. Ženy unášel, zabil a pak znásilnil. Byl to tedy nejen vrah, ale i nekrofil. Ženy velmi přitahoval, lákal je na své charisma. Někdy využil soucit ve svůj prospěch, kdy předstíral, že je v nesnázích a má ruku v sádře. Ruku měl naprosto v pořádku, ale ženy rády pomohly charismatickému muži. Tady to teď ale nebude o Tedovi a jeho činech. Pojďme se zaměřit na to, proč to tak bylo, že ho ženy milovaly. Stala se z něho v podstatě americká celebrita. Možná nejen americká. Jeho hlavní zbraní byla výřečnost a to, že dokázal v ženách vzbudit pocit, že má o ně skutečný zájem. Pokud neměl v úmyslu udělat dojem přímo konkrétně na žádnou ženu, uměl jednat tak, že to udělalo dojem samo o sobě. Jemné úsměvy, sebevědomí, hluboký „upřímný“ pohled a „upřímnost“ byla odzbrojující. Až na to, že to vše byla lež. Ale on tu lež uměl prodat jako pravdu. Spousta žen, i když už byly důkazy, že je pravým pachatelem on, mu šly doslova fandit. Protože přece on nevypadá jako vrah. Takový sympaťák, to není možné. Je to zažitá představa, že vrah musí na to vypadat. Ale praxe ? Málokterý vrah je na první pohled ten, u kterého byste si řekli, že to je úplně jasné, že to udělal on. Jasně, podivíni, atd. Ale často jsou to lidé, u kterých by vás to napadlo nejméně. Ted byl inteligentní, studoval práva, projevoval se přesně tak, jak je napsáno výše. S jeho vzhledem to byla kombinace, která si získala obdiv u spousty žen. Dokázal si v podstatě vytvořit druhou identitu. Identitu hodného člověka, která byla naprosto opačná verze jeho samotného. A přesto mu to procházelo. Ted Bundy je přímý úkaz toho, jak moc je mocné charisma psychopata. V běžném životě nejspíš s největší pravděpodobností díky bohu na vrahy nenarážíme, ale princip zůstává stejný. Sympatický obličej, milý úsměv, přesvědčivé slova, sebevědomí a hlavě slova slova slova…Jen za těma očima je něco zvláštního. Něco na co je třeba se zaměřit. Já tomu osobně říkám mrtvý pohled. Prázdný pohled. Když se zaměříte více, je to tam. Stačí si pustit pár videí s tímto člověkem a zaměřit se na to. Chvíli mluví ve své vymyšlené roli, ve své pozitivní identitě, kterou si vytvořil a vypadá přesvědčivě. Pak ale z této role vypadne a najednou to tam je. Ty mrtvé oči, ty oči které říkají, že tam není žádná emoce ani empatie. Když mluvil později o obětech, litoval sebe. Na druhou stranu tak moc si byl jistý, že ho nechytí, až se přepočítal. O tom to ale teď není. Jen takový malý poznatek, že oči jsou opravdu okno do duše.
