Článek
Když se 27. července 1952 postavil Emil Zátopek na start olympijského maratonu v Helsinkách, nikdy předtím maraton neběžel. Přihlásil se na poslední chvíli. Měl za sebou už dvě zlaté medaile. 20. července vyhrál běh na 10 000 metrů, o čtyři dny později na 5 000 metrů
Maraton vyhrál s náskokem více než dvou minut před Argentincem Reinaldem Gornem. Ve všech třech závodech zaběhl olympijský rekord. Tři zlaté na tratích 5 000 m, 10 000 m a v maratonu na jedněch hrách nikdo jiný v historii nezískal.
V Helsinkách se zrodila i jedna z nejkrásnějších historek olympijské historie. 24. července, jen pár minut po Emilově vítězství na pětce, vyhrála oštěp jeho žena Dana. Manželé Zátopkovi se navíc narodili ve stejný den, 19. září 1922.
Doma je vítaly davy. „Česká lokomotiva“, jak mu říkal svět, se stala nejznámějším Čechoslovákem planety. O dvacet let později ale tentýž muž vrtal studny po celé republice a veřejně se distancoval od vlastních postojů.
Od Baťovky k osmnácti světovým rekordům
Emil Zátopek se narodil v Kopřivnici jako sedmé dítě chudé rodiny. V šestnácti nastoupil do Baťovy továrny ve Zlíně. Tam ho přemluvili k firemnímu závodu. Z okolo stovky běžců doběhl druhý a běhání ho chytlo.
V roce 1944 už překonal československé rekordy na 2 000, 3 000 i 5 000 metrů. Po válce vstoupil do armády, kde jako důstojník dostával víc času na trénink. Na olympiádě v Londýně 1948 vyhrál desetikilometrovou trať a na pětce skončil druhý.
Jeho trénink byl na svou dobu brutální. Patřil k těm, kteří proslavili intervalový trénink, tedy opakované rychlé úseky s krátkým odpočinkem. Běhal za každého počasí, často v těžkých pracovních botách.
Jeho zkroucáný, vyčerpaný výraz se stal legendou. Sám to komentoval suše… nebyl mu dán dar běžet a zároveň se usmívat.
Po Helsinkách měl na kontě čtyři olympijská zlata a 18 světových rekordů. V roce 1954 zaběhl jako první člověk desetikilometrovou trať pod 29 minut. Režim si svého hrdinu hlídal. Zátopek ale nebyl jen jeho obětí. A právě tady začíná složitější část příběhu.
Kapitán Zátopek a rozsudek nad Horákovou
V červnu 1950 vyšel v Rudém právu text podepsaný „kapitán Emil Zátopek“. Schvaloval v něm rozsudky v politickém procesu s Miladou Horákovou. Zátopek později tvrdil, že žádný takový dopis nepodepsal. Historik Jan Kalous upozorňuje, že text nikoho jménem nenapadal a mohl být upraven v redakci. Veřejně se od něj ale Zátopek nikdy nedistancoval.V procesu kolem Horákové byl zatčen a mučen i jeho první trenér Jan Haluza. Ten odmítl s StB spolupracovat a skončil ve vězení.
V roce 1953 vstoupil Zátopek do KSČ. O rok později ho Vojenská kontraršpionáž, která spadala pod StB, vedla jako spolupracovníka s krycím jménem „Macek“. Jakou přesně povahu spolupráce měla, z dochovaných dokumentů jasné není.
Rok 1968: hrdina se postavil tankům
Pražské jaro přivedlo Zátopka na druhou stranu. S manželkou podepsal manifest Dva tisíce slov. Po srpnové okupaci veřejně odsoudil invazi vojsk Varšavské smlouvy. Prohlašoval, že olympijská myšlenka se s jednáním Sovětského svazu neslučuje a sovětské sportovce by měli vyloučit z olympiády v Mexiku.
Normalizace mu to spočítala. Po hrách v Mexiku přišel o hodnost plukovníka, byl vyloučen z armády, ze strany, ze sportovních organizací i z olympijského výboru. Nejslavnější Českoslovák světa šel na manuální práci.
O tom, co dělal, kolují dodnes legendy. Často se tvrdí, že jezdil jako popelář nebo pracoval v uranových dolech. Pravda je prózovější. Podle životopisců pracoval pro podnik Stavební geologie a s výpravami vrtal studny po celém Československu. Do Prahy se směl vrátit až v roce 1977, kdy dostal podružné místo v dokumentačním centru pod Strahovským stadionem.
Omluva Novému a rozhovor pro Rudé právo
Zlomit Zátopka měly i soudy. V lednu 1969, po smrti Jana Palacha, ho poslanec Vilém Nový označil za jednoho z lidí, kteří měli Palacha k sebeupálení dohnat. Zátopek se k žalobě proti Novému připojil. V červenci 1970 ale před soudem couvl, Novému se omluvil a podal mu ruku.
O rok později, 20. července 1971, vyšel v Rudém právu rozhovor, ve kterém Zátopek zpochybňoval smysl Dvou tisíc slov. Podepsal je prostě proto, že je podepsalo hodně známých lidí. „Proč bych tedy měl být proti tomuto režimu?“ ptal se v rozhovoru. V roce 1972 stáhl před soudem svůj podpis pod peticí Deset bodů. Později veřejně odsoudil signatáře Charty 77 jako „politické dobrodruhy“. Podle životopisce Pavla Kosatíka měl v té době i problémy s alkoholem.
Legenda, nebo vzor
Historici se o Zátopkovi přou dodnes. Petr Blažek nebo Radek Schovánek říkají, že pomohl totálitnímu režimu a za morální vzor ho považovat nelze. Pavel Kosatík, autor biografie Emil běžec, naopak upozorňuje na strach, ve kterém tehdy lidé žili. Zátopka považuje za největšího českého sportovce všech dob.
Plnou rehabilitaci mu 9. března 1990 přiznal prezident Václav Havel. Emil Zátopek zemřel 22. listopadu 2000 v Praze a dostal státní pohřeb. Ulice lemovaly tisíce lidí. Předseda Mezinárodního olympijského výboru Juan Antonio Samaranch o něm řekl, že ztvárnil olympijský ideál. Ve Zlíně má od roku 2014 bronzovou sochu a v roce 2021 o něm natočil režisér David Ondříček film Zátopek.
Vítězství z Helsinek mu nikdo nevezme. Jestli ale byl spíš obětí režimu, nebo jeho součástí, zůstává jednou z nejbolestnějších otázek české paměti.
Zdroje
https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2017/10/SI_30_s328-333.pdf
https://echo24.cz/a/S3F7k/zatopek-spolupracoval-s-stb-podle-historiku-by-nemel-byt-modlou
https://english.radio.cz/july-24-1952-a-golden-day-zatopeks-8756650
https://english.radio.cz/node/8046150
https://en.wikipedia.org/wiki/Emil_Z%C3%A1topek
