Článek
V prvním případě už byla paní usazená na židli před obchodem, kolem ní hlouček pomáhajících, včetně dvou policistů.
I když situace rozhodně nepatřila k typickým prázdninovým zážitkům, bylo úžasné, jak bylo o paní v tak nepříjemné situaci dobře postaráno. V hlavní roli byli jednoznačně policisté. Klobouk dolů, je skvělé vidět, že britské žluto-modré vesty jsou tu i pro obyčejné chvíle lidských nesnází.
O pár dní později jsem seděla v půvabné kavárně usazené v prostorách bývalé lékárny. Stylový interiér s dřevěným obložením a policemi, v kterých ještě před pár desítkami let byly bílé porcelánové dózy plné zaručeně fungujících přípravků, za které by se ani doktor Havlík nemusel stydět.
Měla jsem stůl s vyhlídkou na uličku, která jako by vypadla z románu od Dickense. Tradiční anglická idylka se vším všudy. Hrbolatý chodník, hrázděný dům s podloubím a postarší obyvatelka města spěchající za ranními povinnostmi. Tvídový kabátek, trochu shrbená pod tíhou možná osmi desítek let, ale plná energie. Optimistický pohled.
Stačila ale chvilka a všechno bylo jinak. Moje románová hrdinka v tvídu spadla. Bez vrávorání, bez zaškobrtnutí, prostě přímý a ničím netlumený pád.
Vyletěla jsem z kavárny jako střela. Dáma byla trochu vyděšená, ale zdálo se, že kromě lehké rány na dlani a šoku z nevítaného přerušení cesty se jí nic zásadního nestalo. O žádnou pomoc nestála, ale než jsem se stihla přesvědčit, že opravdu žádnou nepotřebuje, už vedle mě stála slečna z kavárny. V ruce židli a další pomocnou ruku.
Mezitím už se přidali další kolemjdoucí a po chvíli se dáma přeci jen nechala přesvědčit o tom, aby si na chvíli sedla. Vypadala, že je skutečně v pořádku a jen se potřebuje nadechnout ze šoku.
Když jsem se vrátila do kavárny, servírka mi poděkovala. Anglicky umím celkem dobře, ale tohle mě vykolejilo. Co na to odpovědět? Středoevropská kultura nás na takovouhle společenskou situaci moc nepřipravila. Pomáhat ano, ale aby vám za to poděkoval někdo jiný než příjemce pomoci?
Bylo to můj další střípek v mozaice postřehů o lidsky elegantních pravidlech anglické etikety… Každá společnost má svoje silné i slabé stránky, ale tohle mezilidské gentlemanství je hodnota, která dělá každodenní život, se všemi výzvami, které někdy přinese, o stupínek milejším.
Tenhle článek píšu zase v čajovně. Tentokrát je to kouzelný, v zahradě zastrčený domek se skvělým výběrem čajů a vynikajícími anglickými koláči. Neodolala jsem oolongu s mrkvovým dortem. Nebyla jsem sama. Po chvilce se do čajovny začali opatrně trousit další hosté. Vrabčáci a sýkorky se osmělili dovnitř a na rohožce se snažili nalézt nějaký ten drobek.
A servírka? Nesnažila se je vyhnat, jen se usmála a nijak neprotestovala. Další lidsky milé ráno v Ráji.
