Článek
Ministři slibují miliardové investice, obnovu slavné plavební tradice a stovky dní splavnosti ročně. Málokdo už ale veřejnosti natvrdo přizná základní technická fakta, hydrotechnické výškové rozdíly a reálný profil řeky.
Místo ucelené a poctivé koncepce se totiž dlouhodobě spoléhá na osvědčenou salámovou metodu: nejprve prosadit a postavit první stupeň v Děčíně-Loubí, utratit miliardy a pak předstoupit před veřejnost s tím, že bez dalších staveb je celý projekt nefunkční. Pojďme si rozkrýt čísla a fakta, o kterých se na tiskových konferencích raději mlčí.
Omezovač č. 1: Děčínský jez řeku k Ústí nesplavní
Plánovaný plavební stupeň v Děčíně-Loubí (řkm 737,1) má mít výšku vzdutí přibližně 4 metry. Vzdutí tak dosáhne zpět proti proudu pouze do prostoru Boletic (~řkm 744,1), což je zhruba 7 kilometrů řeky.
Výškový rozdíl mezi Loubím a dolní rejdou zdymadla ve Střekově (řkm 767,7) je však celých 8,4 metru (ze 124,5 na 132,9 m n. m.). Mezi koncem děčínského vzdutí v Boleticích a patou Střekova tak zůstane 23,6 kilometru volně tekoucí řeky s přirozeným spádem.
Zde narážíme na zásadní hydrotechnický paradox: plánovaný 4metrový jez v Loubí ze své podstaty nedosáhne ani k uvažovanému druhému stupni v Malém Březně. Aby vzdutí z Loubí navázalo na Malé Březno, musel by mít děčínský jez výšku vzdutí přibližně 7,4 metru. Jenže takto vysoké vzdutí by již zásadním a neakceptovatelným způsobem zasáhlo a ovlivnilo intravilán statutárního města Děčín. Pokud by měl Děčín vyřešit splavnost ke Střekovu úplně sám bez Března, musel by měřit dokonce přes 8,4 metru. Dnešní kompromisní 4metrový projekt tak souvislé schodiště z principu vytvářet nemůže.
Že jde o polovičaté řešení, přitom státní správa dobře ví. Už v roce 2008 přiznal v odborném časopise Stavebnictví tehdejší vedoucí z Ředitelství vodních cest ČR Jan Bukovský, že Plavební stupeň Děčín zlepší podmínky směrem k Ústí „pouze omezeně“. Z čistě hydrotechnického hlediska je nemožné, aby jeden jez v Děčíně vyřešil splavnost celého úseku. Tichým předpokladem zastánců stavby tak zůstává, že jakmile se prostaví prvních 8 miliard v Děčíně, nezbude státu nic jiného než schválit a zaplatit další 5-6metrový jez v Malém Březně.
Schéma podélného profilu Labe: Plánovaný jez v Loubí vyřeší vzdutí jen pro 7 km řeky – zbylých 27 km mezi Střekovem a Hřenskem zůstane bez vzdutí.
Omezovač č. 2: Chybějící úsek směrem k hranici
I kdyby se postavil jez v Děčíně i v Malém Březně, dostáváme se k největšímu logickému oříšku celého záměru - směru na Hřensko a dále do Německa.
- Výškový rozdíl mezi Loubím (120,5 m n. m. při nízké vodě) a státní hranicí u Hřenska (115,0 m n. m.) činí přibližně 5,5 až 7 metrů na délce 10,5 km.
- Ke kompletnímu splavnění tohoto úseku by v praxi byl zapotřebí třetí plavební stupeň (dříve zvažovaný v Dolním Žlebu s výškou vzdutí cca 2,3 m).
- Od stavby jezu v Dolním Žlebu však bylo už před lety definitivně upuštěno z důvodu přísné ochrany přírody v unikátním Chráněném krajinném území Labské pískovce.
Výsledek? Pod jezem v Loubí se počítá pouze s kosmetickými úpravami koryta v podobě balvanitých výhonů. Ty sice pomohou mírně stabilizovat dno, ale v období nízkých průtoků celoroční garantovaný ponor pro ekonomickou nákladní plavbu jednoduše nezajistí.
Omezovač č. 3: Německá zeď a 340 kilometrů reality
Řeka nekončí v Hřensku. Problematický a volně tekoucí úsek Labe na německém území měří přes 340 kilometrů. Německá spolková i saská vláda dlouhodobě a jednoznačně odmítají jakoukoliv výstavbu jezů na svém území. Německo svou dopravní strategii staví na železnici, rozvoji VRT a novém krušnohorském tunelu pro nákladní vlaky.
Saská strana se sice ráda zúčastní procesu posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) u českého jezu, aby si pohlídala dopady na své území, ale stavět jezy pod Drážďanami ani jinde v Sasku nebude.
Kontrast s kaskádou a účet bez hostinského
Při pohledu na podélný profil Labe je vidět obrovský paradox: zatímco na úseku od Střekova po Chvaletice navazuje 19 plavebních stupňů tak těsně, že mezery mezi vzdutími měří mnohdy jen desítky metrů (např. 65 m u Lovosic nebo 155 m u Kostelce), mezi Střekovem a Hřenskem máme 34 kilometrů volného toku. Jeden jez v Děčíně z tohoto úseku ukrojí pouhých 7 km.
Pojďme si to shrnout do chladné matematiky:
- Postavíme jez v Děčíně za 8 miliard korun. Zjistíme, že 23,6 km řeky směrem na Ústí i 10,5 km směrem k Hřensku stále zůstává bez vzdutí, protože děčínský jez kvůli ochraně intravilánu města nemůže mít potřebných 7,4 metru výšky.
- Budeme muset odůvodnit stavbu druhého jezu v Malém Březně za další miliardy, ačkoliv ani k jeho patě 4metrové děčínské vzdutí nedosáhne.
- Před Hřenskem a na německé hranici stejně narazíme na mělčiny, protože třetí jez v Dolním Žlebu je neprůchodný a Německo na své straně přehrady nestaví.
Výsledkem této strategické slepoty bude situace, kdy vyhodíme desítky miliard korun ze státního rozpočtu za stavby, které sice vzdují hladinu na párkilometrovém úseku, ale pravidelná a celoroční nákladní lodní doprava se na Labe stejně vrátit nemůže. Rejdaři i zákazníci potřebují souvislou a spolehlivou vodní cestu od nákladního terminálu až do přístavu v Hamburku - nikoliv izolovanou soustavu zdrží obklopenou úzkými hrdly.
Otázka pro nás všechny tedy nezní, zda máme rádi lodě na Labi. Otázka zní, zda si jako stát můžeme dovolit hrát miliardovou salámovou hru na investice, které z principu nemohou splnit to, co veřejnosti slibují.
