Hlavní obsah
Sport

Ivan Hlinka je ikona Litvínova a českého hokeje. V čem byla jeho síla?

Foto: Radek Pešout

Zimní stadion Ivana Hlinky v Litvínově

Ivan Hlinka zářil v 70. letech v dresu Litvínova jako hráč, pak odešel do NHL. V 90. letech stál za úspěchy českého hokeje. Jak to dokázal? A kde hledat počátky úspěchů na přelomu milénia?

Článek

Velmi rád si povídám s pamětníky, kteří prožili něco, co v současnosti vnímáme jako historii. Proto jsem do retro podcastu o sportu Všechno odvál čas pozval bývalého sportovního novináře, který Ivana Hlinku potkával jako hráče v Litvínově už v 70. letech.

Josef Pešout je významnou osobností české sportovní žurnalistiky, byl kmenovým redaktorem deníku Právo a Sport.cz. Přiznávám, je to můj otec, a právě i díky němu jsem prožíval hokejovou atmosféru na litvínovském zimním stadionu v 90. letech a v období milénia. Jaké to ale bylo v 70. a 80. letech? Když sledujete začátky nadějného hokejisty Ivana Hlinky, který v dalších letech sklízel úspěch za úspěchem a stal se ikonou litvínovského a českého hokeje?

Dozvěděl jsem se to v povídání v rámci podcastu Všechno odvál čas. Téma o litvínovském hokeji a legendě Ivanu Hlinkovi nebylo zvoleno náhodně. Právě on se objevil ve videu Litvínov nezhasne, a to díky nástrojům umělé inteligence. Ale jaký Ivan Hlinka a Litvínov byl?

„Tenkrát Litvínov patřil mezi průměrná mužstva. Avšak v roce 1978 byla v Litvínově fantastická atmosféra, na tribunách to žilo a ten duch přetrvává dodnešních dnů. Tohle byl pro Litvínov zlomový rok,“ vypráví Josef Pešout.

„A pak to trvalo zase několik let, než se Litvínov dostal na nejvyšší mety. Ale to tam už Ivan Hlinka nebyl, protože jako trojnásobný mistr světa v roce 1981 dostal souhlas k odchodu do zámořské NHL, konkrétně do kanadského Vancouver Canucks, kde několik let úspěšně působil. Potom se přesunul do Švýcarska a vybavuji si, že v roce 1987, kdy Litvínov měl obrovské existenční problémy se záchranou extraligy, tak se ve svých tehdy 37 letech, protože je ročník 1950, vrátil do Litvínova a jako hráč pomohl k  záchraně. Dneska řekneme 37 let, to nic není, ale tenkrát to byla výjimečná událost, aby se hráč v tomto věku stal znova oporou mužstva, odkud odešel,“ vzpomíná Josef Pešout.

Tehdy hokejový Litvínov bojoval o záchranu v nejvyšší československé lize.

„Právě si vzpomínám, že boj o záchranu byl spojen s Ivanem Hlinkou, který díky tomu charisma, jaké měl a jak bylo známo, tým Litvínova dotáhl k záchraně. To byl další mezník v historii litvínovského klubu.“

Josef Pešout také v podcastu Všechno odvál čas zmínil, že v 70. a 80. letech neexistovali profesionální hráči s platem, tak jak to vnímáme dnes. Zároveň hokejisté nemohli odcházet do zahraničních soutěží či přímo do NHL. Bylo několik podmínek: tou základní, že hráči muselo být nejméně 32 let.

„Hráči byli samozřejmě hokejisté za A mužstvo Litvínova, ale v podstatě formálně patřili mezi zaměstnance té firmy, tedy chemičky. Ta byla patronátem nad tím klubem. Ti hráči byli asi vedeni jako zaměstnanci chemičky, ale samozřejmě profesionálně hráli hokej za Litvínov. Protože v té době byla Československá liga a třeba několikrát za sezónu museli hokejisté z Litvínova cestovat nejen do Kladna, ale i do Košic a Bratislavy,“ nastiňuje tehdejší realitu profesionálního sportu v Československu bývalý sportovní novinář.

Šlégr, Ručinský, Reichel

Kdy se na hokejové scéně v Litvínově objevila trojice Jiří Šlégr, Robert Reichel a Martin Ručinský?

V 80. letech, kdy byly další novou nastupující generací po Ivanu Hlinkovi. Všichni tři byli spolužáci z litvínovské základní školy.

„Je pravdou, že v té době měl Litvínov vynikající mládež a hráči už v 17, 18, 19 letech naskakovali do áčka. Právě Ivan Hlinka už v 16 letech. Nebylo to jenom proto, že jsou mladí, ale právě, že byli výjimečně připraveni v té době. To znamená, že když Robert Reichel měl premiéru v tehdejší ještě Československé lize, tak mu bylo taky 17 či 18 let.“

Podle Josefa Pešouta „litvínovská líheň“ byla vyhlášená. „Vím, že v roce 1991 hrál Litvínov finále Československé ligy tehdy ještě s Duklou Jihlava a že tam nastupovali tito jmenovaní hráči.“

„Litvínov měl výhodu těchto mladých hráčů, ale zase na druhou stranu, tím, že odcházeli, tak musel doplňovat kádr, což nebylo jednoduché oproti jiným týmům. Ty také byly založeny na místních hráčích, ale tolik neodcházeli jinam. Litvínov měl hokejové hvězdy a ty odcházely do NHL. Třeba trojice Reichel, Ručinský, Šlégr se stále považují za litvínovské patrioty,“ připomíná Josef Pešout.

„A když se dostaneme potom jako střihem dál, tak v roce 2015 v podstatě stáli u zisku litvínovského titulu. Ať už Ručinský jako hráč, Šlégr také jako hráč a Reichel v té době trénoval mládež, ale patřil také do této silné generace. Možná si mnozí neuvědomují co Litvínov pro český hokej a dříve pro československý hokej udělal. Jiří Šlégr se pak stal generálním manažerem Litvínova a nyní je generální manažer reprezentace,“ podotýká Josef Pešout.

A co Ivan Hlinka v 90. letech?

„Když se v roce 1987 vrátil na led ze švýcarského Zugu, což je klub, který existuje i dneska a je známý jak ve švýcarské lize i v mezinárodním měřítku, tak potom přešel v podstatě plynule na trenérskou lavičku a vedl mužstvo s řadou svých kolegů. Vybavuji si, že tvořil nejprve dvojici s Františkem Důmem, což byl tehdy už zkušený trenér, který potřeboval k sobě někoho ambiciózního, mladého, prostě nového. A to právě byla ta dvojice František Dům a Ivan Hlinka.“

„Potom Ivan Hlinka se stal i hlavním trenérem a společně s Josefem Beránkem starším tvořili dvojici v Litvínově. Potom se Ivan Hlinka stal v období let 1992 - 1994 trenérem české reprezentace, ale potom ještě byl generálním manažerem Litvínova. V roce 1998 byl trenérem české reprezentace v Naganu,“ vzpomíná Josef Pešout.

Ten se rovněž v podcastu Všechno odvál čas zamýšlí, kde jsou počátky úspěchu zlaté medaile z Nagana v roce 1998.

„Musíme si uvědomit, že po tom roce 1990 odešli všichni kvalitní hráči do ciziny, nejenom do NHL, ale i do Švýcarska, Finska a tak dále. A český národní tým byl tvořen na olympijských hrách 1992 a 1994 v  podstatě z hráčů, kteří působili v Evropě, čili nikoliv v zámoří a přesto tam byla bronzová medaile. Znám řadu bývalých reprezentantů, kteří mají na svém kontě z těch 90. let asi čtyři bronzové medaile. Ať už z mistrovství světa a olympiády. Právě se jim říká bronzová generace,“ vysvětluje Josef Pešout.

„Je pravda, že v 90. letech to bylo tak, že na olympiádu v podstatě nejezdili hráči z NHL. Týmy byly složeny z hráčů jednotlivých lig mimo NHL. Jenom to Nagano bylo výjimečné, protože tam vlastně hráli hráči z NHL zcela oficiálně,“ nastiňuje Josef Pešout.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz