Článek
Není to nová situace, opět můžeme najít historickou paralelu s vývojem v Československu po roce 1990 a symbolicky v osobě Václava Havla, kterého dnes reprezentuje Petr Pavel. Výsledkem polarizace tehdy byl rozpad Československa. V roce 2026 rozpad Česka nehrozí, i když tu máme dva polarizační bloky.
Řešení „znovusjednocení“ by přitom existovalo, kdyby ODS s Petrem Fialou a Martinem Kupkou při sestavování nové vlády po loňských parlamentních volbách pochopili, že „teď je správný čas opustit Spolu a vyjednávat s ANO“. To byla zřejmě myšlenka jihočeského hejtmana Martina Kuby, který ale pochopil, že v Praze touto cestou jít nechtějí, a tak ohlásil odchod z ODS a v lednu 2026 si zaregistroval značku Naše Česko.
Mohla teoreticky vzniknout koaliční vláda dvou stran, která by překlenula příkop obou znesvářených názorových bloků. A prezident by byl tím, kdo by byl mediátorem - a mohl hrát roli sjednotitele Česka.
Tím by i zvýšil šanci na znovuzvolení v roce 2028. Touto strategií by oslovoval široké spektrum voličů a vláda ANO a ODS by ho vnímala jako společného kandidáta, pokud by nechtěla postavit jako protikandidáta Petra Fialu. Teoreticky mohlo jít o model: Andrej Babiš premiérem, Martin Kuba předsedou ODS, Petr Fiala předsedou Senátu, Petr Pavel prezident i po roce 2028.
Obdobně to už druhé volební období funguje v Ústeckém kraji, kde je koalice ANO s ODS a zamezilo se tak politickým turbulencím a přešlo spíše k pragmatickému vládnutí v čele s manažerem Richardem Brabcem s politickými začátky v ODS v 90. letech.
Přestože se už pohybujeme v režimu přímé volby prezidenta, v obou případech by šlo o vládního prezidenta, nikoliv opozičního.
Ale jak historie ukazuje, v Česku spíše se jde cestou konfrontační než ve formě konsensu. Zdá se, že je to v české DNA, jak ukazuje pohled do historie.
Hradní politika Václava Havla
Václav Havel byl zvolen prezidentem Československé socialistické republiky (ČSSR) v prosinci 1989 komunistickými poslanci tehdejšího Federálního shromáždění. Jako symbol Sametové revoluce nahradil na Pražském hradě Gustáva Husáka.
Abychom ještě více pochopili mýtus českého Hradu, tak zmiňme, že Husák byl nejmocenějším mužem v Československu nejen proto, že úzce kooperoval s Moskvou, ale byl generálním tajemníkem Komunistické strany Československa (KSČ) v době normalizace 1969 až 1986.
Husák byl šéfem československých komunistů, vládní strany, a zároveň prezidentem Československa se sídlem na Pražském hradě.
Tato silná symbolika se nejen vryla do generace lidí narozených ve 20., 30., 40., 50., 60. letech, ale také generace ze 70. a 80. let 20. století. Pokud Občanské fórum v čele s Havlem chtělo porazit „systém“, muselo ovládnout Hrad.
Protože v osobě tajemníka KSČ Milouše Jakeše (v letech 1986-1989) opozice viděla slabého soupeře i kvůli tomu, že neměl podporu Moskvy a situace byla zcela jiná než v roce 1969, kdy do čela Československa byl instalován právě Gustáv Husák.
Tehdejší federální předseda vlády Ladislav Adamec, který s Havlem a Občanským fórem vyjednával i ve Strakově akademii, se sice ještě pokusil vyjednat přesun z čela vlády na prezidentský post, ale tato snaha „nepadla na úrodnou půdu“.
Poprvé bylo vidět, že Havel míří na Hrad a jeho okolí bude chtít ovlivňovat reálnou politiku v Československu. Protože Havel prosazoval „nepolitickou politiku“, nebylo reálné později v rámci demokratizace společnosti vytvořit prezidentský systém třeba po vzoru USA či Francie.
Cílem bylo, aby široká veřejnost se zapojovala do politického dění, protože Občanské fórum bylo původně občanskou platformou, za kterou na veřejnosti mluvili herci, hudebníci, filozofové, kněží, učitelé, lékaři… A tribunou byla náměstí.
A tady se dostáváme k prvnímu střetu, který lze popsat „Praha verus oni“.
Havel z Hradu chtěl vládnout, politici v podhradí mu to nedovolili
Když bylo jasné, že na Hrad nepůjde Adamec, přihlásil se Alexander Dubček, symbol jara 1968. Jenže to nechtěl připustit Husák, a tak Havel byl paradoxně přijatelnějším řešením pro KSČ. Symbol disidentu byl zvolen komunistickými poslanci a usedl na Hradě, v sídle českých králů.
Začala éra „hradní politiky“. Mezi poradci Havla najdeme třeba Alexandra Vondru, Michaela Žantovského, Milana Kňažka, Ladislava Kantora, Ivana Medka.
Tato hradní skupina začala vytvářet politiku Hradu, která byla separátní od vládní politiky jak České socialistické republiky (ČSR), tak Slovenské socialistické republiky (SSR), natož od Československé socialistické republiky (ČSSR). Obě republiky vznikly ústavním zákonem o stanovení federace v únoru 1969.
Podle ústavního zákona o československé federaci byl státní občan každé z obou republik zároveň státním občanem Československé socialistické republiky a občan jedné republiky měl na území druhé republiky stejná práva a stejné povinnosti jako občan této republiky.
Zastavme se ještě u Pomlčkové války. Ve svém projevu na prvním zasedání Federálního shromáždění 23. ledna 1990 Havel předložil návrh o změně státních symbolů, jména armády a názvu státu. Havlův záměr byl přejmenovat ČSSR na Československou republiku a předpokládal, že toto bude okamžitě a bezvýhradně schváleno.
Nedošlo k žádné předchozí poradě a poslanci nebyli předem s návrhy seznámeni. Prezidentovi bylo sděleno, že jeho návrh musí projít konvenční parlamentní procedurou.
Ve chvíli, kdy bylo toto rozhodnutí oddáleno, se v médiích rozběhla vzrušená debata, jak by měl nový název vypadat.
Václav Havel se po poradě s nejvyššími představiteli Parlamentu rozhodl postavit za název Česko-Slovenská republika, zatímco skupina českých, ale i slovenských poslanců podala návrh na název Československá federativní republika.
Česká veřejnost z většiny podporovala název Československá federativní republika, Slovákům se více zalíbila Česko-Slovenská federativní republika. Slovenští poslanci argumentovali, že v textu Versaillské smlouvy, Pittsburské dohody a na poštovních známkách do roku 1920, se objevuje výhradně název Česko-Slovensko.
V Pomlčkové válce se poprvé ukázalo, že Hrad vytváří vlastní „hradní politiku“, bez veřejné debaty s veřejností a politiky z obou zemí.
Poprvé se tak projevila osa Praha - Pražský hrad - Václav Havel, který měl se svými poradci často jiné představy o fungování Československa. Celá diskuse byla značně emocionální a stála na počátku procesu, který později vyústil v zánik společného státu.
Václav Klaus nakonec vládl sám bez Havla
Do hry vstupuje Václav Klaus jako předseda ODS. Přičítá vyhrocení národnostních vztahů též lidem z Havlova okolí, kteří se podle Klause po roce 1989 zasadili o významnou redukci zbrojního průmyslu na Slovensku. Historici však tvrdí, že o redukci zbrojního průmyslu bylo rozhodnuto již dávno předtím, protože o tanky nebyl zájem a odběratelé za dodané tanky neplatili.
V roce 1990 vytvořila slovenská vláda Ministerstvo mezinárodních vztahů Slovenské republiky. Po volbách roku 1992 byl v jeho čele Milan Kňažko. V roce 1992 česká vláda zřídila Ministerstvo mezinárodních vztahů České republiky, ministrem byl Josef Zieleniec. Podle Vladimíra Mečiara měla v roce 1992 česká vláda také připravený plán jednostranného vystoupení z federace, o kterém na Slovensku nikdo nevěděl.
Přestože Václav Havel byl symbolem Občanského fóra, po nástupu na Hrad se vedení ujal Václav Klaus. OF se rozpustilo v roce 1991 a transformovalo se na dva politické bloky: Občanskou demokratickou stranu (ODS) Václava Klause a Občanské hnutí Petra Pitharta, který ale byl předsedou české vlády do voleb v roce 1992, zatímco Klaus federálním ministrem financí.
Tím naplno začal politický střet mezi Hradem, českou vládou, slovenskou vládou a federální vládou.
Zatímco v červnových volbách 1992 vyhrál Václav Klaus s ODS, Pithartovo Občanské hnutí propadlo. Pro kontext ještě zmiňme část politiků, kteří se v Občanském hnutí angažovalo. Najdeme mezi nimi zakladatele Jiřího Dienstbiera, Miloše Zemana, Martina Bursíka, Pavla Rychetského nebo Jana Sokola.
Václav Havel rezignoval na post prezidenta ČSFR 20. července 1992. Tím Hrad přestal zasahovat do politiky a silnou pozici získaly národní parlamenty, ve kterých měli většinu poslanci ODS v Česku a HZDS Vladimíra Mečiara na Slovensku. Tím, že Československo mělo parlamentní systém, nebylo až tak závislé na tom, kdo zrovna je na Pražském hradě.
Klaus vrátil na Hrad Havla, ten mu přednesl Rudolfinský projev
Avšak Václav Havel se do politiky vrátil. Poslanecká sněmovna zvolila 26. ledna 1993 Václava Havla prvním prezidentem České republiky. Umožnilo to schválení Ústavy České republiky ze 16. prosince 1992.
Václav Havel v období Klausovy vlády zejména jezdil na zahraniční cesty a reprezentoval novou republiku po celém světě. Domácímu dění příliš času nevěnoval, což v pamětech přiznává i Petr Pithart. V lednu 1998 už Václav Klaus nechtěl Havla na Hradě - i za Rudolfinský projev v prosinci 1997 - a ve Vladislavském sále například pískala první dáma Dagmar Havlová.
Kontroverzní byla i další nepřímá volba prezidenta parlamentem. V roce 2003 porazil Václav Klaus i Miloše Zemana, což se pak projevilo v české politice po roce 2013, kdy Zeman se sám stal prezidentem.
Přímá volba prezidenta v parlamentním systému
K přímé volbě prezidenta v roce 2013 došlo i na základě další vyhrocené volby v roce 2008, kdy byl podruhé zvolen Václav Klaus. Přestože prezidenta volili poslanci a senátoři, nakonec rozhodli o změně z nepřímé na přímou volbu prezidenta. Toho využil Miloš Zeman v roce 2013 a po dvě funkční období začal přetvářet Hrad na samostatnou „hradní politiku“ a jako opozici k vládě.
Petr Pavel a jeho okolí se pravděpodobně rozhodlo postupovat obdobně, přestože v kampani vystupoval jako sjednotitel znesvářené veřejnosti. Leden 2026 se do historie zapíše jako vzdor vůči Strakově akademii a start jeho prezidentské kampaně pro rok 2028.
V případě volby prezidenta parlamentem by pravděpodobně Petr Pavel nikdy nekandidoval a tudíž nebyl zvolen. Česká republika je parlamentní systém a bude zajímavé sledovat, zda část veřejnosti bude vytvářet tlak na změnu systému z parlamentní na prezidentský či částěčně poloprezidentský.
I nemožné se totiž stalo možným. Parlament odsouhlasil přímou volbu prezidenta České republiky i po tlaku veřejnosti a prezident Václav Klaus zákon podepsal 17. února 2012 a umožnil tak kandidovat Miloši Zemanovi i Petru Pavlovi.
