Článek
Vše začalo naším stěhováním. Protože jsme se nestěhovali poprvé, už předem jsme se zbavovali věcí, které k životu nepotřebujeme. Nechtěli jsme přece převážet zbytečnosti. Kdybychom ale tenkrát věděli, že i tak asi polovinu převezených věcí budeme stejně vyhazovat…
První podezřelé zvuky
Romantická dřevěnice na břehu klidného potůčku valašského údolí nás tak oslnila, že nám nevadil ani stísněný životní prostor. Dvě malé místnosti a kuchyňka pro dva dospělé s dítětem, to zvládneme. Jenže co s těmi převezenými věcmi draze zaúčtovanými stěhovací službou? Nějaké akutně nepotřebné věci pojala stodola a zbytek se naskládal do neobydleného podkroví.
První podzimní večery začalo se právě z onoho podkroví ozývati podezřelé a docela hlučné dunění. Snad se nám to jen zdálo nebo možná otřesy nedaleké Velké slušovické Steeplechase. S příchodem zimy přišlo nemilé objasnění…
Nebydlíme sami
Po veškerém tom nekonečném zařizování a vyřizování jsme s příchodem zimy usoudili, že je ten správný čas nosit z podkroví všechny ty draze přivezené věci. Ani jsme nemuseli dlouho hádat, kdo tam nahoře pořádá ty dostihové závody. Rozkousaná a trusem potřísněná alba, svatební nevyjímaje, rozkousané krabice s oblečením, hračkami a dalšími teď už nepotřebnými věcmi…
Takže nebydlíme sami. O už tak stísněný prostor se tedy budeme dělit s Hodanem (jak jsme pojmenovali dominantního potkana) a jeho neustále se rozvětvující rodinou. Takže máme o zábavu na několik let postaráno…
Zkoušíme babské rady
Babské rady někdy fungují, tak proč je nezkusit. Rada č. 1 zní - přítomnost kočky či psa hlodavce spolehlivě odradí.
Pes hovawart, jež budí respekt daleko větším živočichům, než jsou hlodavci, by mohl stačit. Pro jistotu jsme mu pořídili pomocníka, který má chytání hlodavců v popisu práce - kocoura. Netrvalo dlouho a kocour vyštrachal z kompostéru první úlovek. Postupně se vypracoval tak, že nám s velkou dávkou nechutností pravidelně zanechával u stodoly přímé potomky Hodana, vždy s pečlivě podřezaným hrdlem.
A pravdou je, že se činil i hovawart. Když viděl, jakou chválu sklízí kocour za deratizaci hlodavců, osobně také chytil jednu myšku a pečlivě ji žužlal v tlamě, dokud si toho nevšimneme.
Přestože Hodanových potomků týden za týdnem ubývalo, hemžení nepřestávalo. Vzhledem k tomu, že potkani mohou mít v jednom vrhu 6-16 mláďat a těch vrhů může být za rok 3 i více, pochopili jsme, že je to o tom, kdo bude rychlejší. Když se navíc vycvičený kocour vracel z toulek od sousedů s plným žaludkem zbytků od oběda, museli jsme zkoušet dál.
Pořád nám ale vrtalo hlavou, proč se hlodavci drží u domů, kde je pes, kočka či jiné zvíře. V závěru tomu přijdeme na kloub.
Další marné pokusy
Babské rady dále doporučují bylinky. Vyzkoušeli jsme snad všechna možná doporučení. Zmíním jen levanduli. Tu jsme vysadili celý lán podél domu s vůní široko daleko. Možná hlodavce její vůně odrazuje, ale naše Hodanova rodina musela být proti levandulové vůni pravidelně očkována.
Zkoušeli jsme také spoustu údajně „účinných“ důmyslných pastí a návnad. Ale inteligencí oplývající hlodavci měli vždy navrch. V noci, kdy se nám prokousávali do domu, jsme museli s baterkou v jedné ruce a s tyčkou na rajčata v ruce druhé chodit kolem domu a doufat, že sousedé mají klidnější spaní.
Co snad stálo za to, byl ocet, který jsme rozprašovačem do všech škvír zanesli Hodanovi a jeho rodině jasný vzkaz k vystěhování. Ale i to byl zřejmě jen dobrý pocit pro nás, že něco děláme a že by snad dnešní noc mohla být klidnější.
Konečně si Hodan balí kufry
Bezmocní a bezradní jsme si uvědomili, že na to musíme jinak. Snažíme se pochopit životní potřeby hlodavců. Osvítila nás informace, že např. potkan nevydrží bez potravy cca 3-4 dny.
Konečně jsme to pochopili! Miska našeho mlsného kocoura nebývala ráno prázdná proto, že by mu v noci po dobrotkách od sousedů konečně vytrávilo.
Takže hlodavci se drží u takových příbytků, kde mají pravidelný přísun k potravě! Stačí jim zbytky od psa, kočky, slepic, papoušků apod.
Začali jsme tedy důsledně přikrývat zbytky v misce po psovi i kočce. Také jsme vyhnali Hodana z kompostéru a zamezili k němu přístup. Za dva tři dny jsme se ještě s Hodanem naposledy potkali u domu tváří v tvář. Podíval se na mě vyčítavým pohledem, ale od té doby jsme jej už neviděli. Sice nás asi pomluví, že se u nás přestal mít dobře, ale to nám vůbec nevadí. Jsme neskutečně vděční za tu úlevu po těch letech nepokojů…
