Článek
Být mámou je t(r)est
Mateřství dokáže rozdělit společnost jako máloco. Zatímco jedni vidí v matkách hrdinky, druzí se při pohledu na dítě v kočárku raději pokřižují a přejdou na druhý chodník.
A mámy? Ty se většinou snaží prostě přežít den, zvládnout další dávku frustrace, pokaděných plen a nevyspání.
Michaela Janečková popisuje ve své knize Matková patrola všechny tyto drobné i velké situace s lehkostí a humorem. Nemoralizuje, neobviňuje – spíš přemýšlí, jak jsme se jako společnost dostali k tomu, že žena po porodu musí být stále usměvavá, dokonale nalíčená a hlavně ticho, aby náhodou někoho neurazila svými „rozhozenými hormony“ a „mlíkem na mozku“.
Hlavní role v thrilleru Mateřská
Za vyčerpáním a beznadějí matek na mateřské nestojí jen péče o dítě, ale tisíce drobných detailů, které každodenně ukusují z koláče příčetnosti.
A když se na scéně objeví tchyně s patentem na výchovu dětí (protože ona „to dělala jinak a správně“), tatínek, který neví, jak zapnout pračku, nebo kamarádky, které po narození dítěte zmizí rychleji než dudlík pod gaučem – je vymalováno.
Hlavním režisérem celé frašky je ovšem kojenec, pro kterého je středobodem vesmíru matčina bradavka nebo lahvička s mlékem.
A matka? Ta jen tiše pluje dějem s myšlenkou na to, že by si možná někdy ráda v klidu došla na záchod. Sama.
Ty vole, batole
Kniha Matková patrola s nadhledem a vtipem popisuje běžné situace: cestování s dítětem, tři roky bez spánku nebo zjištění, že batolata jsou (možná) nástrojem samotného satana.
Otevírá ale i hlubší témata – psychické zdraví matek, vyčerpání nebo nerovnost v partnerství, kdy se pro muže narozením dítěte často nezmění téměř nic, zatímco pro ženu se změní úplně všechno.
Nic není tak, jako dřív…
O nevhodné a nevyžádané rady novopečená rodička zpravidla nestojí. Nikdy nevíte, koho svou poznámkou můžete zasáhnout na citlivém místě a zranit.
Nejvíce uštěpačné komentáře samozřejmě trousí v dobré víře ti, kdo by měli být matkám nejblíže – babičky, prababičky, tchýně nebo třeba švagrové. Porovnávání dětí od sousedů s těmi našimi, uvádění příkladů spartánské výchovy za minulého režimu nebo jen prosté konstatování, že „za nás se to dělalo jinak“, dokáže kdejakou matku znejistit, ale i pěkně naštvat nebo rozbrečet.
„Chtěla si dítě, tak se snaž“
Autorka se nebojí dotknout ani tématu, které se často zametá pod koberec – tlaku na ženy, aby mluvily jen o „krásné“ stránce mateřství.
Když ale některá z nich zmíní, že je unavená, nešťastná nebo že se necítí jako dokonalá matka, společnost ji okamžitě označí za hysterku.
Janečková naopak říká, že mluvit o těžkostech je potřeba. Otevřenost může být tím, co změní vnímání mateřství pro budoucí generace.
Ať už se někdo pro děti rozhodne, nebo ne, měl by znát celou pravdu – nejen tu instagramovou.
Kniha, kterou by si měl přečíst i táta
Matková patrola není jen terapeutické čtení pro ženy. Je to i manuál pro partnery, kteří chtějí pochopit, proč se jejich žena po porodu změnila, proč pláče „bez důvodu“ a proč je večerní zmrzlina u sledování reality show najednou důležitější než sex.
Tahle kniha možná neukazuje mateřství v růžovém světle, ale ukazuje ho pravdivě. A právě v tom je její síla – protože v tomhle dobrodružství nejsou mámy samy.
PS: Kromě knihy Matková patrola doporučuji k přečtení i autorčinu prvotinu Třešně v rumu.
