Článek
Nejde o lenost. A rozhodně ne o pohodlnost
Možná to znáte: chcete si uklidit. Opravdu chcete. Ale kde začít? V bytě je opravdu velký chaos. A v hlavě? Tam to vypadá úplně stejně.
Typický příklad, který se mi děje téměř každý den:
Jdu si uvařit kávu. Nemohu napustit konvici, protože ve dřezu je kupa nádobí. Začnu ho umývat. Všimnu si, že dochází prostředek na mytí nádobí. Odskočím k lednici a připisuji ho na nákupní seznam. Vzpomenu si, že jsem ještě nezapsala máslo, které došlo před chvílí. Jenže propiska dopsala. Jdu k pracovnímu stolu pro jinou. Tam je ale hromada papírů. Začnu je třídit, narazím na něco důležitého, co omylem vyhodil manžel. Beru formuláře a jdu je založit do složky. V tom zvoní kurýr. Balíček. Při cestě si všimnu špinavých tenisek. Čistím je. Pak i boty od dětí. Zametu předsíň.
A káva? Nejenže jsem ji v klidu nevypila. Já si ji ani nezalila.
Lidé s ADHD často bojují s tím, co jiní považují za samozřejmé. Nejde o to, že bychom se nechtěli snažit. Naopak – často se až přehnaně snažíme. Jenže naše hlava je jako rádio naladěné na všechny stanice najednou.
Co se děje v hlavě s ADHD?
Zjednodušeně: mozek s ADHD nedokáže správně filtrovat, co je teď nejdůležitější. Všechny podněty mají stejnou hlasitost. Všimnete si špinavého hrnku. Pak, že dochází houbičky. A že už týden chcete objednat prášek na praní. A že vlastně pračka špatně odstřeďuje. A místo uklízení googlíte recenze na nové spotřebiče.
Z úklidu se tak stane spleť nedokončených pokusů a pocit selhání.
Paralýza rozhodováním
I běžné rozhodování je pro nás náročné. Co vyhodit, co nechat? Kde co uložit? Co když to ještě někdy budu potřebovat? A tak radši nic nepřesouváme, protože každý drobný úklidový krok je mentálně náročný.
K tomu přidejte pocit, že bychom přece už dávno měli mít hotovo, a jsme v pasti: zahlcení, frustrace, pocit viny.
Jak z toho ven?
Nepomáhá, když nám okolí říká: „Vždyť to je jednoduché, prostě si to zorganizuj.“ My víme, co bychom měli. Ale ten most mezi „vím“ a „udělám“ je pro mozek s ADHD dlouhý, klikatý a často zavřený.
Co pomáhá?
- Rozdělit úklid na miniaturní úkoly. Ne „uklidím celý byt“, ale třeba „srovnám jen horní polici v koupelně“.
- Použít časovač. Nastavit si třeba 10 minut a věnovat se jen jedné věci.
- Nesnažit se o dokonalost. I malý krok je posun.
- Požádat o pomoc. I jen přítomnost druhého člověka může pomoci překonat paralýzu.
Důležité na závěr
ADHD není výmluva. Není to ani lenost, ani neschopnost. Je to jiný způsob fungování mozku. Úklid a organizace jsou jen jednou z mnoha oblastí, kde to může být znatelně těžší – ale ne nemožné. Místo výčitek si dejte pochopení. Místo srovnávání dejte prostor tomu uspořádat věci vlastním tempem.
A pokud se vám dnes podařilo složit jednu hromádku prádla? Tak vězte, že to není málo. Je to pokrok. A ten se počítá!
Tento článek vychází z osobních zkušeností a ze znalostí o ADHD dostupných v odborné literatuře. Pokud se v něm poznáváte a ještě nemáte diagnózu, možná stojí za to si o tom promluvit s odborníkem.
