Článek
Roztomilé momentky z dětství – usměvavá pusinka od ucha k uchu, upatlané tvářičky od kaše, první sezení na nočníku. Každý rodič je chce vyfotit a ukázat světu. Jenže ještě než kliknete na „sdílet“, zastavte se. Opravdu je tahle fotka věc, kterou by měl vidět každý?
Sharenting – není nevinná zábava. Je to riziko
Novotvar sharenting vznikl spojením anglických slov share (sdílet) a parenting (rodičovství). Sociální sítě vládnou světu a pro mnohé je osobní prezentace nedílnou součástí života. Kdo nemá život perfektně zdokumentovaný na Facebooku, Instagramu nebo Threads, jako by snad nežil vůbec.
To, co se dříve bezpečně schovávalo v rodinných albech pro nejbližší, dnes putuje rovnou na internet. A tam zůstává. Navždy.
Děti nemají možnost rozhodovat vědomě
Malé dítě sice může říct, jestli se mu fotka líbí nebo ne, ale jeho názor není plně informovaný. Pětileté dítě nemá schopnosti zhodnotit, zda je snímek vhodný k veřejnému sdílení. To, že vám přikývne, není relevantní souhlas. Je na nás, rodičích, chránit jejich soukromí a digitální stopu, dokud si sami nebudou vědomě rozhodovat.
Stejně jako dbáme, aby byly děti čisté, zdravé a oblečené, musíme pečovat i o jejich digitální stopu. Chovejme se na internetu tak, aby se za nás děti nemusely stydět a aby si mohly vytvářet identitu, jak uznají za vhodné.
Na timeline těch, o které nestojíme
Fotky z koupání, z nočníku, pusa od nutely, taneček před zrcadlem – pro nás rodiče jsou momentky k sežrání. Ale představte si, že na ně za pár let narazí spolužáci. To, co dnes vnímáme jako roztomilé, se může stát zdrojem posměchu. A že se k těmto fotkám spolužáci dostanou, je téměř jisté.
Ještě horší scénář? Fotky mohou padnout do rukou lidí, kteří je dokážou zneužít. Nemusí jít ani o nahotu – i obyčejný snímek lze predátory zneužít. S pomocí AI je možné fotku dokonce „oživit“ nebo digitálně upravit způsobem, který nechcete ani představit. Možnosti technologií jsou dnes neuvěřitelné, a mnoho rodičů si nedokáže představit, jaké následky může mít i jedno nevinné sdílení.
Na sharenting upozorňuje i výzkum Edith Cowan University, který varuje před tzv. digitálním únosem identity. Už ultrazvukové snímky zveřejněné v těhotenství mohou být zneužitelné!
Smajlíci a srdíčka nestačí
Mnozí rodiče věří, že překrytí obličeje dítěte smajlíkem nebo srdíčkem řeší problém. Opak je pravdou. AI dokáže masku odstranit a fotky stále zůstávají ve vlastnictví sociálních sítí.
Rizikem nejsou jen samotné fotky, ale i nepřímé informace – kam dítě chodí na kroužky, do školy, kam jej rodiče berou na procházku. A někteří rodiče jdou ještě dál – sdílejí osobní dokumenty od kartiček z porodnice až po vysvědčení s adresou školy a rodným číslem. Co se nám může zdát jako nevinné a hrdé, je pro kyberzločince cennou trofejí.
Proč to vlastně děláme?
Možná jsme pyšní. Možná chceme být obdivováni. Možná máme pocit, že pokud nesdílíme, jako by naše rodina „neexistovala“. Ale zastavme se.
Chtěli byste, aby někdo v dospělosti sdílel vaše fotky z nočníku nebo s pusou od špenátu s celým světem?
Nelichotivé fotografie mohou nepěkně zamávat se sebevědomím a zkomplikovat i budoucí kariéru. Znám případ chlapce, kterému kvůli staré fotce ze zahrady odmítli vstup do USA, kde měl nastoupit na pracovní pobyt. Fotografie byla veřejně dostupná a úředníci ji vyhodnotili jako riziko – i když s jeho prací neměla nic společného.
Láska znamená i ochranu
Děti od nás nepotřebují jen lásku a materiální zabezpečení. Potřebují ochranu – nejen fyzickou, ale i digitální. Foťte a vytvářejte vzpomínky, ale než kliknete na „Publikovat“, zeptejte se sami sebe:
- Je tahle fotka vhodná pro cizí oči?
- Nebylo by lepší ji uložit jen do rodinného alba?
Nezapomínejte: to, co jednou zveřejníte, už nikdy nepatří jen vám. Chraňte děti tím, že jejich svět zůstane soukromý
