Článek
Takový spratek, jak já si ho představuji, křičí, co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane. Jenomže lidé si tento spratkysmus pletou s právem. Když chce spratek zmrzlinu, myslí si, že má na zmrzlinu právo ap.
Představme si vesnici, třeba o sto obyvatelích (ale klidně to může být i milionové město). Ani jeden z těchto vesničanů nemá žádné přirozené právo na to, aby v té vesnici byla hospoda. Nevím, odkud by to právo vyplývalo. Nemá ani právo na to, že tam musí být supermarket, prodejna obuvi nebo já nevím co. Žádný z těch vesničanů, ani návštěvníků té vesnice, nemá právo někomu nařídit, aby si tam tu hospodu otevřel. Ale kdokoliv má právo tak učinit, a rozhodnout se si tu hospodu otevřít.
Takže jednoho dnes se najde odvážlivec, který to udělá. Otevře si hospodu, místo aby třeba pracoval někde na úřadě, měl zaručený příjem, zaručenou dovolenou a další výhody. Ten odvážlivec může, ale nemusí být z dané vesnice. Prostě to jen chce udělat. Má pocit, že se tím uživí. Koupí nebo postaví si tam nemovitost, dá ji do pořádku a začne nabízet svou službu.
A rozhodne se, že bude přijímat platby jenom v hotovosti. Nebo, že ta hospoda bude kuřácká. Nechápu, kde místní vesničan nebo turista, který ještě včera neměl ani právo na to, aby tam nějaká hospoda byla, najednou vezme právo na to požadovat, aby se v té hospodě muselo dát zaplatit králíky, kožešinami, vejci nebo kartou. Nebo, kde najednou sebere právo na to, určit, zda ta hospoda bude nebo nebude kuřácká.
Každý člověk pak může demokraticky rozhodnout, tím, že tam utratí své peníze nebo že tam žádné peníze neutratí, zda chce, aby daný podnik fungoval či nefungoval. Může samozřejmě vznést i návrh, že by se mu líbilo, aby tam byla taková a maková služba. Třeba přebalovna dětí, pískoviště, aby měli guláš nebo se tam dalo platit kartou. Nemá ovšem právo k tomu majitele nutit.
Takový majitel restaurace (či čehokoliv jiného) samozřejmě, pokud je rozumný, se bude do určité míry zájmem veřejnosti řídit. Ale nemusí (má plné právo svému podniku škodit). Také si musíme uvědomit, že on nepotřebuje demokratický „hlas“ (peníze) nás všech, ale stačí mu „hlasy“ jen tolika lidí, aby se uživil.
Takhle já si přestavuji svobodu.
