Článek
Zřejmě ušlechtile míněná snaha o smíření a překonání křivd z minulosti celkem nepřekvapivě tvrdě narazila.
Strašák „Sudeťáků“ je rázem zpátky na scéně. Pseudovlastenci mají žně, nechybí patetický kýč o plivání obětem nacismu do tváří. Radim Fiala (SPD) v parlamentu pálí ostrými a další podobní se přidávají.
Hysterie se přiživuje na sociálních sítích, kde u příspěvků kritiků nesmí chybět fotka předáka krajanského sdružení Bernda Posselta. Marná sláva, bez ohledu na lidské a profesní kvality, jeho vizáž s knírkem, patkou a plnoštíhlou postavou v českém prostřední roky funguje jako karikatura něčeho mezi nacistickým oficírem a Trautenberkem. Jde o spolehlivý spouštěč (negativních) emocí.
Ostatně právě rozhovor s Posseltem v týdeníku Respekt posloužil jako odrazový můstek pro sérii textů z pera vlivného herního vývojáře a experta na všechno Daniela Vávry.
„Čtenáři Respektu jsou mocinky nadšení z hodného strýčka Bernda, který nás má všechny rád, až by nás samou láskou snědl a je to jen náhoda, že si češe vlásky a stříhá knírek jako jeden rakouský malíř,“ napsal. A v následných postech překřtil týdeník na Der Respekt a redaktory oslovuje jako Karel Čurda a Emanuela Moravce.
Místo větrníků Sudeťáci
Téma je natolik neodolatelné, že proruská scéna dokonce na čas opustila překlady „utajovaných poznatků“ o škodlivosti větrníků a vrhla se na „Sudeťáky“.
Na takovém pozadí jsou jakékoliv snahy o zahlazování příkopů dopředu marné.
I když ale budeme ignorovat křiklouny, kteří z tématu populisticky těží laciný politický kapitál, je nutné zároveň říct, že Sudetoněmecké krajanské sdružení opravdu není zejména díky své minulosti z českého pohledu zcela bezproblémovým spolkem.
A to hlavně kvůli radikálům z okrajové organizace Witikobund s personálními vazbami na nacistický režim, která sdružovala i dost odpudivé figury. K tomu je nutné přidat právní nároky na vrácení majetku. Ty byly sice především Posseltovou zásluhou ze stanov sdružení odstraněny, ale v paměti lidí zůstávají. A tak je zcela legitimní, že přítomnost krajanského sdružení na českém území může někoho dráždit a urážet.
Atmosféra už je ale tak zahuštěná, že rozumná debata není možná. Ve vybičovaných emocích zaniká i absurdita plamenných projevů řečníků z řad SPD, PRO a dalších, kteří před českým publikem bijí kvůli „Sudeťákům“ na poplach a zároveň roky spolupracují s německou stranou AfD jejíž politici (například poslanec AfD poslanec AfD Andreas Winhart) otevřeně požadují zrušení Benešových dekretů a festival Meeting Brno chválí za pozvání landsmanšaftu na českou půdu.
Landsmanšaft to ze stanov před lety vypustil, AfD to sice ve spolkových stanovách nemá, ale pro jejich bavorské či saské politiky je to stále hodně bodované téma...https://t.co/QQsN5Rm54W
— Pavel Louda 🇨🇿 (@LoudaPavel) May 7, 2026
Celým příběhem stále vyhroceného vztahu k sudetským Němcům v generacích, které už nemají vlastní zkušenost s hrůzami a bezprávím druhé světové války, se mimochodem line i typická malost, mindráky a nedostatek sebevědomí.
Nemůžeme se pochlubit tím, jak jsme regiony po odsunutých Němcích zvelebili a využili jejich potenciál. Právě naopak, protože se v nich hromadí sociální problémy, exekuce, vylidňují se a potýkají se s devastací po těžkém průmyslu a úpadkem. A to i 80 let po odsunu.
Vůči Německu a Rakousku, kam byli „Sudeťáci“ vyhnáni, stále Česko významně ekonomicky i jinak zaostává a spíš než přiznání, že se nám to celé po válce zase tak moc nepovedlo, je pro někoho stále snazší donekonečna pěstovat pocit morální nadřazenosti stavěním se do rolí zastánců obětí Lidic, Ležáků, koncentráků a tak dále.
Ostatně takto se třeba Putinovo Rusko krmí fetišem kolem vítězství ve Velké vlastenecké válce, bojem s fašismem či dekadentním Západem, který umožňuje nepřemýšlet tolik nad tím, že 30 procent lidí v zemi stále nemá splachovací záchod.
Každopádně masivní politický humbuk a bublající emoce kolem chystané akce Meeting Brno jsou realitou a pozvání Sudetoněmeckého krajanského sdružení na českou půdu zamýšlené pozitivní výsledky v takto rozjitřené atmosféře těžko přinese. Naopak si rozdělená české společnost svůj vlastní příkop zase o něco prohloubí.
Na snahy o definitivní smíření a zahlazení křivd minulosti, tak jak si jej naplánovali v Brně, ještě nenastal správný čas.






