Článek
O mykénském Řecku a Trójské válce jsem napsal několik knih, které jsou už pár let na pultech – a je to téma, které mě zajímá celý život. Chystaná Nolanova Odyssea mě ovšem nechávala chladným, protože jsem od ní neměl ani nejmenší očekávání. Už první snímky hlavního hrdiny v podání Matta Damona mé obavy potvrdily v mnohem vyšší míře, než jsem si vůbec představoval. Nedávno přišlo pár dalších snímků, na které jsem jen nevěřícně zíral, a nyní se ukázalo, že část úvodu filmu, který má jít do kin teprve v červenci 2026, se dostala na internet.
Informoval o tom magazín Fandimefilmu.cz, kde je celá ukázka i ke shlédnutí. Tato ukázka prý koluje po sociálních sítích, ale původ asi není až tak důležitý. Spíše samotný obsah – nebo ještě více „forma“, protože o nějakém obsahu se z tak krátké ukázky a pár fotek asi mluvit nedá.
Nolanovi Řekové vypadají jako náhodní banditi ze seriálu z 90. let
Odyssea už byla filmově zpracovaná. A to minimálně jednou opravdu nádherně, důstojně a kvalitně. Od filmové adaptace mytického eposu si člověk jen asi jen těžko mohl přát víc. Řeč je o televizním filmu Odysseus z roku 1997 v německo-řecko-italské koprodukci, který režíroval A. Končalovskij a v hlavní roli se objevil skvělý a charismatický Armand Assante.
Ten film měl všechno. Úctu k předloze, lásku a vizi i touhu nabídnout divákům s omezeným rozpočtem a produkcí maximální zážitek. Dodnes je fantastický a až na pár digitálních efektů prakticky nezestárl. Ani tento film neměl například zbroje, které by odpovídaly době. Proč mě tedy Nolanovy snímky a ukázky tak „nakrkly“?
Trójská válka se odehrává v určitém čase – a to ať už ji bereme jako mýtus, nebo hypoteticky i jako reálný historický konflikt. Svou dataci zkrátka má. Samozřejmě v určitém rozmezí v závislosti na konkrétní teorii nebo tradičním výpočtu. Ale obecně se pohybujeme někde mezi roky 1250 a 1180 př. n. l. Jen minimum teorií (a navíc spíše okrajových) klade konflikt o pár let nebo i dekád mimo tento rámec.
Nacházíme se tedy na sklonku mykénské epochy a bronzové doby, která je v souvislosti s řeckou pevninou ve světové literatuře označována jako LH IIIB až LH IIIC (LH znamená late heladic čili pozdně heladské období).
Víme (relativně) velmi dobře, jak v této epoše vypadaly zbroje, zbraně. Víme to i proto, že je poměrně věrně popisuje zejména Ilias, přestože byla ve své homérské podobě zkomponována až o mnoho stovek let později, kdy už se nosily úplně jiné zbroje a zbraně. Ale hlavně máme i myriády archeologických a jiných historických dokladů. To platí i pro stavby a další věci (na krásnou ukázku historických zbrojí se můžete podívat níže ve facebookovém příspěvku od Ancient Chronicles).
Končalovskij měl před 30 lety úzké možnosti, rozpočet, byla jiná doba (i ve filmografii), tyto znalosti ani nebyly tak běžně dostupné. Dnes stačí zadat do vyhledávače vhodná klíčová slova. Nolan je navíc extraligový režisér, který si může dovolit cokoli. Přesto se rozhodl, že bude nejlepší si prostě pronajmout kostymérnu, kterou využívala produkce při natáčení devadesátkových guilty pleasure seriálů Xena a Herkules (skvělých seriálů, mimochodem).
Historická věrnost není v blockbusteru „důležitá“. Absence vize a flákačství je ale problém
Nolan si mohl s vizuálem vyhrát. Ale rozhodl se mít na salámu. To je to, co mi vadí. Nolan není režisér, který divákům servíruje poctivou zábavu. Je to hráč, který s publikem rád hraje velice líbivé, ale obvykle falešné hry. Stejně jako protagonisté v jeho filmu Dokonalý trik (2006) rád zkouší různé triky, jak diváka povodit za nos. Neobtěžuje se s vymýšlením logických zápletek, stačí, když jeho hrdinům či antihrdinům hrají do karet všechny okolnosti a zabalí se to do velmi nóbl hávu. Díky tomu to vypadá, že jsou jeho filmy chytré a vyvolávají kýžený „wow efekt“. Nolan je filmový iluzionista a eskamotér.
U Odyssea se Nolan rozhodl, že mu coby prémiovému tvůrci už diváci přistoupí na cokoli – a tak se ani neobtěžoval s vizuální vizí. Dalo se toho udělat tolik, nemuselo to být nutně historicky věrné, ale mohlo to být krásné a propracované. Stačila aspoň malilinká inspirace. Ale proč by? Mohl přece vzít ty nejjalovější a nejuniverzálnější šedivé fantasy zbroje ala antika a šedivé hadry. A to stačí. Víc pro tu bandu troubů platících vstupné do kin není potřeba udělat.
V uniklých záběrech jsou kromě trapných kostýmů vidět i kulisy. Hradby města Trója. Opět máme poměrně slušnou představu, jak toto město v dané době vypadalo. Ale Nolan se rozhodl, že stačí náhodné hradby, které budou vypadat jak z nového Barbara Conana. Připomínají něco mezi architekturou čínských hradů a fantasy pouštní pevností. Ne, Trója neležela v pouští – a rozhodně se nad ní ani netyčí vysoké skalnaté hory, jako je tomu ve filmu. Ležela (a její zbytky stále leží) na úrodné, téměř totální rovině, která byla svého času z jistých důvodů zřejmě ještě o něco zelenější než dnes.
Trója nejspíše v inkriminované době neměla sloupoví tvořená hranatými sloupy, Řekové tehdy nestříleli z luků od úst, jak se střílí dnes, ale spíše od hrudi (proto si Amazonky řezaly ňadro, kdežto dnešní lukostřelkyně už tak daleko zacházet nemusejí) nebo dokonce možná skoro od pasu… a tak dále. Jistě, tyhle detaily nejsou něco, co by průměrnému divákovi zkazilo požitek. Ani mě by ho nezkazily, stejně jako mi ho nezkazily v Odysseovi z roku 1997. Absence zájmu, zápalu, snahy a autorské vize, to už je něco, co mi trochu žíly trhá.
Zdroje:
