Článek
V neděli přinesl server Novinky.cz zprávu o školníkovi, který osahával přímo v mateřské škole na záchodech holčičku. V jeho počítači se našla kvanta dětského porna. Verdikt? Podmínka. Ze zprávy přitom vyplývá, že přitěžujících okolností nebylo málo. A tento případ je jen jedním z mnoha…
Skoro se zdá, že české soudy dlouhodobě chrání zájmy pedofilů, sexuálních násilníků a agresorů. Běžný trest je podmíněný trest. A to navzdory faktu, že české zákony umožňují uložení i mnohem vyšších trestů.
Tristní stav českého soudnictví trvá už roky
„Realita je taková, že se ukládají tresty z 50 procent podmíněné. Polovina pachatelů dostane podmínku, dokonce i tam, kde jsou oběti děti. Výše trestů neodpovídají těm, jaké se ukládají za jiné delikty,“ stěžovala si už v roce 2020 advokátka Lucie Hrdá v rozhovoru pro Seznamzpravy.cz na téma nepřiměřeně nízkých trestů specificky v případech sexuálních deliktů.
Pokud by se někdo bláhově domníval, že se od té doby něco zlepšilo, byla by to mýlka. V posledních letech vyvolal mediální zájem případ muže z Vyškovska, kterému krajský soud v Brně vyměřil podmíněný trest za dlouhodobé sexuální zneužívání a vydírání nevlastní dcery. Soud se dokonce v tomto případě snažil přenést část viny na oběť. Ústavní soud se později dívky zastal, ale rozsudek nezrušil.
V roce 2023 odešel s podmínkou muž z Břeclavska, který měl pohlavně zneužít až sedm chlapců. Se žalobkyní uzavřel dohodu. „Není to žádný exces, takto se to běžně soudí,“ komentovala případ pro Seznamzpravy.cz tehdy opět advokátka Lucie Hrdá, jež byla svého času tváří iniciativy Bez trestu, která na tyto problémy upozorňovala.
Novela změnila definici znásilnění. Stačilo to? Očividně ne
V roce 2025 vstoupila v platnost novela redefinující pojetí znásilnění podle principu „ne znamená ne“. Jako znásilnění má již být vnímán jakýkoli nesouhlasný pohlavní styk, nikoli jen styk vynucený násilím či vydíráním.
Zároveň byl zaveden nový trestný čin „sexuální útok“, který zahrnuje další druhy sexuálního násilí mimo pohlavní styk. Patří sem i například obnažování, zneužití bezbrannosti (např. opilosti, postižení…) a podobně.
Trest za „standardní“ znásilnění se podle novely pohybuje v relaci od 2 do 10 let, vyšší tresty jsou možné v případě například hromadného znásilnění, znásilnění dítěte či těhotné ženy (nebo způsobení těhotenství) nebo znásilnění se zbraní – a samozřejmě nejvyšší trest až 18 let může být udělen v případě, kdy oběť sexuální útok nepřežila.
Pokud jsme si ale mohli dělat naděje, že tato novela bude představovat revoluci v české spravedlnosti a přinese adekvátnější tresty pro sexuální zvrhlíky, násilníky a pedofily, ukazuje se, že pravdou bude spíše opak.
Již v lednu 2025 si jistý prarodič z Hodonínska, který v opilosti sexuálně osahával devítiletou vnučku na genitáliích a souběžně u toho masturboval a sledoval porno, „vydělal“ díky novele nižší trest. Původně mu hrozilo pět let natvrdo, ale protože novela změnila definici, jeho útok náhle spadl do kategorie sexuálního útoku (nikoli znásilnění) s nižšími sazbami. Výsledek? Změna trestu na tříletý podmíněný trest. Báječné. Děda měl jistě radost.
V září jsme se pak mohli dozvědět další zajímavou zprávu. Muž ze severní Moravy, zneužil desetiletou dceru své partnerky pro ukojení své sexuální touhy. Minimálně dvakrát. Od krajského soudu v Ostravě si odnesl pětiletý trest odnětí svobody, který snad lze považovat za alespoň trochu adekvátní. Po odvolání mu ale vrchní soud v Olomouci (štace z pochopitelných důvodů mezi delikventy velmi populární) rozsudek zrušil, čin překvalifikoval a trest zmírnil na obligátní tříletou podmínku.
A tak dále…
Cílem nemusí být kruté tresty, ale vyvážená spravedlnost
Osobně nejsem zastánce nějakých okázalých trestů a zaplňování věznic. Ale pokud se dá někde „šetřit“, rozhodně jsou to jiné druhy trestné činnosti než násilné a sexuálně násilné. V minulosti se například často řešili až nesmyslně vysoké tresty za pěstování konopí.
Jistě, drogy jsou špatné a jakékoli jejich šíření taky, ale opravdu je vypěstování nějaké rostliny větší zrůdnost než znásilnění dítěte – nebo i dospělého člověka? Za mnohé majetkové trestné činy, které bychom mohli s nadsázkou označit za „gentlemanské přečiny“ jsou rovněž často udělovány tresty ve vysokých sazbách.
Problém tedy není nutně jen výše trestů, ale absurdní nevyváženost v trestání určitých druhů zločinů. Pakliže pedofilní útočník, který způsobil trvalou újmu jednomu či více dětí, může směle odkráčet s podmínkou, pěstitel konopí nebo člověk, který si něco ulil na daních, by měl v zemi s takto pofiderně nastavenou spravedlností dostat maximálně tak dvojku z chování a „tytyty“. Nebo ne? Nebylo by na místě zamyslet se nad vyvážeností systému a trestné činy s násilnou povahou potírat důrazněji až exemplárně? Není snad horší škoda na zdraví (ať už duševním, či fyzickém) než na majetku? Podle všeho ne.
Zdroje uvedeny v textu
