Článek
Dinosauři fascinují děti a často i dospělé už hodně dlouho. Tento zájem živí filmy – od nezapomenutelné domácí Cesty do pravěku přes revoluční Jurský park až po vesměs pokleslou a jalovou produkci nového milénia, které kvalitu vyměnilo za kvantitu a komerci. Ale dětem to nevadí. Je jim jedno, jak moc otřesný film je Jurský svět a že každý další díl je ještě mnohem horší. Hlavní je, že jsou v tom dinosauři. Co by vlastně měl člověk chtít víc?
Dinosauři nejvíce postihují děti v určitém konkrétním věkovém rozmezí, přičemž první vlna fascinace přichází často kolem 3. a 4. roku. U některých dětí nastoupí trochu dřív, u některých se pozdrží déle, některé si k dinosaurům najdou cestu i třeba ve školním věku, ale už to statisticky není tak časté.
Opojení dinosaury v míněném věku bývá navíc u mnoha dětí takřka fanatické. Jeden z mých synů byl toho svého času zářným příkladem. Byl jsem rád, že má docela fajn koníček a zásobovali jsme ho nejrůznějšími dinosauřími materiály. Knihami, figurkami, pohádkami a filmy… doma se nemluvilo o ničem jiném než o dinosaurech a jsem si jistý, že něco podobného zažil leckterý rodič.
Vášeň k dinosaurům se v dětech vyplácí rozdmýchávat
Možná by se ale našli rodiče, kteří by chtěli tuto vášeň v dítěti spíše tlumit. Z nějakého nepochopitelného důvodu, třeba že to podle nich není dost „fancy“ nebo politicky uvědomělé nebo že je to do života k ničemu. Byla by to ale docela škoda, protože ve skutečnosti má zájem o dinosaury značný přesah.
Jsou rodiče, kterým nestačí, že si dítě hraje a je šťastné a pořád jim chtějí vnucovat něco poučného, vzdělávacího nebo něco co jejich ratolesti „rozvíjí“, aby z nich vyrostly budoucí kvalitní ekonomicky výdělečné jednotky. Tak tady to máte! Jsou to právě dinosauři.
Ve fázi „posedlosti“ děti rozvíjejí paměť i další kognitivní schopnosti
Je to právě věk kolem 3. až 4. roku, kdy děti často zažívají určitý druh fixace na nějaké téma. Často si přitom jako cíl vyberou nějaké neexistující entity – postavy z pohádek, různé příšerky anebo třeba právě dinosaury. Ti se svou podstatou dobře hodí do vlastní, částečně imaginární, reality, kterou si děti kolem sebe v daném věku rády vytvářejí.
Zatímco v pozdějším věku (kolem nástupu do školy) už se podobné zájmy a obsese často vytrácejí. Dinosauři ustupují módním záležitostem, jako je Minecraft či italský brainrot, do kterých děti často upadnou spíše proto, aby se lépe začlenily do kolektivu – spíše než že by si tento zájem zcela sami vybraly. Byť ho mohou adoptovat s obdobnou vervou. Jde už ale o věci moderně barvité, atraktivní a dělané právě tak, aby dětskou mysl pohltily a vtáhly a v podstatě jí nedovolily se zpět vynořit. Navíc jsou úzce propojené s moderními technologiemi, které jsou pro děti logicky extrémně neodolatelné.
To staří dobří dinouši jsou trochu jiná garda a rodiče může udivovat, jak je možné, že jejich tříleté dítě dokáže vyjmenovat deset nebo více složitých jmen dinosaurů a odlišit od sebe jednotlivé druhy podle nejmenších detailů.
Právě díky vášnivému zápalu je mozek dítěte schopný dosáhnout takové kapacity a výkonu – a ten se samozřejmě s pokračující vášní dále „taktuje“ na vyšší a vyšší kognitivní výkon. Tříbí se nejen paměť, slovní zásoba a schopnost mluvit, ale i cit pro detail, analytické a systematické myšlení. Období takové fixace je něco jako růstový spurt pro mozek. A je škoda ho propásnout. Dinosauři jsou pořád parádní nástroj, jak ho mohou děti maximálně využít. Kombinují v sobě atraktivnost se spoustou složitých slov, kategorií, detailů…
Není samozřejmě nutné ani moc smysluplné či rozumné dětem začít dinosaury násilně vnucovat, pokud si náhodou na třetí narozeniny nezakroužkovaly v katalogu dvacet pět dinosauřích figurek, omalovánek a knížek. Ale určitě dává smysl v dětech tuto vášeň podporovat a nedělat si hlavu s tím, jestli do toho ratolest nespadla až příliš. Je to nejen naprosto normální – ale dá se říct, že je to i zdravé.
Zdroje:
