Článek
Jeden chlap prý přidával děckám do cukroví na Halloween žiletky. Normálně je nacpal do jablek v karamelu a dal jim to, když k němu přišli na koledu. Jeden kluk to snědl, rozřízlo mu to krk a umřel.
Takhle nějak vypadá městská legenda, která se traduje prakticky po celém území minimálně USA. Ve skutečnosti má ale strašidelná pověst o „vylepšeném“ cukroví pro koledníky i smutný odraz v realitě. Respektive… podobný případ se opravdu odehrál. A skutečnost byla oproti legendě o to děsivější v tom, že záškodníkovi jeho hnusný halloweenský trik nejenže skutečně vyšel, ale dokonce ho odnesl jeho vlastní syn. Motiv zrůdného činu? Ten nejpokleslejší ze všech. Peníze.
Církevní jáhen topící se v dluzích místo boží milosti
Ronald Clark O'Bryan se narodil v roce 1944 v Texasu, kde taky strávil celý život. V době zločinu pracoval jako optik, ale působil i jako diákon (jáhen) místní baptistické církve. Zpíval ve sboru a byl aktivní v komunitě. Měl ženu a dvě děti, syna a dceru. Na první pohled ideální Američan.
Ve skutečnosti měl ale Ronald Clark značné finanční problémy a v průběhu let vystřídal mnoho zaměstnání, žádné si ale nedokázal udržet. V důsledku své ekonomické neschopnosti si nahromadil dluhy v na svou dobu závratné výši 100 000 USD (podle Wikipedie ekvivalent současných cca 640 000 USD). Hrozila mu ztráta majetku, a ještě čelil obvinění z krádeže ve své tehdejší práci. Když Ronald Clark přemýšlel, jak z této tristní situace vybruslit, nenapadlo ho nic lepšího než provést absolutně zvrácený pojistný podvod.
Psal se rok 1974 a Ronald Clark založil životní pojištění oběma svým dětem. Ve skutečnosti pro ně v průběhu tohoto roku vytvořil celkem několik pojistných smluv, přičemž celková částka se blížila právě 100 000 USD. Jeho žena o tom prý nevěděla, nebo to alespoň tvrdila.
Když se přiblížil Halloween, Ronald Clark se rozhodl, že nastal správný čas dotáhnout svůj plán do konce a získat z pojistek spásné peníze. Navštívil tedy obchod s chemickými látkami v Houstonu, ale odešel s prázdnou, protože kyanid, který sháněl, se prodával po příliš velkých baleních. Informace o kyanidu vyzvídal taky od jednoho ze svých známých, který byl chemik. O’Bryanova neopatrnost, ba dalo by se říci spíše stupidita, později notně přispěly k jeho definitivnímu usvědčení.
Skutečný halloweenský horor roku 1974
Jisté je, že Ronald Clark nakonec sehnal jed, který potřeboval. Kyanid draselný. Podle některých zdrojů ho získal v zahradních potřebách.
Pak přišel onen osudný halloweenský večer. Už bylo trochu pozdě a poprchávalo, ale Ronald Clark vzal na koledu obě své děti – pětiletou Elizabeth i právě osmiletého Timothyho, který se měl stát obětí jeho otřesných piklí. Doprovázel je ještě soused a jeho dvě vlastní děti. Chodili dům od domu, jak je v Americe na tento svátek zvykem, a dostávali cukrovinky. U jednoho domu, který působil poněkud temně a opuštěně, jim ale nikdo neotevřel dveře. Děti nebavilo čekat, a tak vyrazily napřed, zatímco samotný Ronald Clark se ještě u dveří zdržel.
Později, když děti dohnal, vytáhl několik balíčku sladkosti Pixy Stix. Šlo o práškové cukříky zabalené v úzkém dlouhém balení připomínajícím brčka. Ronald Clark dětem cukříky rozdal a tvrdil, že sladkosti dostal od majitele předchozího domu, který nakonec přece jen otevřel dveře. Balíčků bylo celkem pět, jeden dostal Timothy, jeden Elizabeth, další dva děti O’Bryanova souseda a jeden ještě jakýsi desetiletý chlapec, kterého potkali cestou domů.
Když měl jít Timothy na kutě, prý žadonil, aby si mohl sníst alespoň některý z bonbónů. Ronald Clark mu dovolil vzít si jeden. A Timothy si vybral právě Pixy Stix. Ve skutečnosti se ale celá situace zřejmě odehrála jinak, protože takto ji popsal jen samotný O’Bryan. Jeho manželka naopak vypověděla, že otec Timothyho prakticky donutil vybrat si právě Pixy Stix a ještě mu pomáhal zatvrzelý, přelepený balíček otevřít a cukřík z něj vyprostit.
Timothy si po ochutnání cukrovinky měl stěžovat na hořkou chuť, a proto mu O’Bryan nabídl na zapití sladkou šťávu Kool-Aid. Jen o chvíli později začal chlapec úpěnlivě volat, že ho bolí břicho. Vzápětí už se pak v koupelně svíjel v křečích, zvracel… až upadl do bezvědomí. Chlapec už se neprobudil, zemřel cestou do nemocnice.
Mrtvých mohlo být více. Chlapec ze sousedství unikl jen o vlásek
Policie dopadla O’Bryana poměrně velice rychle. Už 6. listopadu o jeho zadržení informoval deník The New York Times. Ronald Clark si ostatně počínal se svou příznačnou stupiditou a hned ráno po zločinu volal na pojišťovnu, aby se informoval ohledně vyplacení pojistky. Pojišťovně to připadalo podezřelé.
O’Bryanovu zadržení přesto ještě předcházelo policejní vyšetřování v sousedství. V domě, o kterém vrah tvrdil, že z něj pocházely otrávené sladkosti, bydlel jistý C. Melvin, který měl ale na danou dobu dostatečné alibi. I samotná policie už tehdy získala podezření. K O’Bryanovu zatčení došlo 5. listopadu.
Obětí děsivého zločinu mohlo být více. Naštěstí žádné další dítě jedovaté bonbonky nesnědlo. Jeden chlapec tomu nicméně byl velmi blízko, život mu zachránilo, že se mu nepodařilo otevřít znovu zalepený obal cukříku.
Ve vězení byl O’Bryan coby prakticky nezpochybnitelný vrah svého dítěte nenáviděn ostatními vězni. V roce 1984 pak konečně dostal svou smrtící injekci. Samotný Ronald Clark svou vinu ale nikdy nepřiznal. Ještě před svou vlastní popravou pronesl cynický, ublíženecký a narcistický proslov:
„To, co se za chvíli stane, je špatně! Nicméně my jako lidské bytosti děláme chyby a omyly. Tato poprava je jednou z těchto chyb, ale neznamená to, že celý náš systém spravedlnosti je špatný. Proto bych odpustil všem, kteří se jakkoli podíleli na mé smrti…“
(Zdroj)
Když se z vraždy stane legenda…
Chladnokrevnost a zároveň neuvěřitelná neohrabanost, s níž si O’Bryan počínal při plánování a uskutečňování zločinu svědčily o jeho pokřivené povaze i podřadné inteligenci. Přesto se do jisté míry tento muž zapsal do historie, protože se stal zhmotněním staré městské pověsti o otrávených pamlscích rozdávaných dětem na Halloween. Aby toho nebylo málo, i O’Bryanův obhájce se o tuto legendu opíral. Snažil se svalit vinu na jakéhosi mýtického traviče.
Zřejmě nejzávažnější zločin tohoto typu, který se kdy stal, přitom provedl muž, kterého hájil. Otec a netvor. Ani samotná legenda nedokázala být tak krutá jako realita. Ani v ní se nikdy nemluvilo o vraždě vlastního syna, navíc z tak ubohých pohnutek. O’Bryan se stal mediálně známou postavou a vysloužil si přezdívku Candyman. I díky jeho přičinění je v USA strašidelná legenda o dodnes velice živá.
Zdroje:
