Článek
Jedno z nejznámějších míst, na která sedí tento popis, najdete na pomezí Jižní a Střední Ameriky. Darién Gap je pás země, který rozhodně není vhodné místo pro zhýčkané turisty. Toto místo se přitom nenachází někde uprostřed Amazonie a nedá se jen tak snadno minout. Naopak tvoří jakousi rokli zmaru přetínající jedinou suchozemskou cestu mezi dvěma kontinenty. Odkud taky název „gap“ neboli mezera. A že je to pořádná mezera… co se v ní nachází a odehrává a proč můžete být rádi, že před ní končí Panamericana?
Silniční síť spojující kontinenty a její 80kilometrový „výmol“
Panamericana je skoro 50 000 km dlouhá síť propojující americké kontinenty. Pokud byste byli například ve městě Panamá, hlavním městě Panamy, a chtěli se dostat dejme tomu do Medelínu v Kolumbii a užít si pěkný road trip americkou přírodou, první, co vás asi napadne, bude zadat trasu do navigace. Jenže najednou zjistíte, že navigace odmítá spolupracovat. Ani Google Maps vám tuhle trasu nenaplánují. Udeříte tedy zlobně pěstí do své vypůjčené Fordky a rozhodnete se, že prostě pojedete „rovnou za nosem“ po silnici Panamericana č. 1.
Za necelé 4 hodiny a 280 km se ocitnete v docela malém městečku Yaviza. A tam najednou… cesta končí. Kdesi mezi chudými domy s plechovými střechami se vinou jen jakési betonové chodníky, je tady kostelík a za ním řeka Chucunaque. Tak co teď, když v Medelínu už máte objednaný hostel a počítali jste s tím, že tam musíte (soudě dle vzdálenosti) nejpozději za nějakých 8 až 10 hodin dorazit?
Mno, znovu se podíváte do mapy a zjistíte, že i když ještě kus za řekou nějaké ty osady a cestičky jsou, dál už tak nějak záhadně veškerá civilizace končí.
Darien Gap.
Darién Gap
Darién Gap je pás pralesa a močálů o šířce kolem 80 kilometrů, který představuje doslova přírodní překážku mezi Panamou a Kolumbií. Mezi těmito dvěma sousedními zeměmi tedy paradoxně nelze cestovat jinak než letadlem či lodí, přestože sdílejí několik set kilometrů dlouhou suchozemskou hranici.
Darién Gap je ale místo, kudy nevedou žádné silnice a nebezpečí, která zde číhají jsou obrovská. Zjistili to v historii i osadníci, kteří se oblast snažili nejednou kolonizovat – neúspěšně. Otřesný je zde terén i podnebí. Mangrovové bažiny, nízká, ale divoká pohoří, souvislý příkrov hustých deštných lesů. Příroda zde nad lidmi zkrátka zvítězila.
Ale ani Darién nebyl nikdy zcela liduprázdný. Domorodci přivyklí za tisíciletí těmto podmínkám stejně jako zdejší zvířata, zde přežívali a přežívají. Žijí ve svých tradičních osadách roztroušených po celém pralese. Nikdo přesně neví, jak početná je jejich zdejší populace. Domorodců zde může být od tisíce až po 25 tisíc. Jde především o příslušníky národů Chocó a Kuna.
Proč zde selhal i projekt Panamericana?
Projekt výstavby dálnice propojující americké kontinenty začal podpisem 14 zemí v roce 1937 a v 70. letech byla většina projektu již realizována. Až na mezeru v oblasti Darién. Proč? Částečně za to mohl těžký terén, ale taky iniciativa ekologických hnutí, kterým se nelíbilo riziko zničení tak velkého úseku pralesa a ohrožení přirozeného prostředí domorodých kmenů. Dokončení dálnice bylo posléze zastaveno i kvůli hrozbě šíření slintavky a kulhavky.
Po roce 1992 bylo pozastavení ukončeno, ale přetrvávaly environmentálně laděné spory, a navíc se objevily další obavy – a to z migrace a pašování drog… dokončení Panamericany tak dál zůstávalo u ledu.
Mezera v civilizaci nabízí spásu i past pro migranty i jiné podnikavce
Darién Gap je stejně děsivé, jako lákavé místo. Vábí přitom především stále více migrantů a stává se důležitou – byť extrémně rizikovou – migrační trasou do USA, protože letecké a námořní trasy jsou čím dál více kontrolované. V roce 2023 se tak o přechod Darién Gap pokusilo prý přes půl milionu migrantů. Nejen z Jižní Ameriky, ale třeba i Karibiku, Afriky či Asie. Ti totiž svou cestu často začínají v Brazílii či třeba Ekvádoru kvůli volnějším vízovým podmínkám. Čeká je tedy dlouhá cesta.
Průchod přes Darién Gap je pro migranty nesmírně náročný. Túra přes toto území může v závislosti na ročním období a aktuálních podmínkách trvat několik dní, ale i daleko přes deset dní. Výchozím bodem, odkud se migranti vydávají do džungle je kolumbijské město Acandí ležící asi 8 km od hranic s Panamou.
Obchod s lidským zoufalstvím a semeniště zločinu
Mnozí migranti si zaplatí vedení místními průvodci, kterým se říká „coyotes“. Ti pochopitelně na tomto černém byznysu velmi dobře vydělávají. Trasa, kudy migranti míří, je zároveň hnízdem nejrůznějších zločineckých gangů, pašeráků i polovojenských skupin. Migranti tak na cestě čelí nejen divoké přírodě, bažinám, rozvodněným řekám a jiným smrtícím pastem, ale i násilí ze strany těchto skupin.
Dochází zde k vydírání, znásilňování, obchodování s lidmi a samozřejmě i k vraždění. Pokud cestující přes Darién Gap přežijí i tohle, pořád je zde problém s jedovatým hmyzem, hady a jinou divokou zvěří, nedostatkem pitné vody, extrémními teplotami a vlhkostí, strašlivými dešti vedoucími k sesuvům bahnité půdy. Ztráty na životech jsou tedy nezanedbatelné. Je běžné, že migranti na trase míjejí mrtvá těla nebo jsou draze zaplacenými průvodci podvedeni a opuštěni v divočině.
Darién Gap připomíná středověký divoký hvozd plný nástrah a loupeživých tlup, existuje ale i v roce 2025. Navzdory všem rizikům se sem ale stále častěji vydávají i lidé, které netlačí žádná nouze ani nelegální činnost. Jsou to zkrátka dobrodruzi a adrenalinový nadšenci.
Dříve se sem odvažovali jen opravdu otrlí dobrodruzi ochotní unikat loupeživým gangům, divokým zvířatům a odhalovat zákoutí tajuplné, nedotčené přírody. Dnes se výpravy komercionalizují a lákají i různé sebevědomé influencery a západní rádobydobrodruhy. Ti si často dost dobře neuvědomují, do čeho jdou.
Zdroje:
