Článek
Slovo molybdomancie pochází z řeckých slov pro olovo (μόλυβδος) a věštění (μᾰντείᾱ). Jde o věšteckou praktiku spočívající v lití olova a čtení obrazců, která má poměrně starobylou tradici. Ve starověku a středověku bylo v předkřesťanských kulturách věštění zásadní součástí kultury a života. Dnes jde o okrajovou zábavu. Věštění z karet je kabaretní ezo kousek, který můžeme dodnes vídat i v televizi. Ale lití olova se stalo i lidovou vánoční či novoroční tradicí.
Kdo bude můj ženich? Lití olova v minulosti využívaly vdavekchtivé dívky
Jak staré je vlastně věštění z lití olova? Na tuto otázku není snadné jednoznačně odpovědět. Některé zdroje kladou tradici ke Keltům a jejich magii a někdy se mluví dokonce o inspiraci v mýtické Atlantidě. V obou případech jde samozřejmě pouze o výplod tzv. keltomanie či ezoterických směrů, nikoli o kvalitní a podložená historická fakta.
Olovo a jeho zpracování je známé už od hlubokého starověku, ale například antické národy dávaly rozhodně přednost jiným formám věštění. Zejména ze směru letu ptáků nebo ze zvířecích vnitřností. U starých Slovanů možná fungovalo věštění pomocí koní, kteří kráčeli přes položené oštěpy. Lití olova se ale jako populární praktika objevuje spíše ve zdrojích a folklorních tradicích od novověku. I tak je to slušná řeka času. Ve skutečnosti mohou být kořeny samozřejmě ještě starší, ale samotný rituál a jeho význam se v průběhu věků proměňoval.
Z období kolem 19. století máme zmínky o využívání lití olova mezi mladými ženami na britských ostrovech. Ty se snažili z obrazců věštit, zda bude mít jejich manžel úspěšnou kariéru. Sporé zmínky velmi podobnou tradici kladou i do českých zemí. Zde měly zase mladé dívky buď sbírat olovo z oken nebo si ho kupovat na jarmarcích, aby si na předvečer svátku Všech svatých nebo na Štědrý den vyvěštily, koho si vezmou za muže. Svého nastávajícího hádali celkem intuitivní metodou podle tvaru olověného obrazce. Vypadal-li třeba jako kladivo, mohl být nastávající kovář či jiný řemeslník. Pokud vypadal jako zbraň, mohl být voják a tak dále.
Cenově dostupnější varianta této tradice je dokonce zachycena v Kytici, v baladě Štědrý den, kde chtějí dívky Hana a Marie věštit totožnost svého budoucího chotě z odrazu ve vodě v díře v ledu. Jsou zde společné prvky v podobě věštění ženicha a taky v tom, že se věští na Štědrý den, který byl obecně nejen ve slovanských kulturách považován za ideální pro takové magické úkony.
Co znamenají obrazce z olova?
Současná tradice lití olova má trochu jinou podobu. Z olova se věští typicky doma a nejde jen o hádání ženicha, ale věštbu budoucnosti obecně. Používají se speciální sady, které lze na lití olova zakoupit. Tato tradice je populární zejména v Německu a České republice. Další tradice založené na molybdomancii se vyskytují na Balkáně, ale i ve Finsku.
Bohužel, žádný konkrétní klíč pro interpretaci samotných obrazců neexistuje, protože neexistuje žádná souvislá, dostatečně zaznamenaná tradice. Některé moderní zdroje přesto nabízejí interpretační lexikony na způsob snářů. Jde interpretace, které nevycházejí z žádného starobylého učení, jsou buď zkrátka smyšlené nebo vytvořené na základě moderních tradic.
Dozvědět se tak můžete například, že obilné klasy znamenají splnění přání, orel úspěchy v kariéře, jablko narušení důvěry, pohár štěstí a zdraví, včela budoucí svatbu, koza dědictví, brýle dlouhověkost, most nové závazky, pes věrné přátele, opice skryté nepřátele a tak dále. Různé zdroje nabízejí často zcela odlišné interpretace. Mezi poněkud starší interpretační tradice patří například věštění ze struktury odlitku. Pokud má bublinkovitý povrch, značí to bohatství a úspěch. Pokud je příliš pokřivený a křehký, jde o neblahé znamení.
Vosk místo toxického olova
Podobně jako dívky z Kytice si můžete tradici molybdomancie udělat trochu levnější, dostupnější a bezpečnější. Olovo je toxický kov, takže v dnešní době můžeme být ekologičtější a využít například vosk. Spojit tak lze dvě tradice do jedné. Pouštění svíčkových lodiček i lití „olova“. Poté, co si svíčkové lodičky dostatečně poplavou a mají v sobě již zásobu roztopeného vosku, stačí je vylít do mísy, kde plavaly. Mnoho rodin dnes tradici praktikuje právě v takové či podobné podobě.
Zdroje:
Kytice, Karel Jaromír Erben
Emile Grillot de Givry: Witchcraft, Magic & Alchemy (Dover Publications Inc., 2003)
