Článek
Poslední roky se docela často mluví o tom, že strava v prvních měsících a letech života je klíčová – a to nejen „akutně“, ale zejména z hlediska dlouhodobých a zpožděných dopadů. Následky nevhodné stravy se mohou projevit třeba až za desítky let. V dospělosti a později ve stáří.
Je to smutný fakt, že za hříchy rodičů budou děti samy splácet dluh. Ale podle všeho je to tak. A úroky jsou zřejmě ještě horší, než jsme si mysleli dříve…
Konkrétní data o takovém tématu se ale těžko sbírají. Studie schopné přímo sledovat participanty v tak dlouhém časovém období jsou nesmírně nákladné – a tudíž jich není dost. Ale naštěstí se tu a tam chytrým vědcům podaří najít metaforickou díru v časoprostoru a trochu do ní nahlédnout. Loni se to podařilo vědcům z Kalifornie.
Data z druhé světové války pomáhají i dnes
Ve své studii využili vědci data z britské biobanky shromažďující biologický materiál a podívali se na vzorky 60 000 lidí z poválečného období minulého století. Velmi fikaně přitom využili dobu, kdy v Británii probíhal přídělový systém na cukr, který dočasně výrazně snížil jeho spotřebu.
Vědci tak mohli porovnávat zdraví osob narozených v době těsně před ukončením přídělů a po ní, kdy spotřeba cukru náhle rychle vyletěla nahoru. Tyto dvě skupiny osob dělilo jen pár let, zbytek života jinak prožili v podobném prostředí a podmínkách, tudíž bylo možné je relevantně srovnat.
Cílem studie bylo zjistit, jaké konkrétní dopady mohl vytvořit rozdíl v příjmu cukru v prvních 1 000 dnech života (počítaných už ode dne početí, nikoli narození) – a jak se tento rozdíl v příjmu odrazil v jejich pozdějším zdraví v dospělosti a stáří. A výsledek?
Skupina s nižším příjmem cukru (tedy osoby počaté a narozené ještě za přídělového systému) vykazovala o 35 % nižší riziko diabetu II. typu a o 20 % nižší riziko hypertenze. I nástup onemocnění byl u těchto osob v průměru oddálen o 4 a 2 roky.
Proč prvních 1 000 dní?
Toto období života od početí do cca 2 let věku je dnes často skloňováno z hlediska významu a dopadů správné výživy. Tisíc dní je označováno pojmem „Window of Opportunity“ čili Okno příležitosti. Mnoho studií už potvrdilo význam tohoto období na vývoj mozku a kognitivních schopností, imunity, ale třeba i na to, jaké výšky dítě doroste. A nyní už dobře víme, že strava v prvních tisíci dnech souvisí i s tím, jakému zdraví se bude dítě těšit, až dospěje a až zestárne.
Přidaný cukr by do výživy dětí do dvou let neměl patřit vůbec. U dětí od dvou let do čtyř je pak za bezpečnou hranici považováno cca 16 g přidaného cukru denně.
Přesto je situace taková, že rodiče dopřávají dětem přidaný cukr už od nejútlejšího věku. Piškoty (obsahující skoro 40 % čistého přidaného cukru a nazývané zlomyslně „dětské“) a dobrůtky jsou v mnoha rodinách běžnou stravou dětí kolikrát mladších než 1 rok. Cukr obsahují i některé produkty výslovně uvádějící, že jde o výrobek pro děti mladší 1 roku.
Jedno lízátko za čas dítě nezabije, ale přemýšlejte, co svým malým dětem dáváte na denní bázi. Čtěte složení výrobků, volte uvážlivě potraviny – a to i pro sebe, nejen při kojení, ale i později, abyste šli příkladem. Dejte dětem šanci, aby prvních 1 000 dní života bylo skutečně okno příležitostí – a ne okno marnosti.
Zdroje:
