Článek
V souvislosti s modely generativní umělé inteligence se často mluví o tom, že jejich nástupem a rozvojem bude (a de facto už je a byla) ohrožena řada pracovních míst. Týká se to typicky zejména kreativních oborů a dalších oborů, kde lidé pracují takříkajíc „hlavou“. Pokud se taková zpráva v médiích objeví, je s jistotou zaděláno na živou debatu v diskuzích a komentářích na sociálních sítích. Mezi velmi časté ohlasy patří komentáře typu: „Ať ti flákači v kanclech jsou makat rukama. Řemeslníkům žádná ejáj práci nevezme.“
Například u zprávy na toto téma, který vyšel v říjnu na Novinky.cz, zní hned první komentář uživatele Dušana M. v diskuzi následovně: „Tak to jo. Umělá inteligence Vám vazbu na barák nezvedne, díru na kanál nevykope a koupelnu nevymaluje. Nějak cítím, že se blýská na časy i těm, kteří se živí rukama.“ Tento komentář posbíral přes 130 srdíček a stal se tak „nejlajkovanějším“ v celé diskuzi.
Očividně se tedy takříkajíc trefil do vkusu valné části uživatelů, kteří se domnívají, že práce rukama se tím pádem v novém světě ovlivňovaném umělou inteligencí ukazuje jako nenahraditelná. A skutečně je pravděpodobné, že zlaté dno řemesel a dělnických profesí se zatím jen tak nezakalí lógrem automatizace. Důvody, proč AI nenahradí dělnickou třídu jsou ovšem prozaické, a zejména veskrze ekonomické…
Myšlenka je drahá, distribuce levná
Pokud si vezmeme čistě hypotetickou myšlenku, že nějaká konkrétní osoba vynalezla oheň – v tom smyslu, že zjistila, jak ho rozdělat a udržovat, mohlo jí to stát celoživotní výzkum, spoustu popálenin, tisíce a tisíce marných pokusů a slepých uliček. Zkrátka obrovská investice. Čas, úsilí, oběti.
Přenést a rozšířit tuto znalost na další lidskou populaci už by ale mohlo být neúměrně jednodušší. Další osobě stačilo ukázat, jak to pomocí troudu, křemene, křesadla či jiných pomůcek udělat. Otázka pár hodinového kurzu. Jinými slovy, další osoby nemusejí objevovat již objevené a prošlapávat neprošlapané, je jim pouze ukázána cesta.
Nějak podobně to funguje u technologií. Ty, které nemají příliš fyzické aspekty, se zkrátka distribuují snadněji. Je obrovský problém a investice je vytvořit. Vymyslet, naprogramovat a učit AI modely je neuvěřitelně přelomový okamžik a objev v historii lidstva. Možná (ale to se ještě uvidí) srovnatelný se zkrocením ohně. Ale když už je tato věc hotová a šlape na svých serverech, umožnit ji lidem používat je snadné a levné.
Připravily bagry dělníky o práci?
Vezměme si fyzičtější technologii, jako je třeba bagr. Když se bagr poprvé objevil, dělníci nejspíš řvali, že jim vezme práci – tak jako dnes řvou umělci, architekti a další. A taky vzal. Dnes řemeslné a dělnické i zemědělské profese využívají obrovské kompendium strojů a technologií, které jim usnadňují práci a o kterých před sto padesáti lety nemohla být řeč.
Jsou to nástroje, které zajisté zásadně kvantitativně omezily spotřebu lidské pracovní síly, protože na uskutečnění nějakého výkopu lze místo dvaceti dělníků poslat bagr. A to platí ve stotisíci ohledech v továrnách, na polích, na stavbách. Všude. Tvrzení, že technologie nemohou nahradit lidskou práci je zaostalé. Stroje to dělají už sto let. Jednodušší technologie už celá tisíciletí. Velký menhir mohlo v jednu chvíli historie zvedat dvě stě rukou – o tisíc let později jednoduchý kladkostroj řízený deseti lidmi (ne, že by to konkrétně takto bylo, jde o hypotetický příklad podobně jako s ohněm).
AI může fungovat obdobně. Omezí potřebu „masové pracovní síly“, ale neznamená to, že zaniknou samotné obory činnosti. Časem si na ni možná zvykneme jako na bagry a tovární linky (nebo Google vyhledávač). Jsou ale situace a oblasti, kdy je pořád výhodnější se na technologie vykašlat a použít starou dobrou lidskou pracovní sílu.
Lidské ruce jsou levnější než stroje – toť vše…
Dělníci a řemeslníci se skutečně mohou těšit na to, že AI ani jiné stroje jim ještě nějakou (možná dlouhou) dobu zcela práci nevezmou. A paradoxně to bude fungovat trochu naopak, než jak jsem dosud předestřel.
Zatímco bagry a linky mohou být časem zcela autonomní a řízené počítačem, vykopat nějaký ten kanál, postavit zeď nebo udělat jinou banální činnost – na to budou pořád potřeba lidské ruce. Proč? Stroje by to nezvládly? Inu, ovšemže zvládly. Ale bylo by to zbytečně drahé.
Proč stavět drahý stroj na skládání cihel nebo pokládání dlažby, když je mnohem levnější za to zaplatit partě zedníků nebo dlaždičů? Tak složitý fyzický stroj nelze snadno distribuovat jako myšlenku. Je to velká hromada drahého železa a komponentů. Různé podobné vykutálené stroje na lecjaké činnosti už existují, pro šikovného inženýra není problém je navrhnout. Jen se prostě příliš nevyužívají, protože pro masové použití jsou drahé.
Pokud jsme tedy mohli doufat, že za 20 let za nás budou roboti a stroje dělat všechny ty manuální činnosti od uklízení silnic až po stavění či rekonstruování domů, bohužel tomu tak nejspíš nebude. I za dvacet let budou takové stroje a roboti příliš drazí a pracující lidé ekonomicky podstatně rentabilnější. A o prachy jde vždy až v první řadě.
Autorský článek s využitím zdroje:
