Článek
Psát o tom, že se Donald Trump, prezident kdysi obdivované mocnosti, která sloužila jako maják naděje a ze dne na den se stala hollywoodským odvarem Severní Koreji, chová jako člověk zkroušený těžkou duševní chorobou nebo buran, který to v hospodě přehnal s pivem a Fernety, by bylo nošení dříví do lesa.
Neuplyne ale den, aby nám tento reálný Joker, nepřipomenul, v jak moc šílené divadlo se primárně jeho zásluhou proměnilo světové jeviště. Dnes se terčem jeho zběsilých eskapád stal slavný herec George Clooney. U Trumpa lze pozorovat, že obecně velmi špatně snáší, když je někdo označován za slavného či významného – tedy někdo jiný než on. V Trumpově vidění světa se celá placatá zeměkoule s jedinou zemí, kterou zná (ale vlastně ani moc neví, jak vypadá), točí nikoli kolem slunce, ale kolem jeho zlaté sochy.
Narcistický kult osobnosti, který kolem sebe buduje s vydatnou podporou svých nohsledů, lze opět srovnat snad jedině s bizarním kultem kolem korejských Kim Čongů. Dokonce snad ani Putin nedokázal v tomto směru zajít do tak absurdních, a v pravém smyslu groteskních, končin. Jeho „ježdění na medvědech“ se proti Trumpovým špumprnáglím jeví jako docela krotký odvar srovnatelný spíše s focením se s pávy, jak to známe od některých českých političek a renomovaných lingvistek.
Clooney je jen další na řadě
Trump nově na své síti Truth Social, která jistě našla inspiraci v sovětských novinách Pravda, sdílel příspěvek, ve kterém si do zmíněného G. Clooneyho neváhal rýpnout kvůli tomu, že získal francouzské občanství. Což je pro D. Trumpa další red flag. Respektive, současný prezident USA řeší odliv mozků a celebrit prchající ze země již silně odzaslíbené typicky právě znevažováním těchto osobností. Na to konto Trump o Clooneym prohlásil, že: „Získal víc publicity kvůli politice spíš než díky svým pár veskrze průměrným filmům.“
Clooney má ve Francii dům už od roku 2021 a kromě francouzského občanství si ponechal i americké. Přesto byl symbolický příklon k jinému národu pro Trumpa dostatečným spouštěčem, aby mohl na svou síť napsat opět něco pěkného a podělit se o svůj fundovaný názor na kinematografii i na Francii a její politiku. O té se v příspěvku vyjádřil jako o zemi, která je (cituji): „bohužel, uprostřed velkého problému s kriminalitou kvůli naprosto otřesnému přístupu k migraci.“
Otřesný útok na zavražděného režiséra
Jak jsem předeslal, Trump se podobných útoků na celebrity nijak neštítí. Nedávno jeho řádění post mortem odnesl i režisér Rob Reiner. Teprve v polovině prosince média přinesla zprávu o násilné smrti tohoto režiséra (Princezna nevěsta, Misery nechce zemřít, Když Harry potkal Sally…) a herce i jeho ženy.
Trump ho ve svém příspěvku (opět na Truth Social) označil za kdysi talentovaného, ale v poslední době trpícího „TDS“ – tedy syndromem Trumpovy poruchy, což je samozřejmě diagnóza, kterou určil a zavedl samotný prezident USA pro své odpůrce. V MKN byste ji tedy hledali marně.
Další hvězdné zářezy na Trumpově pažbě…
Ještě v květnu (2025) se zas Trump rozhořčoval nad slavným rockerem Brucem Springsteenem. Asi by se dalo unést, že napsal, že nikdy neměl rád jeho hudbu. I když i to má daleko k diplomatickému vyjadřování, jaké bychom si ještě před pár lety – kdy byl svět dosud civilizovaným místem – spojovali s postavou byť okresního politika, natož hlavy státu. Ale Trump šel mnohem dál a Springsteena, jednu z největších osobností hudby posledních 50 let, rovnou nazval netalentovaným člověkem a taky „dotěrným, arogantním blbcem“. Tím to ale neskončilo. V témže příspěvku ještě Trump rockera přirovnal k seschlé švestce, nešetřil ani dalšími invektivy a vyzval ho, aby držel ústa.
Asi není třeba dodávat, že Springsteen si takové hodnocení vysloužil v odvetě za kritiku Trumpa. Není tudíž vyloučeno, že si Trump ještě před pár lety se sluchátky nasazenými na svých nádherných vlasech notoval buclatým prstíkem do jeho hudby. Ale to už je pryč. Trump už by si to nejspíš sám nepamatoval, tak jako si třeba Babiš nepamatuje nic z toho, co prohlásil o hodinu, natož rok dříve. Tyhle osobnosti mají zjevně společnou specificky vysoce selektivní a krátkou paměť a schopnost vytvářet falešné vzpomínky dle potřeby.
Příspěvek o Springsteenovi byl poměrně košatý. U jiných celebrit se Trump pod vlivem emocí nezmohl na víc než prostou větu. Spíše výkřik. „Nenávidím Taylor Swift!“ napsal na svou síť v září 2024.
V minulosti se už ale pod Trumpovou palbou ocitly i jiné celebrity. Například Meryl Streep v roce 2017 označil za jednu z nejvíce přeceňovaných hereček. A celkový seznam Trumpových cílů by byl poměrně rozsáhlý. Patří do něj i vědci. Ve svém předchozím volebním období (v roce 2020) se opíral například do významného imunologa Anthony Fauciho a toho času ředitele Národního ústavu pro alergie a infekční nemoci (NIAID).
Dávno už ale víme, že Trump je schopný zajít mnohem dál než k jedovatým postům a třeba i přímo zneužívat svůj úřad k šíření nebezpečných dezinformací. Jak jsme zažili v „aféře paralen“ (resp. Tylenol). Na rozdíl od trochu groteskního dštění síry už ale takové věci nejsou opravdu žádná legrace.
