Článek
Malý Terry Higgins měl být doma už dávno, ale hráli s kamarády baseball na hřišti za gymnáziem na Armory street. Protože začínal podzim, tma přišla rychle a kluci se rozutekli domů. Terry ještě hledal míček, který mu vletěl do hlubokých houštin za hřištěm. Když ho konečně vylovil, prodral se zpátky na příjezdovou cestu k hřišti. Všude kolem už bylo ticho a nikde nikdo.
Terrymu se zrychlil tep. Křivolaké obrysy holých stromků na travnatém plácku na druhé straně cesty působily v příšeří děsivě a chlapce napadlo, že je to přesně ta situace jako z noční můry, která se mu zdála někdy před pár dny. Tam se ale stalo ještě něco… něco se v tom dusivém tichu a šeru vynořilo zpoza kmenu stromů. Terry zalapal po dechu a štípl se do zpocené a prachem pokryté kůže na zápěstí, aby se ujistil, že se mu to nezdá. Bolelo to. Nemohl to být sen.
Dodal si odvahy a toporným, ale rázným krokem vyrazil po cestě k budově sportovní haly, která vypadala spíš trochu jako obyčejná větší stodola. Chtěl se urychleně dostat na hlavní ulici. Ne že by byla o moc vlídnější, ale aspoň se tam mohlo svítit z oken těch několika rodinných domků a domů to odsud měl už jen kousek. Rozhodl se zkrátit si cestu přes trávu, silnice už odsud byla nadohled. Siluety stromů mu naháněly husí kůži, ale připadalo mu to v tu chvíli lepší než plac obcházet dalších skoro dvě stě yardů.
Minul dva holé keře škumpy, zbývalo už jen pár kroků. Stačilo projít ještě mezi dvěma stromy. Pak se Terry náhle zarazil a polil ho horký pot. Měl dojem, jako by právě vkročil do pasti a probudil se do své vlastní noční můry. Uslyšel podivný chroptivý povzdech, rozhodně ho nevyloudil on sám. Pootočil hlavu směrem ke kmeni statnějšího stromu před sebou – a uvědomil si, že u něj někdo stojí. Postava vysoká alespoň sedm stop, temná a hubená, ale s hlavou velkou jako balík bavlny. Terry zkoprněl, nedokázal se už pohnout. Dech mu uvázl v hrdle. Postava k němu natáhla nepřirozeně dlouhé ruce…
Huggin‘ Molly jako Alabamská Klekánice
Výše popsaný příběh je sice fiktivní, ale podobnými zkazky se už léta děsí obyvatelé Alabamy, zejména malého, zapadlého města Abbeville. Tyto povídačky mluví o podivné postavě známé jako Huggin‘ Molly, tedy Objímající Molly. Příběhy ji popisují jako obří ženu vysokou sedm stop (zhruba 2,1 metrů) v tmavém oblečení, někdy ve vysokém klobouku. V hávu, který má snad evokovat oblečení čarodějnice. Rodiče vyprávějí dětem, jak Molly za tmy bloudí ulicemi a vyhlíží zatoulané děti, které ještě nejsou doma v bezpečí. Když Molly dítě načapá, pevně ho sevře ve svém objetí a strašlivým jekotem mu zařve přímo do ucha.
V příbězích Molly děti nezabije. Jen je vyděsí skoro k smrti a traumatizuje. Jde o příběh, který je součástí moderního alabamského folklóru – o takzvanou městskou legendu (urban legend). Ve skutečnosti tak žádná Molly ani žena jiného jména, která by za nocí objímala děti, pravděpodobně neexistuje a neexistovala, ačkoli by se spousta obyvatel Abbeville dušovala, že ano a že ji kamarád kamaráda, když byl malý, viděl. Na mou duši na psí uši. V Alabamě má její příběh povahu morálně poučné pohádky, kterou rodiče straší své děti, aby je donutili dbát na včasný příchod domů.
Představa nepřirozeně vysoké ženy, která se v noci plíží ulicemi a číhá na nezbedné opozdilce, je pro děti jistě dostatečně stresující a děsivá. Zajímavá je zde přitom spodoba i s českou postavou Klekánice pocházející ze slovanského folkloru.
Klekánice je obvykle popisována jako ošklivá stařena připomínající čarodějnici (podobně jako i známější Polednice), která po klekání, čili večerním kostelním zvonění vyzývajícím k modlitbě, „loví“ děti, které ještě nejsou doma. Podobně jako Molly i Klekánice děti chytá do svých spárů, ale co s nimi dělá? Slovanský mýtus nemá žádnou kánonickou podobu či výklad. Většinou se však traduje, že děti podobně jako Polednice unáší, což ji oproti Molly činí poněkud horší oponentkou.
Kde se příběh o Huggin‘ Molly vzal?
Příběhy o Molly jsou doložené už z první poloviny 20. století a tato legenda má coby součást moderního folklóru některé velmi konkrétní, tradované parametry, což je pro městské legendy celkem typické, podobně jako pro mýty a pověsti dávných kultur. Různé zdroje tak podobně zmiňují stejnou výšku Molly, oblečení nebo i frázi, že má hlavu velkou jako „balík bavlny“. Další parametry už se ale často velmi liší. Například to, zda je Molly tlustá, či hubená; stará, či mladá.
Součástí legendy je i vyprávění o původu Molly coby zoufalé matky, která se věnovala čarodějnictví a přišla o dítě. Od té doby ho jako neklidná duše hledá za nocí v ulicích. Základní legenda má i určitá rozšíření a rozvětvení. Například na Cryptid Wiki se píše, že Molly po obejmutí svou oběť může i pronásledovat a případně se dokonce „infiltrovat“ do její rodiny a může se takto pokoušet převzít roli matky. Pokud dítě reaguje na její snahy a přítomnost negativně, může Molly nakonec sáhnout i k násilí a dítě zabít nebo pozřít jeho duši.
Ve skutečnosti je lore čili určitý fiktivní svět kolem Molly ještě bohatší, ale zdaleka už nemá takový dopad a silný základ rezonující populací jako základní pověst. Molly je dnes i tak trochu maskotem města Abbeville. V centru je i restaurace s názvem Huggin' Molly's. Postava Molly se vyskytuje i v nedávno vydané akční adventuře South of Midnight a v dalších dílech. Na Youtube.com je o ní celá řada krátkých dokumentů. Molly – ač smyšlená – si tak žije vlastním životem a šíří kolem sebe ozvěny jako každý pořádný mýtus či pověst.
Zdroje:
