Odkladová novela. Miliardy v rozpočtu vykoupené dětským traumatem

Jako otec pěti dětí, z nichž některé už mají školu dávno za sebou a jiné v ní právě teď svádějí své každodenní bitvy, jsem se na český vzdělávací systém díval z mnoha úhlů. Viděl jsem úspěchy, ale i slzy a zbytečný stres, který mohl být vyřešen jediným prostým faktorem. Časem. Právě proto mě nenechala chladným chystaná odkladová novela, která svou radikalitou nemá v novodobé historii obdoby. Když jsem se do ní a do doprovodných metodických materiálů ponořil detailněji, polil mě pot. To, co se nám ministerstvo snaží prodat jako modernizaci a ekonomickou spásu, je ve skutečnosti frontální útok na dosavadní praxi a hazard s psychickým zdravím našich nejmenších.

Tato reforma, jejíž plná účinnost dopadne na všechny děti u zápisů v roce 2028, de facto ruší možnost individualizovaného startu pro tisíce dětí. Jako rodič se musím ptát, proč se stát rozhodl v honbě za miliardovými úsporami ignorovat biologické limity dětského vývoje a varovné signály odborníků. Celý mechanismus zániku odkladů je navržen tak, aby postupně utahoval smyčku kolem individuálních potřeb našich dětí.

Prvním a pro mě nejvíce alarmujícím krokem je zrušení institutu dodatečného odkladu s účinností již od 1. září 2025. Pokud dnes dítě nastoupí do školy a v prvním pololetí se ukáže, že nároky nezvládá, může se po dohodě vrátit do školky. Nově tato cesta mizí. Vytváří se situace „všechno, nebo nic“, která uvrhne tisíce nezralých dětí do pasti celoročního selhávání bez možnosti úniku. K tomu připočtěte posun termínů zápisů na období od 15. ledna do 15. února. O osudu dítěte se tak bude rozhodovat více než půl roku před nástupem, v období, které je pro dynamický vývoj předškoláka naprosto kritické. Ztrácíme drahocenný čas pro přirozené dozrání, který byl dříve k dispozici při dubnových termínech.

Harmonogram restrikcí je neúprosný. Ve školním roce 2025/2026 zaniká dodatečný odklad, o rok později končí uznávání potvrzení od pediatrů a bude vyžadován posudek specialisty. V roce 2027 se zavádí povinné slovní hodnocení jako slabá náhrada skutečné zralosti a v roce 2028 dopadne plná aplikace pravidel na všechny, přičemž odklad bude možný jen pro neschopnost denní docházky. Celý proces pak v roce 2029 završí úplné zrušení přípravných tříd.

Zásadní vědecký spor se vede o samotnou podstatu školní zralosti. Ministerstvo školství sice razí líbivé heslo, že „škola má být připravena na dítě“, ale tvrdá data z oblasti neurobiologie mluví jasně. Jak upozorňuje psychometrik Hynek Cígler, proces zrání centrální nervové soustavy je biologicky daný a nelze jej legislativně urychlit. Pokud prefrontální kortex dítěte není dostatečně vyvinut k tomu, aby tlumil impulzivitu a udržel pozornost po dobu 45 minut, žádný asistent pedagoga ani slovní hodnocení tento deficit neodstraní.

Václav Mertin, autorita v oboru dětské psychologie, k tomu dodává, že současný školní systém v České republice je stále nastaven na výkon a unifikaci. Omezení odkladů bez radikální změny obsahu výuky, tedy bez skutečné revize rámcových programů, která by umožnila dětem v první třídě se hýbat a hrát si je hazardem s jejich psychickým zdravím. Mertin varuje, že nucený nástup nezralého dítěte není inkluzí, ale institucionálním násilím, které vede k okamžitému zborcení sebevědomí žáka.

Dítě, které je nuceno nastoupit do školy bez odpovídající zralosti, se ocitá v situaci chronického stresu. Psychologická analýza mechanismů selhání ukazuje na devastující řetězení negativních jevů. Dochází k erozi sebehodnocení, kdy neustálá konfrontace se zdatnějšími spolužáky vede k internalizaci pocitu „jsem hloupý“. Toto si dítě často nese po celou školní docházku. Stres se u nezralých dětí navíc projevuje tělesně ranními nevolnostmi, bolestmi hlavy, poruchami spánku či enurézou.

Ztráta pocitu bezpečí v nepochopitelném prostředí školy ústí v rozvoj školních fobií, které vyžadují dlouhodobou psychoterapeutickou intervenci. Při vysoké míře aktivace stresového systému navíc dochází k odpojení mozkové kůry. Dítě ve stavu „zděšení“ není schopno kognitivních procesů. Jeho funkční IQ dramaticky klesá a učení se stává fyzicky nemožným. Reforma tak paradoxně může zvýšit zátěž zdravotního systému, místo aby mu ulevila.

Nejkontroverznější částí reformy je demonstrativní seznam stavů, které nově nebudou důvodem pro odklad. Patří sem neurovývojové poruchy a ADHD, přestože počet dětí s touto diagnózou narůstá. Pro dítě s ADHD je první třída prostředím extrémní senzorické zátěže. Absence odkladu u těchto dětí povede k destrukci klimatu třídy a jejich sociální izolaci, protože impulzivní chování narušuje koncentraci všech a vyčerpává učitele. U dětí s Aspergerovým syndromem nebo autismem bez intelektových poruch je situace obdobná. Nucený nástup do heterogenní třídy o 25 žácích je pro ně receptem na psychické zhroucení.

Drastické je i omezení odkladů u dětí s diabetem nebo epilepsií. Stát argumentuje, že pokud stav „umožňuje každodenní docházku“, odklad není nutný. Jenže opomíjí psychosociální rovinu. Šestileté dítě se teprve učí vnímat své tělo a signály jako je hypoglykémie. Učitelé nejsou zdravotníci a přenášení odpovědnosti za „paramedicínské úkony“ na ně je čirý alibismus. Stejně tak se ruší odklady pro vady řeči a logopedické problémy, což je fatální chyba. Dítě, které nemá zautomatizovanou výslovnost, nemůže úspěšně zvládnout analyticko-syntetickou metodu čtení a jeho deficit se okamžitě transformuje do specifické poruchy učení dyslexie a dysgrafie.

Jako otce mě bolí i dopad na děti z náhradní rodinné péče a dětských domovů. Tyto děti mají za sebou trauma separace, což se projevuje nerovnoměrným vývojem. Jejich sociálně-emoční věk je často o dva až tři roky nižší než věk kalendářní. Reforma, která zakazuje odklad z důvodu jiných životních podmínek, ignoruje potřebu těchto dětí na čas pro vytvoření citové vazby k novým pečovatelům.

U dětí cizinců a dětí s odlišným mateřským jazykem reforma odebírá rok, který byl dříve využíván k intenzivnímu osvojení češtiny. Nástup do české školy bez dostatečné jazykové výbavy odsuzuje tyto děti k roli outsiderů a zvyšuje riziko jejich segregace, což je v přímém rozporu s proklamovanými cíli inkluze.

Reforma nevytváří tlak pouze na děti, ale hrozí zborcením celého školního ekosystému. Učitelé první třídy se od roku 2026 stanou rukojmími systému, který do jejich tříd nažene extrémně heterogenní skupinu žáků bez adekvátní podpory. Senát totiž z novely vyškrtnul automatický nárok na asistenty pedagoga, což znamená, že školy o ně budou muset dál žádat přes přetížené poradny. Výuka se tak změní v neustálý krizový management.

Heterogenita třídy má své limity. Pokud se v jedné místnosti setká dítě, které už plynule čte, s nezralým žákem, který neudrží tužku a vyrušuje, dochází k frustraci obou skupin. Pro nadané žáky se tempo stává nesnesitelným, pro průměrné je klima hlučné a neklidné, což snižuje kvalitu osvojených znalostí.

Pro nás rodiče představuje novela režim permanentní nejistoty. Klíčovou bariérou je nutnost doložení posudku od lékaře, nebo klinického psychologa k žádosti o odklad. V zemi, kde jsou čekací lhůty na dětského psychiatra nebo klinického psychologa běžně půl roku až rok, je tento požadavek pro mnoho rodin nesplnitelný.

Hrozí tak, že se odklad stane „peněžní propustkou“. Rodiče, kteří si mohou dovolit soukromá vyšetření v řádech tisíců korun, odklad pro své dítě pravděpodobně vybojují. Rodiny ze slabších sociálních vrstev budou nuceny poslat své děti do školy nezralé, čímž se dále rozevírají nůžky v šancích na vzdělávací úspěch už v šesti letech věku.

Analýza PAQ Research operuje s přínosem 2,3 až 4 miliard korun pro státní rozpočet díky dřívějšímu vstupu dětí na trh práce. Tento propočet je však postaven na extrémně optimistickém scénáři, který předpokládá dostatečnou podporu ve školách. Realita je však taková, že podpora byla z novely z velké části vyškrtnuta.

Podle Hynka Cíglera jsou přínosy spíše hypotetické, zatímco rizika jsou reálná a okamžitá. Pokud reforma selže a zvýší se počet dětí s poruchami chování, depresemi a nedokončeným základním vzděláním, budou náklady na sociální systém a nápravu duševního zdraví v budoucnu násobně vyšší než současné úspory.

Zrušení přípravných tříd k 1. září 2029 je definitivním koncem „třetí cesty“. Tyto třídy dosud sloužily jako záchranná síť pro děti, které sice měly odklad, ale mateřská škola jim už neměla co nabídnout. Umožňovaly speciálním pedagogům včas identifikovat specifické poruchy a dětem z náročného prostředí dopřávaly bezpečný prostor pro nácvik školních rituálů bez tlaku na známky.

Po jejich zrušení zůstanou rodičům jen dvě možnosti. Ponechat dítě v mateřské škole, kde může stagnovat, nebo ho poslat do první třídy, kde může selhat. Tato polarizace systému je v přímém rozporu s moderními trendy v pedagogice, které volají po plynulém přechodu mezi stupni vzdělávání.

Jako otec vím, že čas k dozrání je investice, která se vrací v sebedůvěře dítěte. Čas, který mu ukradneme pro pár miliard v rozpočtu, mu už nikdo nikdy nevrátí. Pokud stát administrativně zakáže nezralost, ponesou následky naše děti po celý zbytek života. Miliardy ušetřené dnes budou vykoupeny traumaty generace, která nedostala šanci dozrát.

Zdroje:

https://edu.gov.cz/reformy/odkladova-novela-skolskeho-zakona/

https://edu.gov.cz/methodology/metodicky-material-msmt-k-odkladum-povinne-skolni-dochazky-a-zajisteni-plynuleho-prechodu-ditete-mezi-materskou-a-zakladni-skolou-pro-materske-a-zakladni-skoly/

https://www.heroine.cz/vzdelavani/adhd-nepodcenujme-zejmena-u-divek-je-casto-nerozpoznane-a-to-je-muze-poskodit-na-cely-zivot-rika-psycholog-radek-ptacek

https://www.heroine.cz/vzdelavani/po-zruseni-odkladu-bude-ve-skolach-vice-nezralych-deti-nejsme-na-to-pripraveni-varuje-psychometrik

https://www.paqresearch.cz/post/omezme-nesystematicke-odklady-usetrime-miliardy-musime-ale-zaroven-posilit-podporu/

https://sancedetem.cz/o-cem-se-mluvi/zvoni-odklady-jsou-reakci-rodicu-na-stav-skolskeho-systemu

https://zapojmevsechny.cz/clanek/1141-nove-metodicke-doporuceni-jak-podporit-deti-s-epilepsii-ve-skolach

https://stisk.online/a/iPDLD/nejsem-zastancem-uplneho-zruseni-odkladu-rika-detska-psycholozka