Článek
Velmi dobře si pamatuji, že místní lidé (mluvím teď o Sri Lance), všechno, co dělají, dělají více srdcem než chladným racionálním rozumem. Zasvěcují silnice a žehnají svým tříkolkám, aby se jim dobře jezdilo, při výrobě čaje se k témuž bezmála modlí, mluví s ním a zaříkávají čajová zrnka, aby pomáhala každému, kdo čaj z nich pije.
Samozřejmě, že vám to nebudou na počkání předvádět, ale dělají to a jsou přesvědčení, že k udržení pevného zdraví a všech tělesných sil je zapotřebí modlitba, která vychází ze srdce nebo ze srdeční čakry, abychom byli přesnější.
Před svými svatými, svými polobohy a bohy se v chrámech válejí po břiše, na čelo si nechávají nakreslit znamení, že mají za sebou něco jako zpověď a že do sebe vstřebali pár verbálně přenesených kouzel a zaklínadel od svého duchovního či představeného, bdícího nad morální čistotou svých oveček.
Ano, trochu to připomíná křesťanské mše a křesťanské náboženské obřady, ale jak jsem to tak pozoroval - a měl jsem možnost to pozorovat pěkně zblízka, tak, i když se zdá, že buddhistické obřady a křesťanské obřady mají mnoho společného, nakonec zjistíte, že nemají společného téměř nic. Dá se možná říct, že obě skupiny věřících od sebe poslední dobou tak trochu opisují, zvláště při postupech, které slouží k udržení poslušnosti a kázně, ale nedá se mluvit o jakékoliv vnitřně podmíněné náklonnosti a už vůbec ne o vzájemných sympatiích.
Buddhistické kláštery zasvěcovaly a rozdávaly "pomazání" a "požehnání" jak na běžícím páse, křesťanské chrámy nebo jak to nazvat, většinou zely prázdnotou. I když jsme se tam mohli dostat, byly volně přístupné, tak jsme tam většinou nepotkali ani živáčka.
No a krátce po našem odjezdu se v několika křesťanských kostelích a klášterech odehrály ozbrojené útoky, které se daly označit jako teroristické, v podstatě jsme byli rádi, že jsme zavčasu zmizeli, protože, kdybychom se zdrželi o týden déle, tak jsme se už ani nemuseli vrátit do Evropy. Inu, člověk to vždycky plně docení, až když už je po všem. Žijeme v divokém světě, o němž se dá předpokládat, že se své divokosti asi jen tak hned nezbaví. I když božstva na nás mohou seshora shlížet skutečně různá.
