Článek
Jste v situaci, kdy se vám podařilo vybudovat nějaký vytoužený vztah, který se pokoušíte posunout, ale ono to pořád nějak nejde? Co teď?
Tento povzdech jsem v životě slyšel již mnohokrát. Jo, mám docela dobrý vztah, nejsem sám nebo nejsem sama, máme i společné bydlení, ale marně se pokouším to nějak posunout.
Mně nikdy nebylo jasné, co, kdo, jak a proč chce cokoliv ve svém životě posunovat. Samozřejmě se vždycky jednalo o vztahovou rovinu a o vztahy. Dva se, díky nějakému štěstí našli, dali se dohromady, popřípadě se pustili do úspěšné spolupráce a...
A jsme u toho posunování. Ať už je to díky obecným zkušenostem nebo díky tomu, čemu se říká enkulturace, má každý z nás v hlavě zapsaný určitý proces zrání vztahů, který v praxi vypadá jako, seznámení se, provozování společných zájmů a zálib, částečné časové spojení (například dva vášniví archeologové jedou na společné vykopávky nebo skupina nadšených fotbalistů jedou na mezinárodní trénink taky na něco podobného jako je společné vykopávání), dále to pokračuje společným bydlením, najdou se prostě dva, kteří jsou natolik nadšení jeden z druhého, že se domluví na společném bydlení, každý platí půlku nájmu nebo se prostě nějak domluví, že jim to ekonomicky vyhovuje a potom už následuje buď registrované partnerství nebo sňatek a dále to může pokračovat už jenom tím že pokud je jeden zdráv a vesel, zatímco ten druhý je buď příliš stár nebo je nemocný a už si sotva dojde na WC, tak přestože to i ten zdravější a silnější těžko přenáší přes srdce, tak šupne toho bezmocnějšího (a může to být i tatínek nebo maminka) do důchoďáku a když se jedná o někoho jako je VIP nebo slavný herec, tak se o tom ještě napíše rozhovor, jak je to pro toho, kdo zůstal v zařízeném baráku těžké a jak je mu to líto, že se situace musela řešit zrovna tímto způsobem.
Jednotlivým krokům těchto pohnutých historek se říká posunování. Když se vztah buduje, tak posunování vyjadřuje upevňování vztahu a domluvu na jakýchsi smlouvách, které vztah drží pohromadě. Když dva spolu bydlí a jeden si stěžuje, že se vztah neposunul, bude mít určitě na mysli skutečnost, že se ten druhý ještě nerozhoupal ke svatbě. Nebo k podepsání registrovaného partnerství, i když spíše by se vyplatilo hádat tu svatbu. Je to krok, který neděláme kvůli sobě (kdybychom žili jako Robinsoni na opuštěném ostrově, tak asi nebudeme trvat na svatbě). Většinou se má podniknout něco, co má pár lidí v okolí, v rodině nebo mezi známými naštvat.
O to je to právě složitější, protože, jak jsem o tom psal už mnohokrát, dochází k zajímavému jevu - ať už doma, v rodině nebo na pracovišti byste si chtěli upravit vztahy, tak aby vám vyhovovaly, v hlavě si vytvoříte určitou novou situaci, s níž byste byli spokojení, to je projekce, ale není to ještě skutečnost.
Například se ženě přihodí, že se zamiluje do svého pracovního kolegy. Je potom jasné, že když si jí kolega nevšímá nebo se zajímá i jiné ženy, které čistě teoreticky přicházejí v úvahu, není dotyčná žena spokojená. Je v cukrárně, ale chybí jí peníze na pamlsek. Pokud se ale stane, že ji dotyčný muž pozve třeba na oběd nebo na večeři, popřípadě se s ní začne bavit a dává jí najevo svůj zájem, dá se říct, že došlo k „posunutí“ celé situace.
Tady je samozřejmě důležité uvědomit si, k čemu vlastně došlo. I když bychom mluvili o tom, že se určitá žena zamilovala do určitého muže, tak o dost přesnější by bylo říct, že se určitá žena „zamilovala“ do určité situace. Navíc tato situace mohla být nejdříve jen v představách. Není důvod, proč by se musela zamilovat do pracovního kolegy, určitě se nestačili během několika poledních pauz natolik poznat, aby se dalo říct, že tento vzácný člověk má určité vlastnosti, díky nimž je prostě nemožné jej nemilovat. Může se ale zvednout jeho zájem o pracovní kolegyni, i když, znovu to opakuji, není důvod nebo není rozumný důvod, proč by k tomu mělo dojít. Dva lidé na stejném pracovišti, kteří toho o sobě moc neví, mají dojem, že si navzájem natolik padli do oka, že se mohou „posunovat“ v budování vzájemného vztahu. Pokud ale mluvíme o vztazích, jde pouze a jedině o vztahy dotyčného muže a ženy k určité situaci na pracovišti a o často jen povrchní vztahy v pracovním kolektivu.
Posouzení síly určitého vztahu je dobré odhadnout i ve vztazích k rodině, protože zde často dochází k tomu, že vám příbuzný nebo spíše blízký člověk nabídne pomoc, půjčku, peníze nebo pomoc se splácením hypotéky, ale nemyslí to z pozice toho, kdo si to opravdu může dovolit, spíše si chce zaplatit místo v rodinném kolektivu na dobu, kdy by mohl zůstat sám, tak aby to měl ve smlouvě, že sám nebo sama nezůstane. Koupí si jeden pokoj s malou koupelnou v novém rodinném baráku. To ovšem není žádné posunování, protože se tady v podstatě nic posunovat nedá. Dříve se tomu říkalo vejminek a bylo to právo takříkajíc dožít na svém. Společná byla ale pouze část pozemku, popřípadě nějaká chajda, která ale byla mimo hlavní dům. Jinak by to nefungovalo.
