Článek
K aktivaci a ke spuštění léčivé síly krystalů cejlonského kysličníku křemičitého bylo nutné je na chvíli pohroužit do Indického oceánu. Zde to předvádíme bez zbytečné okázalosti, nostalgie a bez zbytečných podrobností.
Když se na to dívám zpětně, tak bych řekl, že náš postup je jediný na světě, který využívá alternativní léčivou sílu indonéské přírody, kdo pochopí, pochopí, kdo nepochopí, zůstane stát opodál, škoda, že jsem na další experimenty měl málo peněz a prakticky žádný čas.
Kolikrát jsem to viděl na vlastní oči, kdy nemocný člověk buď neměl peníze a čas na účinnou léčbu nebo hlavnímu sponzorovi právě došly peníze, popřípadě se ve hře náhle vyskytl vlivný Někdo, kdo si již probíhající léčbu zničehonic nepřál. Mnohokrát to byla i matka, která si nepřála uzdravení vlastní dcery.
Ohledně zdraví a léčení nemocí mezi příbuznými se často objevují tak spletité propletence, že z toho jednomu jde hlava kolem. Proto jsem si nedávno vzpomněl na geniální písničku Voskovce a Wericha - Celá lidská pokolení měla by víc pokoje, kdyby bylo to, co není a nebylo to, co je. Což je z oné písničky, nikdo nic nikdy nemá míti za definitivní, protože nikdo neví, co se může státi...
Hrálo se to v Osvobozeném divadle a podle mého názoru je obrovská škoda, že u nás už žádné takové divadlo neexistuje. Kdybych byl ministr kultury a měl pod sebou něco jako ministerstvo kultury, snažil bych se zorganizovat znovuzaložení podobných „malých divadelních forem“ jaké nám poskytovalo Osvobozené divadlo, Semafor (Sedm malých forem), popřípadě i Divadlo na zábradlí a Činoherní klub. Díky tomu, že něco takového u nás kdysi existovalo, mohli se objevit umělci jako byli Suchý a Šlitr, Grossmann a Šimek, Vodňanský a Skoumal, popřípadě Horníček, Matuška, Molavcová, Pilarová a řada dalších, kteří pozvedli českou kulturu na mimořádnou úroveň, jakou se žádný jiný národ na světě nemůže pochlubit.
Neříkám, že je to úplně nenapodobitelné, ale spíše jen pro Čechy. A je škoda, že se o tom tak málo ví a většinu lidí, kteří by s tím klidně ještě dnes mohli něco udělat to nezajímá. Je to škoda, protože tady nejde o pár šťastlivců, kteří se mohou dostat na cestu k záviděníhodné kariéře, ale jde o možnost konstruktivním způsobem ovlivnit myšlení českého národa a tím ho chránit před definitivním rozkladem.
Potom by se dalo říct že neděláme jen tak nějakou magii pro zábavu, ale snažíme se magickou cestou zachránit obrovský kus slovanské kultury. Kdyby na to ještě někdo měl a chtělo se mu vstoupit na poslední chvíli do dějin, může o sobě dát vědět. Kouzelné krystaly jsou připravené.
