Článek
Cesta je pojem, který má obrovské množství konkrétních významů. Ne nadarmo se jeden z největších světových filosofických systémů nazývá taoismus, což je v podstatě „filosofie cesty“.
Když mluvíme o cestě v běžných situacích, máme obvykle na mysli přesun tělesné schránky z jednoho místa na druhé za účelem vyřizování různých záležitostí. Mluvíme o cestě tam a zpátky, popřípadě o cestě bez návratu (One Way Ticket), o cestě do světa, pracovní cestě nebo cestě na dovolenou, popřípadě lehce nostalgické cestě domů. Třeba podle vzoru Návrat ztraceného syna.
V divinačním smyslu, když se zamýšlíme nad budoucností uvažujeme o cestě osudu nebo cestě životem.
V hermetické filosofii se proces sebezdokonalování nazývá mystická cesta. Je to obdoba alchymistického Velkého Díla a myslí se tím cesta za nejhlubším poznáním.
Při věštění budoucnosti proto nemusí Cesta nutně znamenat pouze cestování mimo domov, ale může označovat i celkovou změnu a duševní vývoj.
V průběhu zdokonalování osobnosti se právě ty nejdůležitější cesty odehrávají kdesi uvnitř, hluboko v nitru, v duši.
Poznání pravdy se symbolizovalo nalezením cesty z bludiště. Hrdinovi většinou nestačila odvaha ani vlastní důvtip – ke zdolání bludiště musel často využít nečekané pomoci zvenčí. V hermetice se taková pomoc popisovala jako Ariadnina nit – v legendě to byla nit, které se člověk držel, aby se neztratil.
Nit symbolizovala intuici a iracionalitu. Ve skutečném životě se zpravidla musíme spolehnout na zkušenosti jiných. Což bohužel často znamená, že se při hledání cesty ze zamotaného bludiště, nedržíme vždy té správné niti.
Říká se, že cesta ke slávě je trnitá, ale rozhodně se tím nemyslí, že každá trnitá a neschůdná cesta musí nutně vést ke slávě a k dosažení vyšších cílů, popřípadě lepších zítřků. Cesta nás může zavést prakticky kamkoliv.
Klikatá cesta trvá déle, proto se člověk obvykle pídí po zkratkách. Zkratka je vlastně opak okliky, mohli bychom ji tedy v přeneseném slova smyslu nazvat klikou, neboli štěstím, že jsme se vyhnuli oklice.
Cesta může vést nahoru nebo dolů, v cestě mohou stát překážky, což můžeme také chápat jako překážky ve vývoji. Celkem jasné je spojení cesty s principem Chyby, Nebezpečí, Oběti, Opatrnosti, Dobrodružství, Neúspěchu, Úspěchu a Poučení.
Je zde naznačeno, že cesta nebo změna, na kterou myslíme, v sobě skrývá úskalí, popřípadě nebezpečí, že jdeme nesprávnou cestou. Někdy se vyplatí vrátit se a začít znovu.
Velmi opatrní musíme být v případech, kdy se jedná o svatební cestu, což je cesta, která nás zavazuje často na mnoho let.
Cestu bereme v potaz též v případech, kdy se jedná o sestup do podsvětí, což známe z různých bájí a legend. Osobní zkušenosti zpravidla chybí.
Iáson se svými Argonauty, Orfeus, Kristus, Persefona a další legendární hrdinové prožívají na svých životních cestách neobyčejná dobrodružství během nichž se často musí odhodlat i k cestě do podsvětí. Jde o očistný proces, při kterém se člověk spojuje se svým podvědomím a ztotožňuje se s iracionalitou. Během své pouti se seznámí se všemi principy, které mají vliv na jeho život a záleží jen na něm, jak se s nimi vyrovná. Pokud bude před některými z nich zavírat oči, bude se s nimi setkávat tak dlouho, až je buď akceptuje nebo onemocní a jeho vývoj se zastaví. Proto je v Cestě obsažena i základní myšlenka reinkarnace – dokud člověk nepochopí pravdu, bude stále dokola narážet na stejné nesnáze, jako kdyby chodil v kruhu.
Poutník, který bojuje s obludami a překonává překážky, až nakonec zvítězí a vezme si princeznu za ženu, vítězí vlastně sám nad sebou.
Podle legend by se měl dokonce stát nesmrtelným a následně splynout s absolutnem.
Ten, kdo jde nesprávnou cestou, dělá zbytečnosti a plýtvá svou životní energií. Například se po ukončení vysokoškolského vzdělání v určitém oboru dá úplně jiným směrem. Z ekonoma se stane hudebník, z inženýra chemie básník nebo spisovatel. Kdyby ten čas, který ve stresu a v duševním napětí věnovali svému zbytečnému vzdělání, strávili odpočinkem nebo sportem, udělali by stokrát lépe.
Další z příkladů nesprávné cesty je svěřování svého majetku, potažmo své budoucnosti formou investic do správy druhých.
Tohle všechno, i když je to jen z hlediska všeobecné symboliky, by si měl promyslet každý, kdo stojí na začátku jakékoliv cesty a přemýšlí, jestli se po ní vydat nebo ne.