Článek
Je tomu již dávno, určitě bohatě přes třicet let, co jsem se ještě coby mladý jinoch začal učit vykládat tarotové karty. Tenkrát to tady ještě nikdo nedělal a já sám jsem k tomu přišel jak slepý k houslím.
Mě vždycky zajímala psychologie a zvláště potom psychoterapie, která zde, v našich českých luzích a hájích začala kvést v šedesátých a sedmdesátých letech.
Zúčastnil jsem se nesčetného množství skupinových terapií U Vondráčků, Na Palatě, v Bohnicích a v Lobči u Mělníka, věnoval jsem tomu asi půl roku a seznámil jsem se s psychiatry, kteří se terapiím věnovali, s doktorem Mrázkem, doktorem Josefem Nesvadbou, doktorem Miroslavem Plzákem, doktorem Radimem Uzlem, někdy jsem z toho měl pocit, že je v mém okolí předoktorováno, ale byli tam i lidé, kteří neměli vzdělání v oboru MUDr. nebo „psycholog - všeuměl“, ale pracovali jako psychoterapeuti, tenkrát to prostě bylo možné, i když časem se začalo ukazovat, že lidé bez příslušného odborného vzdělání mohou v oblasti duševního zdraví nadělat více škody než užitku. Což se zřejmě bez jakéhokoliv dalšího varování už stalo.
Myslím si, že hrát si s jakýmikoliv formami usměrňování myšlení je krajně nebezpečné, stejně jako je nebezpečné nechat psychopaty vrtat se v psychologii a v psychoterapii, je to jako vir, který vám udělá z notebooku desky z umělé hmoty.
Velmi mě tehdy zaujalo, když jsem se dočetl, že slavný psychiatr a psychoanalytik C. G. Jung dlouhá léta studoval symboliku a její vliv na chápání reality a v podstatě i ovlivňování reality, k tomu studoval i tarotové karty a sám dělal výklady tarotových karet, popřípadě se snažil využít výklad tarotu ke stanovení diagnózy u svých pacientů. Neříkám, že musel mít ve všem pravdu, ale jeho cesta byla prostě zajímavá, ať už tím, že byla neobvyklá nebo plná barevných tarotových obrázků.
Učil jsem se vykládat taroty v praxi a počet lidí, kterým jsem karty vyložil, rychle doslova nabobtnal přes několik stovek až k tisícům.
Vykládal jsem tarotové karty každý den v obchodě se starožitnostmi v Břehové ulici, potom v ateliéru, kde jsem měl současně vystavené i svoje nejlepší fotografie v Pařížské ulici 10, potom jsem dlouhá léta vykládal karty v Kotvě v baru a kavárně ve 3. patře a dole v přízemí, kde byla druhá část kavárny a vedle v baru u Joea (podle legendárního filmu Limonádový Joe), několik let jsem nabízel výklady v ulici Musílkova na Praze 5, potom v ulici U Smaltovny na Praze 7 a řadu let jsem byl v čínské restauraci Le Kou Fu na Veletržní.
Dohromady to dává 30 let, kdy jsem se každý den, často i soboty a neděle věnoval výkladu tarotu pro 4 až 5 lidí. Střízlivým odhadem to dělá bohatě přes 50 000 výkladů. Bez přestávky, bez odpočinku, bez jakékoliv dovolené, kromě tří týdnů, kdy jsme ještě před covidovou šlamastikou podnikli krátkou exkurzi na Sri Lanku a do Arabských Emirátů, odkud jsme si přivezli věštecké křišťály, které používáme při tarotových rituálech.
Čili bych řekl, že určitou praxi v oblasti psychoterapií s tarotem v ruce mám.
Rád se podělím o základní pravidla.
Nevykládám karty kvůli penězům, abych se uživil a abych měl na nájem. Často se stane, protože jsem důchodce (77 let), že na jídlo a na nájem nemám, což potom musím řešit podle situace, čili z hlediska podnikání je to činnost ztrátová, ale zatím na tom nic měnit nechci a v poslední době se osobním konzultacím spíše vyhýbám, takže reklamu nepotřebuji a ani po ní netoužím.
Pokud by se někdo chtěl naučit vykládat tarotové karty podobně jako já, tak to chce hodně praxe, meditací a cvičení. Meditační cvičení je poměrně složité, ale to je asi tak všechno, co vám k tomu dnes mohu říct. Dá se naučit, chce to tak třicet až čtyřicet let praxe a pevné zdraví.
Pokud vycházíme z předpokladu, že výklad tarotu je svým způsobem druhem psychoterapie nebo lépe řečeno arteterapie, je možné celoživotní zasvěcení tarotu přežít celkem ve zdraví. Pokud se ovšem praktikuje správným způsobem.
Jinak se u většiny psychoterapeutů, kteří se věnují klasickým psychoterapiím projeví nutnost absolvovat minimálně každého půl roku svou vlastní osobní psychoterapii, díky níž se sami nezblázní a neskončí na doživotí v gumové cele. Je to prostě v rámci duševní hygieny.
Chybný přístup k tarotové problematice a k významu symbolů může podle mého názoru vést ke značné ztrátě energie, takže to, co by správně mělo prodloužit život, se může projevit opačným směrem.
Stačí si připomenout smrt známých kartářek, jako byla Košanová, Jolanda, Skálová, Deméterová, kdy místo, aby se z nich stali apoštolové zdraví a dlouhověkosti skončily vědmy svou kariéru v rozmezí necelých padesáti až šedesáti a něco let a podobné riziko můžeme hledat a najít i u psychoterapeutů a psychologů, jak dokazuje Plzák, Uzel nebo Ptáček, popřípadě Hubálek nebo mohou dělat zmatky kolem sebe jako Cimický nebo Weiss.
Samozřejmě, že jsou i zářné výjimky, jako Radkin Honzák nebo profesor Nakonečný z katedry andragogiky Filosofické fakulty Karlovy univerzity v Praze, kterému je již bohatě přes devadesát a stále se projevuje velmi čile a aktivně. Ale sám říká, že provozovat magii je o život.
U výkladu karet nejde nikdy o nějaké věštění, nikdo nevidí do budoucnosti a pokud ano, tak o tom raději moc nemluví.
Výklad karet, zvláště potom tarotových karet je podobně jako astrologie spíše odnoží psychoterapie. Snažíme se zvyknout si na informace, díky nimž jsme se původně snažili prorazit hlavou zeď, učíme se reagovat na nečekané a nezvyklé podněty, díky nimž se nás bude například nelítostná konkurence snažit položit na záda.
Z hlediska psychosomatiky, provázání duševní a fyzické činnosti, včetně trávení, metabolismu a možnosti onemocnění jednotlivých tělesných orgánů nám nepomůže nic jiného, než tvrdý osobní trénink s použitím své veškeré duševní a fyzické kapacity.
Zásady, které by měly být dodržovány při jakékoliv psychoterapii, tedy i při výkladu tarotových karet - nikdo, kdo na tomto procesu nenese žádnou účast by o způsobu a průběhu léčby neměl vědět. Někdy se dokonce vyžaduje, aby ani klient nebo pacient nevěděl, že vstoupil do léčebného procesu.
V běžné praxi by zájemce o výklad karet neměl nikomu říkat, že si jde nechat vyložit karty, už to je často první velká chyba, která nám do léčebného procesu vstoupí na samém začátku.
Absolutně nepřipadá v úvahu objednat se ke kartáři, kartářce nebo k psychoterapeutovi, popřípadě k arteterapeutovi a večer to po telefonu konzultovat s dalšími terapeuty, přáteli a známými. Jako, co na říkají, jaký na to mají názor, jestli dělám dobře nebo bych měl raději dělat něco jiného…
U průběhu výkladu karet je dobré se ptát na cokoliv, co mě zajímá nebo co chci vědět, ale musím přijmout od kartáře, psychoterapeuta jakoukoliv odpověď, i kdyby mě nedávala smysl nebo se mi zdála být totálně hloupá, irelevantní, nic neříkající nebo bych měl dojem, že pan kartář zbytečně mluví o sobě, prostě, i kdyby mě sdělil, že ho škrtí trenky, tak to nehodnotím, nekomentuji a v žádném případě to nesděluji nikomu jinému.
I kdyby mě terapeut pouze sdělil mantru, kterou si mám každý den opakovat, tak to přijmu a dál se v tom už nerýpu.
Nejlepší cesta je ta, o které nikdo nic neví, kromě lidí, kteří jdou po této cestě společně.
Bohužel náš celkový ekonomický a sociální systém je takový, řekl bych mírně nedomyšlený.
Kdybych šel někam poskytnout rozhovor, rádi bychom si popovídali se známým kartářem - tak už tady bych se divil, jak se mohli dozvědět, že jsem známý kartář, když by nikdo neměl mluvit o tom, že byl za mnou na výkladu karet, takže dobrý den, dobrý, vy vykládáte karty, no ano, hm, to je zajímavé, kdy jste poprvé zjistil že máte dar vidět budoucnost, no, to bylo, když mi bylo dvanáct a zkoušeli jsme s klukama kouřit za stodolou a stodola chytla, tak jsem najednou věděl, že asi dostanu výprask - a skutečně, moje první předpověď budoucnosti vyšla na 100%.
Zajímavé. A chodí k vám také nějací slavní lidé? VIP a podobně?
Ano, chodí ke mně i hodně vysoce postavení lidé. Hm… a kteří?
A jsme u konce s dechem, protože v praxi je to většinou tak, že člověk, který si nechá vyložit karty, obyčejně nechce, aby ho u toho někdo viděl, nechce, aby se profláklo, že šel za kartářem nebo, že si nechal sestavit horoskop, tak to prostě je a určitě to během jedné diskuze nebo i dvou diskuzí nepředěláme.
Co teď? Skončíme rozhovor? Nebo prostě pár lidí naštvu, že se o nich zmíním na veřejnosti, to je jako kdyby doktor vytruboval na veřejnosti diagnózy svých pacientů.
Proto jsem již na začátku naznačoval, že jde o povolání nebo zaměstnání, které je krajně nevděčné, na veřejnosti vás davy oslavovat nebudou, ani se vám nikdo nebude v televizi klanět, že jste po pravdě odhalil něco, co se někdo snažil skrývat před manželkou.
Proto také skončila všechny televizní show, založená na veřejném výkladu karet, necitlivý kartář o volajícím z Horní Dolní řekl, že je homosexuál, který se to snaží už dlouho před ostatními tajit - a bylo vymalováno. Jděte potom do hospody, když si na vás celá vesnice ukazuje prstem.
Kromě toho je to také zaměstnání, které je poměrně dost nebezpečné. Musíte se osobně sejít s klientem, který se objednal telefonicky, teď o něm nevíte vůbec nic, jasně, můžete se podívat do karet, ale to je vám platné jak mrtvému zimník. Potom ale jde o zimník i vám, s kýmkoliv se sejdete, zvláště, když je to o samotě, mnohokrát jsem za svými klienty i jezdil mimo Prahu, nikdy člověk neví, jestli se sám nevrátí jen tak, bez zimníku, ve spacáku, nemáte s sebou ostřelovače, který by nad vámi bděl.
Jednou jsem viděl film o sériovém vrahovi, který vraždil kartáře. Nejdříve si nechal vyložit karty, pochválil kartářův výkon, potom si sám sejmul balíček, vytáhl kartu Smrti a řekl, že tato poslední karta už ale není pro něho, ale pro pana kartáře a odpráskl ho. Pohádky byl konec. Nebo spíše byl konec prvního dílu seriálu o nezbedném vrahovi kartářů.
Jak se tomu ale vyhnout ve skutečnosti? Stále musíme vycházet z toho, že většina lidí nechce, aby se o nich vědělo, že chodí na karty nebo k astrologovi. Zvláště, když jsou známí v politických kruzích.
Jenomže teď nastala situace, kdy jsem potřeboval příspěvek na bydlení. Přece jenom, jsem důchodce, který už není schopný pracovat a má měsíční příjem 12 000 Kč. Nájem je 28 500 Kč (jsme v Praze, čili nic divného). K tomu jsem si díky tomu, že se mi podařilo prodat pár horoskopů přišel asi na 5000 Kč, tak jsem si říkal, hm, jednoduché počty, sepíšu to na kus papíru a mohu podat žádost o příspěvek na bydlení. Když nic nemáte, tak vám pomůže každá tisícovka - jenomže - na Úřadu práce po mě chtěli, abych kromě hromady dalších potvrzení, jako například ze Zdravotní pojišťovny, že jsem neměl příjem a od majitelů bytu, že mám veškerý nájem zaplacený a od dodavatele elektřiny, že mu nic nedlužím přinesl ještě výpisy z konta za poslední tři měsíce.
To se mi už moc nelíbilo, protože tam byla jména klientů a často i adresy. Nevím, jak se to dělá u jiných povolání, kde by se neměly prozrazovat nebo zveřejňovat jména klientů. Jenomže Úřad práce po mně chtěl, abych nejenom dodal jména, ale i adresy klientů a dokonce, abych je všechny, jednoho po druhém přivedl na úřad, kde měli podepsat nějaké prohlášení o tom, že mám od nich peníze (pochopil bych, kdyby se jednalo o miliardy, ale dělat celou tuhle misi kvůli pár stovkám, které jsem se přitom ani nesnažil zatajit nebo někomu ukrást.
Snažil jsem se vysvětlit, že takhle paní bydlí v Austrálii a tenhle pán v Americe a že kvůli tomu, aby něco podepsali českému úředníkovi z Úřadu práce nepoletí přes půl zeměkoule, no, abych to zkrátil, nedomluvili jsme se, takže jsem žádný příspěvek nakonec nedostal. Ale spousta známých mi poradila, že by bylo dobré, kdybych si našel levnější byt. Aha, no vidíte, že mě to nenapadlo hned, když jsem se sem stěhoval. A když byl nájem o desítku nižší.
No nic, nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem všechny své pracovní plány, cíle a záměry, které jsem ještě před rokem měl, zrušil. Z jednoho prostého důvodu, protože se to nedá stihnout. Každý den trávím obíháním úřadů, abych měl potvrzená všechna potvrzení a podepsané všechny formuláře. Kdybych už bydlel pod mostem, určitě by po mě chtěli i potvrzení o průměrné síle větru za minulé dva týdny.
Takže, pokud si sami myslíte, že byste mohli vykládat tarotové karty, že se to naučíte a svět vám bude ležet u nohou, tak si vzpomeňte, jak jsme si to tady dnes rozebrali a vyberte si nějakou jinou cestu za kariérou. Je velká pravděpodobnost, že i když se něco karetního naučíte, tak budete rádi, když se dožijete padesátky a to je přece jenom dost málo.
