Článek
Pojem krásná žena je všeobecně znám a každý si myslí, že ví, co si má pod tímto označením představit. Pokusím se vás vyvést z omylu.
Pokud začneme tohle téma podrobněji studovat, zjistíme, že na dvou různých místech nebo z historického hlediska ve dvou různých stoletích vypadá „krásná žena“ trochu nebo úplně jinak.
Určitě by bylo zajímavé položit vedle sebe obrázky krásných žen podle vkusu Eskymáků, Indiánů, Evropanů, Afričanů, Číňanů nebo třeba Japonců.
Je možné, že by v nás začalo klíčit podezření, jestli takhle náhodou nesrovnáváme samičky různých živočišných druhů.
Ve středověku se ženy z pochopitelných důvodů více malovaly než fotografovaly, od toho se také o některých z nich říkalo, že je krásná jak obrázek a většina vyobrazení spanilých dívek a žen končila v soukromých sbírkách.
Ale hned jak se po světě lavinovitě začala šířit fotografie a spolu s ní i pornografie, ať už zpočátku kolorovaná nebo později barevná, byla společnost zaplavena fotkami hezkých dívek a to ani nemluvím o boomu, který zaznamenal reklamní průmysl.
Roztomilé modelky, které byly postupem času čím dál tím víc odvážnější a odhalenější, nabízely veškeré zboží od cigaret, pamlsků a cukrovinek až po pasti na medvědy, oblečení, boty a jed na krysy.
S nenápadným vznikem erotického průmyslu (vydávání erotických časopisů, kalendářů, plakátů a knížek, natáčení videokazet, CD a DVD) se objevila snaha (zpočátku to byla hlavně snaha filmových a distribučních společností) vnutit divákům svou představu krásné dívky, krásné slečny, krásné ženy, erotického symbolu, neboli sexbomby.
Je jasné, že kapitalistická představa sexbomby jako ženy s výrazným sexuálním nábojem, neboli sex-appealem, jako měla například Marilyn Monroe, byla bližší vrozenému archetypálnímu vnímání ženské krásy než socialistické babky v teplákách, sbírající na poli do košíku brambory.
Masivní reklama si prosadila svou vlastní pravdu.
Klasickou sexbombičkou se stala dívenka s dlouhýma nohama v síťovaných punčoškách, nejlépe bloncka s dlouhými vlasy s výraznou, pevnou podprsenkou a botama na vysokém podpatku. Samozřejmě, byly možné ještě lehké derivace v účesech a v úpravě nehtů, ale základ byl na světě.
Zajímavý pokus, téměř celosvětový experiment byla propagace dívek a žen s velkým poprsím.
Vzniklo to v šedesátých letech minulého století, kdy americký tvůrce erotických filmů Russ Meyer, o kterém se píše jako o legendě nezávislé americké kinematografie začal do svých filmů obsazovat ženy s nadprůměrně velkými ňadry. Čím větší, tím lepší.
Tímto počinem na sebe Russ Meyer nejen upozornil, ale podařilo se mu inspirovat a strhnout na svoji stranu hromadu dalších nadšenců, kteří začali ve své tvorbě prosazovat obrovská prsa - a samozřejmě i obrovské prsní implantáty. Kdoví, kolik žen si díky panu Meyerovi a jeho spontánním velikášským nápadům zničilo zdraví a zdeformovalo postavy.
Protože to bylo v době, kdy jsem se i já sám živil jako fotograf, scénárista a textař, zvěčňující a opěvující ženskou krásu, nevyhnul jsem se prsní lavině, která zavalila celý svět. Několik let jsem fotografoval (kromě své vlastní nezávislé tvorby) i pro časopis Busty v nakladatelství Hustler Larryho Flynta.
Potom se veškeré nadšení pro nadprůměrné rozměry dámského poprsí opět nenápadně vstřebalo do neklidně plynoucí historie kreativně uměleckých záchvatů a dnes si na to sám od sebe už skoro nikdo nevzpomene.
Co se týká fotografování aktů, lidově řečeno nahotinek, tak jsem byl též prvním fotografem u nás, který prosazoval „úplně nahé modelky“, to znamená i bez pubického ochlupení. Byl to boj s přírodou a se společností, která se zpočátku houževně bránila a tento boj trval od roku 1968 do devadesátých let, kdy se najednou stalo zbavování se ochlupení v okolí genitálií samozřejmostí, akorát si už nikdo nepamatuje, kdo s tím do českých luhů a hájů přišel, kdo o tom houževnatě den za dnem psal do NEI-reportu a do ostatních erotických časopisů.
Ale to jen tak na okraj. Děkuji.
Jak je vidět, dá se mnoho atributů ženské krásy považovat nejen za vrozenou touhu po lákavém vzhledu druhého pohlaví, ale i jako umělecký záměr za účelem zlepšení přitažlivosti a zvednutí atraktivity použitých modelů ve výtvarném umění.
Dlouhé oční řasy, plné rty, upravené obočí a lakované nehty, stejně jako vybělené zuby nevymyslel žádný bůh ani čert nebo démon, ale kreativní člověk - umělec s fungující fantazií.
