Článek
Pamatujete si, jaké to bylo, když jste byli dětmi a dospělí se vás ptali, čím byste chtěli být? A pamatujete si, co jste na to říkali a která povolání u vás byla na žebříčku popularity na prvním, popřípadě druhém místě?
Dívkám se líbily zpěvačky a televizní hlasatelky, popřípadě herečky nebo slavné fotomodelky, chlapcům se zamlouvaly povolání jako automechanik, řidič, policista nebo prvoligový fotbalista či hokejista, ale občas se stal hrdinou dětské fantazie také hasič nebo popelář a nezřídka též pilot vrtulníku.
Většinou šlo o povolání nebo zaměstnání, které bylo hodně vidět a byla na něm, obrazně řečeno připlesknutá samolepka určité autority a vážnosti.
Později, jak děti dospívaly a dorůstaly do skafandrů, tak chtěly být kosmonauty, popřípadě by ani nebyly proti, kdyby měly při cestách na obrovské vesmírné vzdálenosti strávit půlku života za neprůstřelným sklem ve stavu sladké hibernace. Což se jim mohlo splnit i v realitě, pokud si našly dobré místo za přepážkou v bance nebo později v nějaké záhadné neziskovce.
Jednou jsem si víceméně tak sám pro sebe dělal statistický přehled všech možných zaměstnání a vyšlo mi, že za bolševika pracovaly mraky lidí jako pomocníci při transportu zboží a surovin od zdroje nebo od výrobce ke spotřebiteli, další mraky lidí pracovaly ve stavebnictví a zbytek hlídal jak zboží, tak suroviny, aby je nikdo nerozkrádal.
K tomu se připojilo pár instalatérů, elektrikářů a truhlářů, zubařů a doktorů a společnost vesele fungovala, že ani větší počet poněkud tupějších lidí na vyšších místech ji nedokázal zastavit.
Jen tak pro zajímavost si ještě můžeme říct, že nejvíce riziková povolání vždy byla slévač a elektrikář. Povolání učitele se zvedlo na stupnici rizikovosti až v posledních letech, kdy šíji, skromně sehnutou začala zvedat produkce střelných zbraní.
Já sám se dlouhá léta zabývám astrologií, sepisuji do novin a do knih články o pohybu nebeských těles a dlouhá léta sestavuji horoskopy, což je taková docela zajímavá věc, protože se snažíte nahlédnout do budoucnosti, zkoušíte predikovat a odhadnout, co nám budoucnost přinese a vloží do společného nákupního košíku.
Co mě ale v tuto chvíli zajímá nejvíc, je otázka, proč máme na pracovním trhu tak málo astrologů? Pokud chvíli naslouchám zvukům, linoucím se z neutěšeného davu, tak slyším, že hromada lidí nemůže sehnat práci, popřípadě má práci, která je nebaví nebo, že musí do práce dojíždět obludně dlouhou štreku a že by chtěli mít nějakou online práci, kterou by mohli vykonávat z domova - a v tu chvíli se ptám, proboha, tak proč se nenaučíte aspoň základy astrologie?
Na provozování práce astrologa nepotřebujete žádnou speciální licenci, nabídka astrologických rozborů patří do „volných nabídek“, kdy můžete „astrologicky operovat“ prakticky s čímkoliv za jakoukoliv cenu.
Rozhodně to není jako u zubaře, kdy povolání erudovaného dentisty může provozovat pouze skutečný zubař s odborným, státně uznaným diplomem a s určitou praxí.
Nemůže si jako zubař přivydělávat třeba kovář nebo zedník nebo vzteklý úředník, i kdyby si k tomu pořídili sadu nových štípaček nebo sika kleští.
Dnes je situace taková, že radit může každý a koučů, co mají Vysokou školu života a je jim dvacet nebo třicet, postává na každém rohu, na němž je otevřená hospoda, patnáct nebo i dvacet a kdoví, kolik je mezi nimi potenciálních samorostlých astrologů - filosofů současného života, čekajících na svou příležitost a budoucí uznání.
Navíc je to práce, při níž se můžete honosit i divokým tetováním a máte jistotu, že vás kvůli tomu žádný vedoucí oddělení nepošle domů.
Jinými slovy můžete nabízet své astrologické dovednosti po internetu neboli on line klidně už od zítřka a nemusíte si stěžovat, že nemůžete najít žádnou brigádu nebo práci.
Počítače mají dnes i churaví staříci, co se sotva drží na nohou, takže volám, chutě do práce! Stěžovat si na nedostatek pracovních příležitostí a v podstatě na cokoliv můžeme, až budeme v kómatu, ve vegetativním stavu. Do té chvíle nás nic nezastaví a dole neudrží!
