Článek
Když vyslovím zaklínadlo „uctívání ženy“, vzbudí to v mnoha lidech rozporuplné emoce.
Máme v tom aspoň trochu jasno? Abychom se potom nerozčilovali nad něčím, co třeba vůbec neexistuje.
Prakticky všechna náboženství, ať už ta původní, nebo později odvozená, vidí v ženě bohyni, kosmickou matku a nositelku vesmírných a samozřejmě též genetických zákonů.
Už sama skutečnost, že žena v sobě dokáže vytvořit nový život, byl pro staré filosofy (a určitě i pro mladé filosofy) důkaz, že je přímou součástí největšího přírodního zázraku.
Když se o vytvoření nového života nebo jakékoliv živé bytosti pokoušel muž, tak to vždycky vyznělo buď hodně magicky nebo i trochu legračně. Vzpomeňme, jak dopadly pokusy o vytvoření Golema - chlap z hlíny uplácá nějakého hliněného šaška, no a tím to tak nějak končí.
Podobné potíže řešil i legendární sochař Pygmalion, který prý vytvořil sochu tak krásnou, že se do ní zamiloval a socha potom obživla nebo spíše bohyně Afrodita sochu oživila, ale stejně s ní byly nějaké problémy.
Ve fantazii Karla Čapka montují inženýři (muži) vývojového oddělení RUR roboty, kteří jsou k nerozeznání od lidí, ale nikomu tím nepomáhají, spíše jen vytvoří další problém.
Vzpomeňte na staré alchymisty, opět muže, kteří se pomocí magických formulí pokoušeli vytvořit umělého člověka homunkula. Taky to nedopadlo zrovna dvakrát dobře.
To už ani nemluvím o mandragóře, halucinogenní rostlině, z jejíhož kořínku se pod vlivem magických zaklínadel může (údajně může) vyvinout dost nepříjemný skřet, který se snaží převzít řízení domácnosti a péči o vyděšené děti.
Takže, když si to zopakujeme - žena je schopná stát se matkou, neříkám samozřejmě, že úplně každá žena, ale obecně to platí pro většinu žen a pro ženský princip čili každá žena je schopná dát život a předat své geny čili vdechnout do určitého shluku molekul a atomů schopnost samostatné existence, což možná neumí ani pánbůh, nikdo ho zatím přitom neviděl, zatímco muž dokáže vytvořit obraz něčeho, umí nakreslit to, co vidí nebo svou představu, popřípadě vytesat sochu, třeba i obrovskou sochu, jako byl Stalin na Letné nebo sestavit realistickou loutku nebo robota s nastřelenou umělou inteligencí, třeba skoro tak chytrého jako byl filmový Schwarzenegger a jeho Terminátor, ale pořád je zde rozdíl při porovnání schopností předat informace, potřebné k udržení života dalším štafetám - alchymista chce dosáhnout nesmrtelnosti, ale neumí to a neumí se to ani naučit, zatímco žena vkládá otisk originálních schopností do svých potomků automaticky.
V době, o níž se někdy nepřesně mluví jako o matriarchátu, muži uznávali, že ženy mají díky svým iracionálním schopnostem blíže k tomu, co bylo obecně nazýváno nejvyšší silou.
Podstata světa a celého vesmíru byla zobrazována jako ženské lůno, z něhož vše povstalo a kam se vše zase (nejenom v jadrných nadávkách) vrací.
