Článek
V poslední době jsme doslova zavalení nabídkami různých poradenských a samozřejmě i asistenčních služeb, ať už on line, nebo osobních ve formátu 3D, bohužel však často od lidí, kteří by sami potřebovali s něčím poradit nebo dovést na psychiatrii, popřípadě dopravit sanitkou do nejbližší nemocnice. Postižení jedinci se většinou vydávají za kouče, přičemž sami nedokáží srozumitelně vysvětlit, co to vlastně kouč je. Je to blázen, který nevnímá realitu, nebo šílenec, trpící bájnou lhavostí?
Jak jsem si všimnul, tak kouč je někdo, kdo vám nabízí pomoc nejčastěji ve chvíli, kdy žádnou výraznou pomoc nepotřebujete. Kouč vám ji poskytne za přiměřenou finanční odměnu. Chápu a rozumím.
To, co vám většinou nejvíce v danou chvíli vadí je monotónní opakování plnění pracovních povinností, ale na čem jiném je jakákoliv úspěšná práce založená?
Sir Alexander Fleming miliónkrát za sebou vypěstoval v petriho misce neužitečnou smradlavou plíseň, než se na něho usmálo štěstí a čistě náhodou mu vlétla otevřeným oknem do laborky plíseň penicilinová, díky níž se podařilo zachránit milióny lidských životů. Náhoda jak blbec?
Nevím, jak by to dopadlo, kdyby se do toho ještě připletl nějaký kouč se svými srandovními radami - člověk musí vědět, kdy má přestat a zajet si někam na dovolenou, vyčistit si hlavu a hlavně to chce moc nevětrat, čerstvý vzduch je chladný a mohl by způsobit záněty kloubů nebo osteoporózu. Zavřené okno ještě nikoho nezabilo. Kdybyste něco objevil, tak to hlavně nikomu neříkejte, nápady se dneska kradou jak na běžícím pásu. Nejdříve budou dělat, že to nikoho nezajímá a když tomu uvěříte, tak vám vyfouknou Nobelovu cenu přímo před nosem. Nevím, nevím, myslím, že v celé řadě mimořádných vědeckých objevů by byla přítomnost jakéhokoliv kouče naprosto zbytečná. Možná spíše škodlivá.
Chcete si zajistit osobní nebo osobnostní růst? Mám k tomu jednu jedinou radu - naučte se pracovat samostatně, bez poradců a bez koučů a bez lidí, co vám zírají přes rameno na to, co zrovna děláte.
Kdysi dávno patřil mezi mé nejlepší přátele bohatý muž jménem Fíďa, kterému se podařilo během několika měsíců zvýšit stav svého konta z několika tisíc, když ještě pracoval jako zaměstnanec pro jednu advokátní kancelář, až po několik miliard, když začal samostatně podnikat a nemusel se s nikým handrkovat o svůj plat nebo osobní zisk.
Fíďa měl deset stálých zaměstnanců, kteří pro něho pracovali jako poradci, v podstatě by se dalo říct jako koučové. Na začátku každého měsíce se Fíďa sešel se svými kouči a zeptal se, co by měl dělat s jednou investicí, co by měl dělat s druhou investicí a koučové mu řekli, hele, tady to nevypadá moc dobře, to by chtělo co nejrychleji prodat, třeba přes burzu, ale tato investice je výborná, má veškeré předpoklady k bujnému růstu, to je investice, na kterou bychom vsadili - a Fíďa jim poděkoval, poslal je domů a udělal přesný opak toho, co mu radili. Špatnou investici zdvojnásobil, dobré investice se rychle zbavil a za několik měsíců si mohl dovolit koupit Rolls-Royce a nechat si udělat WC mísu z ryzího zlata a když jsme jednou jeli něco vyřídit a stavili jsme se v motelu na výpadovce na Mělník, dát si něco menšího k jídlu, tak se mě Fíďa ptal, jestli má zavolat Karlu Gottovi, aby nám přijel zazpívat k večeři.
„No a proč máš tedy všechny ty poradce? K čemu mají sloužit, když stejně víš, co máš dělat..?“ ptal jsem se.
Fíďa se zasmál: „No, právě, že to nevím, já vůbec nevím, co mám dělat, já tomu vůbec nerozumím, ale říkám si, kdyby to oni věděli, tak budou sedět na mým místě a budou vydělávat milióny a já jim budu za pár tisíc dělat poradce, ne?“
Z čehož si pro dnešek můžeme zapamatovat aspoň poučení, že za dobré nápady se platí.
