Článek
O meditacích se často mluví, ale málokdo ví, o čem je vlastně řeč a jaký obrovský význam má správné pochopení meditací a jejich správné provádění pro kvalitu a délku života.
Většinou se meditace popisují jako myšlenkové koncentrace, při nichž se snažíme udržet si delší dobu v hlavě jednu jedinou myšlenku. Popřípadě opakování určité mantry. V tomto smyslu souvisí meditace nejen s uměním koncentrace, ale také s uměním vizualizace, neboli s uměním představit si cokoliv, po čem naše srdce baží.
Vizualizační meditace je základem magie. Možná tohle všechno víte, možná máte dojem, že toho o meditacích víte poměrně hodně, ale pojďme si to raději ještě jednou zopakovat, rozebrat a probrat trochu víc do hloubky. Jak známo, když někdo hraje šachy, dokáže se na hru mimořádně silně soustředit. A my se ptáme - medituje šachista? Šachista nemedituje, i když se může soustředit na hru tak, že ho bude rušit i praskající žilka v oku dychtivého diváka. Hra v šachy není meditace. Je to hra v šachy. Šachy jsou prostě šachy.
Jsou i jiné profese, při kterých se lidé dokáží soustředit na svou práci tak, že by jim to mohl závidět nejeden indický jogín. Chirurg, který pacientovi operuje slepák, žlučník, játra nebo srdce, se musí na svou práci rovněž plně koncentrovat, ale dá se říct, že medituje? Nebo, že se projevuje jako satanista, když se dokáže „pekelně“ soustředit? Samozřejmě nikoliv.
Koncentrace sama o sobě, i když by byla překvapivě silná, není sama o sobě meditace. Je to prostě koncentrace. I malé dítě se dokáže soustředit na pozorování své vlastní ruky tak, že na chvíli zapomene na svůj primární úkol – neustále se připomínat nervy drásajícím řevem. Přesto se nedá říct, hele, malej zrovna neječí, protože medituje.
Na druhou stranu je ovšem hodně pravděpodobné, téměř jisté, že koncentrace, neboli schopnost soustředit své myšlenky na jednu věc, je součástí meditace. To jsme se ale k pochopení podstaty meditace ještě moc blízko nedostali. Ale už je nám jasné, že myšlenky hrají při meditacích podstatnou roli a že kočka, která soustředěně číhá na dosud nic netušící myšku, nemedituje. Prostě číhá.
Když se mluví o meditacích, nesmí se nikdy vynechat přirovnání našich myšlenek ke stádu neposedných opic, které zdánlivě bez cíle a hlavně neuspořádaně přeskakují z místa na místo. Zenoví mistři s tajemným úsměvem, který v nás budí dojem, že tomu tak trochu rozumí, dávají najevo, že v každém z nás vidí částečného dementa, který neudrží souvislou myšlenku ani pár vteřin.
Já osobně si myslím, že tak zlé to zase není. Většina taxikářů si docela dobře pamatuje, kam chcete odvézt, spolehlivě si udrží v paměti aktuální stav různých tras a mají-li se rychle rozhodnout kudy efektivně dojet k cíli, vyřeší tento úkol rychleji než počítač.
Většina lidí se docela dobře orientuje v nekonečné záplavě informací a pokud vyloženě nechtějí toho druhého naštvat nebo vyvést z rovnováhy, projeví i schopnost držet se během konverzace nadhozeného tématu. To ale neznamená, že jedinec, který se neztratí v rychlejším a košatějším rozhovoru asi bude patřit k nějaké utajované elitě.
Když si někdo dokáže rychle zaktualizovat myšlenky a zorientovat se v nové situaci, většinou si toho okolí ani nevšimne. Spíš se to bere jako samozřejmost a určitá standardní duševní výbava civilizovaného člověka.
Pozornost na sebe strhávají spíše lidé, kteří se až chorobně koncentrují na jednu myšlenku, kterou nejsou schopni opustit. Říká se jim obsedantní neurotici a zaseknutí mysli na jedné příčce konverzačního žebříku se označuje jako obsese.
Ale položme si další otázku - dá se říct, že člověk, který si rovná myšlenky v hlavě, medituje? Nedá. Ve škole se učíme soustředit na to, čemu chceme porozumět a co se chceme naučit. Rovněž se ve škole učíme třídit myšlenky a zpravidla použijeme pouze ty poučky a návody, které jsou v danou chvíli nezbytně nutné.
Žáci při řešení matematického úkolu během důležité písemky většinou nemyslí na nic jiného a mnozí z nich dokáží vystudovat odbornou školu nebo vysokou školu, získají diplom a během dalšího života jim nečiní potíže občas zvládnout roztěkané myšlenky a soustředit převážnou část svého intelektuálního potenciálu na smysluplnou práci. Učili se snad ve škole meditovat? Rozhodně ne. Pokud se během školního studia někdy bavili o meditacích, tak šlo jedině o mimoškolní nebo zájmovou činnost. Cíleně meditovat se nikdo z nich ve škole neučil.
V křesťanské praxi se nemluví o meditaci, ale o kontemplaci, což je vlastně rozjímání, soustředěné přemítání nad námětem, od něhož se neodbíhá. To rovněž není nic nadpřirozeného. Každý, kdo chce převyprávět obsah knihy, povídky, novinového článku nebo filmu se musí naučit volit a reprodukovat jednu myšlenku za druhou podle určitého logického systému. Ale, jak říkám, opět na tom není nic zvláštního, pozornost a možná i zaslouženou lítost budí spíše člověk, který tento úkol nezvládne. Nicméně si můžeme být jistí, že i když se ve svých představách soustředíme na jednu věc, kterou si dokážeme představit (vizualizovat) třeba i ze všech stran najednou, tak to ještě zdaleka není meditace. Vynálezci se rovněž soustřeďují na své vynálezy často přímo s nepředstavitelnou urputností, ale nedá se říct, že by při vynalézání meditovali.
Nezřídka se, zvláště ve východních naukách objevuje požadavek, aby se člověk díky meditačním technikám dokázal zbavit všech myšlenek. Myšlenkové prázdno nebo také umění na nic nemyslet, se povyšuje na zvláštní schopnost, kterou si jogíni osvojují po mnohaletém tréninku. Kdyby někdy zažili klasickou českou základní nebo střední školu, popřípadě by museli část svého života trávit na zbytečných stranických schůzích, poznali by, že umění na nic nemyslet se v určitých situacích může vynořit jen tak, bez jakéhokoliv speciálního tréninku.
Klasické východní meditační techniky používají na odstranění nežádoucích myšlenek mantry, což jsou rytmické, melodické, zvukomalebné slabiky, na které přišli první meditující mniši ve stavu nejvyšší inspirace. Nebo nejhlubšího pohroužení do vlastního nitra.
Západní kultura má populární hudbu, která má podobné účinky jako východní mantry. Do písničky nebo do melodie, která se vám líbí, se snadno zaposloucháte s takovou vervou, že na nic jiného chvíli nemyslíte.
Porovnáme-li motivační účinek indických a anglických manter, tak si myslím, že anglické mantry jsou silnější a účinnější. Davové šílenství při vystoupení hudebních skupin, zpívajících anglicky, jinými slovy, opakujících anglické mantry, je známý jev. Nemá cenu nad tím nějak zvlášť meditovat, ale je jasné, že lidé, křečovitě se kroutící v hudební extázi, nemyslí v tu chvíli na nezaplacené složenky, ani se nedá předpokládat, že by se jim v hlavách rodily nějaké složité myšlenky. Myšlenkové prázdno v živých lidských hlavách tedy není zase tak vzácný jev, jak by se mohlo podle mnoha úvodních proslovů o meditacích zdát. Pokud si ovšem položíme otázku, jestli mladí lidé, kteří se na rockových koncertech epilepticky zmítají v bezmyšlenkovitých extázích meditují, tak je, myslím naprosto jasné, že nikoliv.
Otázka meditace se po vyloučení všech dosavadních pokusů o definici, pomalu stává docela zajímavou. Zkusme ji vyřešit trochu z jiné strany.
Zmínili jsme se o myšlenkové koncentraci, což je stav mysli, kdy myslíme pouze na jednu jedinou věc a všechno ostatní jde stranou. Je pravděpodobné, že každý člověk něco podobného v životě zažil a že to přišlo víceméně samo od sebe, takže je asi jasné, o čem mluvím a dalšího vysvětlování netřeba.
Ale zmíním se o takzvané vizualizaci, neboli představivosti. Je to schopnost něco „vidět“ svým vnitřním zrakem. Spatříte něco ve skutečnosti, řeknete si, hm, to bylo hezký a když na to vzpomínáte, tak se snažíte znovu si to vybavit. Většinou to nejde, což snadno zjistíte, když se pokusíte svou představu nakreslit. Srovnáte kresbu s originálem, třeba s fotografií, kterou jste si chtěli zapamatovat a zjistíte, že vaše představa a její grafický záznam jsou naprosto zdeformované.
Nicméně, tak jako všude, i zde platí, že opakování a praxe dělá mistra. Když se budete stále dokola snažit podržet si v paměti určitý obraz se všemi zajímavými a důležitými detaily, jednoho dne se vám to podaří. Tvorba přesného obrazu v mysli se nazývá vizualizace, čili obráceně řečeno, vizualizace je schopnost představit si to, co chci, ve správném měřítku, v odpovídajících barvách a se všemi důležitými detaily. Schopnost vizualizace je paradoxně potlačována množstvím fotografií a filmů, kterými je naše civilizace zavalená, protože vzhledem k vrozené lidské lenosti, je každý z nás jednou postavený před otázku, proč se mám snažit něco si do detailů zapamatovat, když si to můžu vyfotit? Nebo nafilmovat?
Vizualizace je součástí meditací, což už asi víte, protože jste to někde slyšeli, takže, když si to všechno zopakujeme, do meditací patří koncentrace, vizualizace a mantry.
Zamysleme se ještě nad otázkou, jak bychom definovali život - je to látková výměna? Každá manufaktura a továrna má bohatou látkovou výměnu a svým způsobem je „látková výměna“ spojená s každým tvůrčím a výrobním procesem.
Dá se život charakterizovat jako schopnost učit se? Poučit se z vlastních chyb uměly už první kybernetické myši, které bloudily bludištěm.
Nebo je to schopnost rozmnožovat se? To se dá naprogramovat i do poměrně jednoduchých robotů - budou se reprodukovat, dokud bude materiál na reprodukci stačit.
Je to schopnost pohybu? V přírodě se ale hýbe úplně všechno. Na druhou stranu, bakterie, které ve stavu hibernace poletují v kosmickém prostoru se mohou tisíce let tvářit jako neživá hmota a najednou se dostanou do příznivých podmínek a už se budou mít čile k světu.
Nejzákladnější vlastností života je schopnost reagovat na měnící se vnější i vnitřní podmínky. Kopnete do kamene, poskočí a zůstane ležet. Kopnete do balvanu, ale i když si ukopnete palec, nestane se vlastně nic. Ani se nepohne. Když ale kopneme do něčeho živého a většího, možná se nebudeme stačit divit.
Schopnost reagovat na očekávaný nebo neočekávaný podnět je základní charakteristika živé hmoty. Se schopností stejným způsobem reagovat na stejné nebo podobné podněty souvisí to, čemu se říká reflex. Ze školy víme, že reflexy se dají rozdělit na nepodmíněné a podmíněné. Nepodmíněné jsou vrozené, zatímco podmíněné jsou získané nebo vypěstované. Člověk má schopnost přemýšlet o životě i o smrti, má možnost přemýšlet i o tom, jak se smrti pokud možno vyhnout, má možnost pracovat sám na sobě v tom smyslu, že se může snažit udržet si co nejdéle potřebnou kondici a schopnosti.
V průběhu lidské existence se ukázalo, že některé podmíněné, neboli vypěstované reflexy jsou pro udržení duchovní a fyzické kondice nesmírně důležité, jiné jsou spíše škodlivé a u celé řady dalších podmíněných reflexů se o nějaké zvláštní užitečnosti nebo škodlivosti mluvit nedá.
Sen o zachování života a mládí vedl přemýšlivé jedince k tomu, že začali s tréninkem fyzických a mentálních schopností experimentovat, což mělo za následek vytvoření několika základních cvičebních systémů - tantra, tao-jóga, egyptská magie, alchymie - pomocí nichž se dá dosáhnout vysokého věku při zachování psychosomatických schopností mládí.
Při cvičení a neustálém opakování určitých cviků, myšlenkových koncentrací a vizualizací se dopouštíme posilování pro život důležitých podmíněných reflexů, jejichž výsledkem je extrémní dlouhověkost. Některé prameny dokonce mluví o nesmrtelnosti. Ale držme se nohama na zemi, pokud by se produktivní lidský věk dal „natáhnout“ na bratru 300 nebo 700 let, myslím, že bychom mohli s hrdostí v hlase konstatovat, že cíle bylo téměř dosaženo. Bohužel by se zřejmě sesypala ekonomika všech současných politických systémů.
Takže ještě jednou, reflex jako reakce na podnět je alfa a omega veškerého života. Život můžeme chápat jako systém nepodmíněných reflexů, spojených se schopností vytvářet další, podmíněné reflexy.
Nejzákladnější zákon celého vesmíru je zákon akce a reakce, reflex je projev akce a reakce na úrovni živé hmoty. Možnost pěstování a budování užitečných podmíněných reflexů je cesta k udržení a prodloužení života a v podstatě i cesta k nesmrtelnosti. Zvířata si tuto skutečnost neuvědomují. Pokud si vypěstují podmíněné reflexy, je to dílo náhody, nutnosti, shody okolností nebo jde o cílenou snahu pěstitele, krotitele, šlechtitele. Žádné zvíře nebude cílevědomě trénovat, aby bylo lepší, větší, silnější, zdravější a aby tady bylo déle.
Říká se, že každý má svou pravdu. Ve skutečnosti je pravda jenom jedna a pokud se k ní člověk nepropracuje a nepřijme ji, může mít pouze svou vlastní lež. Když se přidržíme pravdy a budeme v sobě pěstovat užitečné a potřebné podmíněné reflexy, zvýšíme pravděpodobnost, že se ve zdraví dožijeme oslnivě vysokého věku. V dnešní době by to byla i ona bájná stovka.
Pravda je všechno, co prospívá životu a dlouhověkosti, lež je všechno ostatní, co naopak zadupává schopnosti životních sil do země.
Životní síla, jak už jsme o tom mnohokrát psali, se symbolicky zobrazuje jako hadí síla, zrnění, vlnění, prána, čchi - má nespočet názvů a označení. Vše vychází z představy, že existuje hmotný a nehmotný svět. Svět informací je nehmotný, protože síla informací spočívá ve struktuře, složení, v pořadí nebo střídání prvků, v určité sestavě, v rychlosti opakování impulzů a lokalizaci napětí - informace se nedají vážit ani mechanicky třídit a někdy se ani nedá přesně určit směr a cesta jejich působení.
Hmotný svět je složený z fyzikálně se projevujících částic, které mají svou hmotu, setrvačnost, rychlost, odpudivost. Oba světy jsou složitě propojeny, dá se říct, že hranice mezi materiálním světem a světem informací se klepe jak babička a v podstatě se ani nedá říct, kudy přesně vede.
V mytologii se vyskytuje postava boha Merkura, což je posel bohů, který má v podstatě tu samou funkci jako hadí síla ve východní filosofii. Merkur je něco jako styčný důstojník mezi nehmotným a hmotným světem.
Z bájí známe populárního Sisyfa, který několikrát přelstil smrt a dělal si legraci z bohů. Podařilo se mu upláchnout i z podsvětí, z říše mrtvých a nakonec to byl právě Merkur, který jej přivedl zpátky. Sisyfos byl potrestán naštvanými bohy k tomu, že musí stále dokola valit do kopce balvan, ale nikdy nedosáhne vrcholu, balvan se mu vždycky těsně pod vrcholem kopce vysmekne a svalí dolů, takže Sisyfos asi nikdy nebude bez práce. Z alchymistického hlediska je symbolika této báje velmi důležitá, protože Sisyfos získal nesmrtelnost. I dnes všichni dobře víme, co právě dělá a jeho jméno je stále aktuální. Do podsvětí ho vyprovodil Merkur, spojovací článek mezi světem ideí, představ a světem fyzickým. Sisyfos stále dokola opakuje jeden, zdánlivě nesmyslný úkon (pěstuje si podmíněný reflex), čili v našem slova smyslu medituje, popřípadě cvičí a právě tím se stává nesmrtelným.
Merkur, hadí síla, prána, čili schopnost reflexu, ať už nepodmíněného nebo podmíněného, je fungující spojení mezi informacemi a fyzickým projevem živé hmoty, neboli reakcí na tyto informace. Pěstování a posilování užitečných podmíněných reflexů je tedy pěstování a posilování hadí síly, neboli života.
Jakýsi mudrc kdys dávno prohlásil, že lidé jsou smrtelní bohové, zatímco bohové jsou nesmrtelní lidé. Ve fyzické nesmrtelnosti je jediný rozdíl mezi bohem a člověkem. Traduje se, že kdysi dávno prakticky každý čínský císař toužil po nesmrtelnosti. Proto byli na císařský dvůr zváni mágové, jogíni, alchymisté, filosofové, tantrici, taoisté a znalci bojových umění, aby naučili císaře pomocí meditačních technik, dosáhnout nesmrtelnosti. Pokud známo, nepovedlo se to ani jednomu (žádný čínský císař, i když se možná hodně snažil, se nestal nesmrtelným, ani pronikavě dlouhověkým) a bylo to z jednoho prostého důvodu, o kterém ještě budeme mluvit.
Meditační techniky
Některé školy, které učí „meditovat“ dávají přednost duchovnu před tělesnem. Na začátku výuky se máte zamyslet nad otázkami typu, co vlastně jste? Jste tělo? Ale co je tělo bez ducha? Mrtvé tělo. Proto musíte cvičit především ducha, protože duch je to, co oživuje vaši dosud se hýbající mrtvolu.
Ve skutečnosti se to ale takhle říct nedá. Nejste pouze duch, ani nejste pouze tělo. Jste dohromady duch a tělo.
Nedá se říct, jestli je důležitější duch nebo tělo, stejně jako se nedá říct, jestli je důležitější plus nebo mínus pól u baterie. Stejně tak se nedá říct, co je smyslem života. Život s největší pravděpodobností vznikl náhodou, nebylo to podle žádného úmyslu, proto sám o sobě nemá žádný smysl. Dá se říct, že smyslem života je udržet se naživu. Pouze my, lidé, kteří jako jediní tvorové máme schopnost nad sebou uvažovat a hluboce se zamýšlet, můžeme svému životu nějaký smysl dát. Pokud tedy chceme a pokud o to stojíme.
Ještě se zmíním o reinkarnacích - jako pomůcka při úvahách o životě a jako pomůcka při léčbě některých nemocí je představa neustálého koloběhu duší v různých tělech docela užitečná, ale ve skutečnosti je jedno, jestli nějaká reinkarnace existuje nebo ne. Pro náš současný život je důležitá současnost, nic jiného.
Když si nepamatuji, co jsem prožil v minulosti, je to pro mě to samé, jako kdyby to prožil někdo jiný a tím to pro mě hasne. Co by mi bylo dnes platné poznání, že jsem v minulém životě řádil jako zpupný miliardář? Nemám nic z jeho vzpomínek, ani z jeho úroků a v podstatě by vyšlo úplně nastejno, kdyby oním zpupným miliardářem byl můj soused. Jen bych ho politoval, že dnes žije sám a nikým nepovšimnut na sociál v garsonce. Možná platí zákony reinkarnace pouze pro někoho, lidí neustále přibývá, bylo by i logické, kdyby pro mnoho lidí byly minulé životy nedostatkovým zbožím.
Můžete tedy směle konstatovat, že meditace je cílené posilování podmíněných reflexů, které jsou užitečné pro život. Tajemství skutečných meditací je v tom, že víme, které podmíněné reflexy jsou užitečné a které jsou zbytečné. Například, když si bude brankář celý život pěstovat reflex, jak bez mrknutí oka chytit merunu, tak mu to z hlediska kondice a délky života nebude nic platné. Každá meditace se vždy skládá z myšlenkové koncentrace a z určitého pohybu nebo přesně definovaného držení těla. A to je v podstatě všechno.
